Pardubická arabeska

Rozcvičení před výkonem :-)

 Dnešní den byl hodně hodně dlouhý. Z Prahy jsem vyjeli v 6 hodin. V 8 už začínala Kláře v Pardubicích prostorová zkouška. Přiznám se, že jsem letos na soutěž moc jet nechtěla. Klára byla po nemoci, 14 dní necvičila, navíc antibiotika dobrala teprve ve středu. Ale ona tak moc chtěla. Má soutěže moc ráda, pro mě naprosto nepochopitelně. Připravovala jsem jí, aby žádné slušné umístění nečekala. Je po nemoci  a hlavně postoupila do vyšší věkové kategorie, takže tam byla jedna z nejmladších. Ona se však nenechá odradit ničím.

Nelekejte se, v těch parádních ponožkách netančila, to má jen aby si neušpinila piškoty a neklouzalo jí to na baletizolu.

 Na řadu přišla díky skluzu někdy kolem 15 hod.  Čekání bylo dlouhé, nejobtížnější bylo přesvědčit Kláru, aby byla v klidu, nelítala, netancovala, aby nebyla unavená, než na ní přijde řada. Vystoupení se jí, myslím, docela povedlo. I pan učitel utrousil drobnou pochvalu, což obvykle nedělá.

Ani po vystoupení nemá dost!

 Protože vyhlášení výsledků bylo naplánováno až na 21. hodinu, vyrazili jsme už tradičně do perníkové chaloupky. To dítě ve stojce  je opravdu Klára! Na prohlídku muzea perníku jsem já nešla, ještě ho mám  v paměti. A protože tatínek zde byl poprvé, šel s Klárou on.

Tady mám prý tipy na zdobení vánoční chaloupky

Bába perníkářka měla úspěch

A u chaloupky tradiční opékání buřtíků na ohýnku. Je to pro nás svátek, protože jako typičtí Pražáci bez chaty a zahrady, nemáme šanci si ohýnek udělat.

Na buřtík se těšíme celý rok

Vyhlášení bylo opravdu až po 21. hodině. Víme zatím, že do pátého místa není, vyhlašovaly se medailové pozice a dvě čestná uznání za 4. a 5. místo. Zbytek se dozvíme v průběhu týdne, až organizátoři vše dopočítají. Doma jsme byli po 23. hodině, úplně mrtví - tedy já ano, abych mluvila za sebe.

Epoxy hmota

Klára si chtěla vyzkoušet práci s epoxy hmotou. Koupily jsme tedy stavebnici s návodem a vytvořila tuhle soupravu. Byla z toho nadšená. Já nevím, není to úplně to, co bych asi nosila, ale když je spokojená...

Modrá koule

Tématem dalšího měsíce v korálkové škole byla korálková výšivka. Přiznám se, že jsem zvolila cestu nejmenšího odporu. Na složité a pracné (i když nádherné ) výšivky nemám čas a hlavně trpělivost, proto jsem si vybrala úkol, kde se pošívala papírová koule rokajlovou směsí. Už jsem tu zmiňovala, že neuspořádané, rozježené věci nemám úplně ráda. Proto mi styl práce "náhodně nabírejte, náhodně přišívejte" úplně nevyhovoval. Nakonec mě ale velmi mile překvapilo, že výsledek vypadá mnohem lépe než jsem očekávala a myslím, že kouli navlečenou na obruči budu docela ráda nosit. 

Vážky

Konečně jsem dokončila další úkol z korálkové školy. Jsem tedy ostuda, tohle byl únorový úkol. Ale zase jsou to vlastně úkoly dva. Začala jsem náhrdelníkem, ale usoudila jsem, že ty náušnice k tomu by to prostě chtělo. Pořád si říkám, že teď na to sednu a budu šít a šít a zpracuju všechny resty. Nějak se ale nedaří. Pořád je co řešit, teď aktuálně choroby - Klára angína, David střevní viroza. Večer si připadám jako chodící mrtvola. Nemůžu být unavená, v zásadě ani nemám z čeho, ale jsme - nevím, jak to nejlépe vystihnout - ubitá. Když dokončím všechny své povinnosti, sedím a tupě před sebe civím. Je vcelku jedno, jestli na zeď nebo jestli je náhodou puštěná televize. Musím si najít nějaký životabudič :-).

Jezdí!

David dlouho odmítal sednout na kolo. Dokud měl kolečka, byl líný šlapat. Vloni jsme kolečka dali pryč, to už se kolu vyhýbal velkým obloukem. Přemlouvali jsme, domlouvali, nebylo to nic platné. Až na konci minulého týdne sám přišel, že by to chtěl zkusit. Přiznám se, že jsem měla pocit, že to nepůjde a že na to nemám nervy. Proto jsme to v sobotu přehrála na tatínka a radši byla doma s nemocnou Klárou. David však velmi překvapil. Sedl na kolo a jel. Sice klikatě, ale jel. Bylo i pár pádů, ale ty ho překvapivě neodradily, nasedl a jel dál. Dnes jsme vyrazili do parku na kolo spolu, aby mi mohl vše náležitě předvést. Měla jsme z toho opravdu radost.

12/52

12/52 (týždeň dvanásty) - V STREDE alebo NA (O)KRAJI

Šeříkový náramek

Jsem hravá, tak jsem se s radostí zúčastnila další soutěže na FB. Úkolem bylo ušít náramek podle daného návodu. Volba barev byla v naší kompetenci, bylo třeba jen dodržet 8 barev a hlavně 8 různých velikostí korálků. Přiznám se, že se mi náramek nelíbí. Právě kvůli té velikostní různorodosti korálků. Přijde mi takový neuspořádaný, střapatý... nevím, jak to nazvat. V tom má být právě to kouzlo. Já mám raději šperky souměrnější, uhlazené, mám ráda, když korálky do sebe pěkně zapadají. U tohoto náramku jsem měla stále pocit, že to šiju špatně. Když jsem však koukala na ostatní soutěžní fotografie, mají to všichni také tak. Uvidím, třeba si na něj zvyknu a budu ho nakonec nosit ráda :-).