3/52 Hoď tam trochu červené

3/52 Hoď tam trochu červené

Vím, že to vypadá, že jsem s fotoprojektem skončila skoro dříve, než jsem začala. Ale není tomu tak- Ještě jsem to nevzdala, ještě ne! Skluz je velký, ale věřím, že postupně, třeba trochu na přeskáčku, ještě něco dofotím. Zatím mám nějaké nápady, tak snad to půjde.

Opravdu povedené prázdniny

Letos jsme na jarní prázdniny vyrazili na Boží Dar. Plán byl jasný - tatínek s dětmi bude jezdit lyžovat na Klínovec, já budu chodit na procházky, fotit, korálkovat, číst. A hlavně zajišťovat proviant, to je jasné. Ale znáte to ... Chcete-li pobavit Pána Boha... Na hory jsem vyjeli v sobotu odpoledne. V neděli celý den pršelo a foukal neskutečný vítr. Takže jsme zůstali v apartmánu. V pondělí konečně lyžaři vyrazili na svah. Já se vcelku držel plánu. Prošla jsem si Boží Dar, abych se zorientovala, nastudovala turistické trasy, omrkla možnosti zásobování a tak. Ze sjezdovky přijeli nevídaně brzy. Všichni otrávení, rozhádaní. David prý lyžovat nechtěl, vztekal se, nakonec vše zakončil potokem slz. Takže ukončili lyžovačku neplánovaně dřív. Na pokoji se David šel způsobně a nevídaně poslušně osprchovat, oznámil, že je unavený a jde si lehnout. To už mi bylo hodně podezřelé a vyrazila jsem za ním s teploměřem. Ano, tušíte správně, tepolota přes 39 st. Tím jsme vlastně skončili s prázdninami. Tedy já a David. Klára s tatínkem lyžovat chodili. Já se už koukala na Klínovec jen z okna. Proto tahle fotka, jediná z celého týdne. Z okna. Zase jsme si udělali výlet na dětskou pohotovost do nemocnice v Karlových Varech. A pro velký úspěch jsem se tam zastavili i po týdnu cestou do Prahy, protože ani po týdnu Davidovy horečky neklesly pod 39 st. Byl to opravdu "výživný" týden. Místo zdravého, veselého a větrem ošlehaného kluka jsme si přivezdli šedo-modrou kostřičku potaženou kůží. Díky horečkám celý týden v podstatě nejedl. podle toho také vypadá. Teď už je to lepší. je druhý den bez teploty. Tak oba dospáváme probdělé noci minulého týdne a dáváme se po takových prima prázdninách dohromady.
Doufám, že jste si vy užili zimních radovánek podstatně více.

Colleen Hoover - To nejlepší v nás

Anotace z DK:

Nový román bestsellerové autorky Colleen Hooverové o nešťastném manželství a jednom dávno zapomenutém slibu, který by ho mohl zachránit. Quinn by v životě nenapadlo, že potká osudovou lásku v nejhorší den svého života. Přesně to se ale stane. Začátek jejího vztahu s Grahamem je naprosto dokonalý, jsou jako stvoření jeden pro druhého. O sedm let později je ale jejich manželství v troskách. Zpočátku dokonalá láska je ohrožena tisíci nedokonalostmi jejich společného života. Člověk by řekl, že manželství přestává fungovat tehdy, když lásku nahradí zloba a pohrdání. Ale Quinn a Graham se na sebe nezlobí. Prostě už jen nejsou stejní jako dřív... Všechny společné sny a vzpomínky, místo aby je držely pohromadě, je od sebe oddělují. A to jediné, co by je mohlo zachránit, je dost možná právě, co jejich vztah nenávratně zničí...

Pro mě první knížka této autorky. Téma, které je v dnešní době velmi aktuální. Kapitoly se střídají ve dvou časových liniích - tehdy a teď, což já osobně mám docela ráda. Manžel hlavní hrdinky byl takový pohádkový pan Božský. Zajímalo by mě, jestli opravdu takoví muži existují. Příjemné, pro mě trošku pohádkové, čtení. 

Alena Mornštajnová - Hotýlek

Anotace z DK:

Některé věci jakoby existovaly mimo čas. Zůstávají stejné navzdory dějinám, válkám, totalitním režimům i počasí. Takový je i hotel pana Leopolda, vlastně spíše hodinový hotýlek, založený v dobách první republiky a nabízející potěšení a rozkoš pánům za protektorátu a dokonce i poté, co ho znárodnili komunisté. Oč více přímočaré lásky ale nabízely hotelové pokoje, o to osudovější a dramatičtější vztahy se odehrávaly v rodině majitele a posléze správce.

