Poděbrady

Dnešní výlet jsme pojali ryze lázeňsky - cesta vlakem, procházka, výborný oběd v restauraci, procházka, káva a zákusek v kavárně, procházka a cesta domů vlakem. Užili jsme si dosyta kolonády a nádherných parků, napili se léčivého pramene, došlo i na teplé lázeňské oplatky. Myslím, že by mě bavilo stát se lázeňským povalečem, alespoň na chvíli.

Výstava Exotické ptactvo

¨

Na tuto výstavu chodíme už pravidelně. Doufám, že se nezlobíte, že se většina mých příspěvků každoročně opakuje. Vloni jsem neměla nabitý foťák, letos tedy více snímků. I když přes ty mříže se mi fotí špatně, neumím to, 

Přiznám se, že papouška bych opravdu doma mít nemusela. Ten rámus!  Nepořádek umí nadělat kolem klecí taky pěkný, ale v tom by si asi s našimi morčecími slečnami moc nezadali. David se tváří, že nějaký ptáček je jeho životním snem. Ale tentokrát budu krutá matka a  dokud nebude bydlet ve svém, bude si muset vystačit s výstavami.

Výstava mě letos malinko zklamala. V porovnání s ostatními lety bylo vstupné dražší a počet vystavovaných exponátů menší. Zřejmě sledují  trend dnešní doby.

Jsem nenapravitelná, ať jdu kam jdu, vždycky skončím u kytek. Obzvláště kaktusy prostě vynechat nemůžu.

ZOO

To se nedivím, že nejsou žádná koťata, když se snaží takhle :-)

Dva beránci

Loni jsem tady psala, že prázdniny bez ZOO by pro nás nebyly úplné. A platí to stále. Jen shodou náhod vyšlo, že jsme šli do ZOO na rok přesně. Uvědomila jsem si to, až na místě, kdy jsem studovala časový harmonogram oslav narozenin malé hrabáčové Nyoty. Měla jsem obavu, abychom se tam nenachomýtli v době oslav a nepadli do toho největšího davu. Už takhle jsem potkávali více lidí než mi bylo milo. Ale počítala jsem s tím, to už k ZOO patří. Jinak ale veskze pozitivní den, zvířata mě nikdy nezklamou.

Divoká Šárka

Dnes náš oblíbený okruh Divokou Šárkou. Děti, nevím proč, zatoužily hrát si na modely. Začala Klára, protože nutně potřebuje fotky na FB, Instagram a nevím kam ještě. David se hned chytil a taky nutně potřeboval fotit. Takže dnes jen děti.

A jeřabiny - vzpomněla jsem si na babičku, jak říkala, že když začnou zrát jeřabiny, jde se brzy do školy :-)

Kluci

V první polovině prázdnin odešel náš činčilí kluk Čumáček. Bylo mu 10 let, na činčily tedy hezký věk. Nebyl nemocný, možná poslední dny méně jedl a byl smutnější. A jedno ráno prostě nebyl. Oplakali jsme ho všichni, to je jasné. Sice jsem říkala, že už další činčilu ne, ale když na mě na FB vykoukli tito dva kluci, zamilovala jsem se hned. Když jsem se dozvěděla, že jejich maminka je Alice,  bylo mi jasné, že to je znamení osudu a že tedy k nám patří. Jsou maličcí, k odběru budou za 2,5 - 3 měsíce, podle toho, jak hezky budou přibývat. Začátkem září se na ně pojedeme podívat.  Zatím vymýšlíme jména a větší klec, když budou dva.

Karlštejn

                                                                                   

Po loňské velmi úspěšné návštěvě hradu Karlštejn jsem dětem slíbila, že letos si projdeme i druhý prohlídkový okruh. Je to prohlídka míst, kam je vstup návštěvníků regulován, aby měnící se teplota a vzdušná vlhkost nezničily nádheru, kterou nám tu předkové zanechali. Na tento okruh je třeba se dopředu objednat. Doporučuje se zhruba týden před plánovanou návštěvou. Prochází se východním křídlem Císařského paláce, horním patrem Mariánské věže a Velkou věží. Mohli jsme navštívit historicky nejcennější části hradu. Okruh není doporučovaný pro mladší děti. Naše byly jediné ve skupině. Je pravda, že výklad není jednoduchý. Je plný  křesťanství, duchovna, víry, symboliky. Měla jsem z toho trochu strach. Naše děti sice trochu vzdělání v této oblasti mají, snažím se jim předat to málo co vím, ale Klára je ve věku, kdy se na problematiku víry dívá dost spatra. Výklad průvodkyně byl však opravdu poutavý, chytil nás všechny. 100 minut prohlídky uteklo neuvěřitelně rychle. Klára se moc divila, pro 45 minut fyziky ve škole je tak neuvěřitelně dlouhých a 100 minut taky je pryč hned. Nevím, zda porozuměli úplně všemu. Oba se tvářili, že ano. Klára myslím že skutečně ano, u Davida si úplně jistá nejsem. Nicméně zážitek to pro ně i pro mě byl obrovský. Minimálně kaple sv. Kříže nás připravila o řeč na hodně dlouhou dobu. David mi udělal radost, že na dotaz paní průvodkyně atributy apoštolů vyšvihl bravurně. Přeci jen mě někdy vnímá,  i když to tak nevypadá.

Focení na celém druhém okruhu je striktně zakázáno, proto máme fotky velmi podobné těm loňským.