Že Alena Mornštajnová je skvělá vypravěčka, vím z minulých knížek. I tato nese všechny znaky jejího stylu psaní. Jedna změna tu je. Hlavní postavou je tentokrát muž. Na počátku hoch, později dospělý muž. Mně osobně byl strašně nesympatický. Slaboch, který je pro zachování vlastního klidu ochotný udělat jakékoliv ústupky a ještě si to zdůvodnit , že vše dělá pro blaho ostatních. Na druhou stranu je pravda, že takových lidí jsou mraky, kniha nic nepřibarvuje. Rozhodně za přečtení stojí. I když u mě z pera této autorky vede bezkonkurenčně Slepá mapa.

Elena Ferrante - Geniální přítelkyně 1

Anotace z DK:

Neapolská periferní čtvrť Luzzatti (v textu však její název nikdy nezazní), padesátá léta minulého století. Právě tam a tehdy začíná příběh jednoho ženského přátelství. Jeho vypravěčkou je Elena, která už jako stará žena vzpomíná na svůj život, který byl, kam její paměť sahá, vždycky ovlivňován silnou osobností geniální Lily. Sama je přitom klíčovou postavou zas pro Lilin osud, v jejích očích je tou geniální kamarádkou naopak ona. Úhelným kamenem jejich komplikovaného vztahu je snaha obstát v mužském světě, jehož konvenční hranice jsou pro ně stejně tak svazující jako hranice jejich čtvrti plné pokrytectví a násilí.

Čtenář se v románu seznamuje nejen se dvěma protagonistkami, ale i s celým mikrokosmem neapolské čtvrti propojené hustým předivem konvencí a vášní, jehož kořeny sahají až do doby fašismu, do let druhé světové války, do světa „před Elenou a Lilou“. Vypravěčka nás sice na vzorku jedné čtvrti provede vývojem italské společnosti od poválečné chudoby až k ekonomickému zázraku šedesátých let, zasvětí nás do ideologických i přízemních sporů mezi komunisty a camorristy, ale ústředním tématem románu i celé série zůstává přátelství vzájemně odlišných hrdinek, vylíčené s až nemilosrdnou otevřeností jako systém „spojených nádob“, jako bolestné zrcadlení, jako celoživotní soupeření, jako pevné pouto, které často škrtí.

Přiznám se, že zpočátku mi dělalo problém se začíst. Rozjedz byl takový pomalejší. Ale velmi brzo mě strhla celková atmosféra celé knížky. Trochu jsem se ztrácela v množství postav a jmen, ale to bylo také dáno tím, že jsem čtení knihy přerušila. Rozhodně jsem zvědavá na další díly a osudy hlavních hrdinek.

Robert Bryndza: Kanibal z Nine Elms

Anotace z DK:

Před patnácti lety byla Kate Marshallová vycházející hvězdou londýnské policie. Dokázala vyřešit sledovaný případ nebezpečného a krutého sériového vraha s přiléhavou přezdívkou Kanibal z Nine Elms, i když přitom sama málem zemřela.
Nyní Kate přednáší na univerzitě a snaží se vést poklidný život, když se minulost začne vracet. E-mail s žádostí o pomoc ji vtáhne nejen do právě probíhajícího vyšetřování vražd mladých dívek. Jejich modus operandi nebezpečně připomíná případ, který před patnácti lety vyřešila.
Nevrací se jen vzpomínky. Vrah napodobitel chce dokončit započatou práci… A tak se i Kate musí vrátit k vyšetřování, aby dokončila tu svoji – chytit dalšího sériového vraha.

Robert Bryndza umí své čtenáře zaujmout. To potvrdil i v této nové sérii. Knížka mě bavila. Napínavá, poutavá, jako vždy. Možná ještě více než samotná kriminální zápletka mě bavila osobní linka nové hrdinky. Byla mi symatičtější než Erika z minulé série. Už se těsím na pokračování.

Žiju!

Ač se to možná nezdá, stále ještě jsem z povchu zemského nezmizela. Jen ten čas letí rychleji, než bych si přála. Sama jsem byla překvapená, že jsem tu nebyla už měsíc!

Co jsme tedy dělali?

Tančili:

Uznávám, nic moc. Klára byla do skupiny nasazena necelý týden před představením. Tak to jela na dvě zkoušky. Nic nového u nás ve škole.

Hráli florbal:

Tam je to střídavě oblačno. Někdy se daří víc, někdy míň.

Ale hlavně jsem marodili. Všichni kromě Kláry. Chřipka se nás držela urputně a přiznám se, že mě osobně zdrbla více, než jsem čekala.  I kdž  jsem už dávno v pořádku, stále to není ono. Takže na nějaké focení není čas ale hlavně energie. Doufám, že už se brzy zmátožím!