Svítíme

Po dnešním odpoledni i u nás na balkoně svítí dýně. Společnými silami jsme vydlabali, vyřezali. Upekli jsme dýňový koláč, uvařili dýňovou polévku. Semínka se suší pro naše dva chlupáče, aby i oni z dýně něco měli.
Jen se mi nepodařilo dýny pořádně vyfotit. Náš foťák definitivně odchází do věčných lovišť. Budu muset napsat Ježíškovi. Tedy spíš nějakému předčasnému Ježíškovi, abychom vánoce již mohli zaznamenávat. Teď musím doufat, že nebudou žádné zajímavé akce, které by stály za fotodokumentaci.

Jako z vody

Jonáš je u nás něco přes roky. Pravidelně ho vážíme a zjištujeme, jak roste. A to on roste. Už se blíží 1 kg. Jak říká náš tatínek, za chvíli bude mít jateční váhu.

Je to náš velký mazel!

Poslední

...kaktusový květ letošní sezony. Fotila ho Klára mobilem. Kaktus jsou již zazimovány. Ještě musím zazimovat sukulenty, které mám v kuchyni. Stále to odkládám. Budu je muset totiž přenést do chodby, kde je oknou na sever, stíněné velikým stromem. Tak si stále říkám, ať si ještě užijí posledních slunečních paprsků.

Koláčky

... jsem upekla v noci na dnešek. Špatně spím, tak proč čas nevyužít nějak smysluplněji. Alespoň budou mít děti ráno radost. Vyzkoušela jsem recept, který jsem našla na blogu u Moniky. A je opravdu výborný. Těsto je úžasné, skvěle se s ním pracuje a koláčky jsou jedna báseň. Půlku jsme naplnila s tvarohem, půlku s mákem. V rodině máme chutě rozdělené rovnoměrně, tak se kupodivu nikdo nehádá :-)

Kámoši jak hrom...

... naši kluci rozhodně nejsou. Ale vždy, když je čistím, vypustím je na chvíli, aby se spolu proběhli po předsíni. Zpočátku jsme měla obavy, aby se třeba nepoprali. Toho se však bát nemusím. Jonáš (morče) vždy začne Čumáčka nadšeně pronásledovat. Jenže Čumák je velmi mrštný, stačí mu dva tři skoky a je na druhém konci chodby. Jonáš se za ním těžkopádně začne valit, nadšeně při tom pokníkává. Jenže než se na dané místo dostane, Čumák je už dávno úplně jinde. Občas Čumák velkoryse počká a nechá se lehce očuchat než zase běží dál. Je legrace je pozorovat.

Giveaway u Ivanky

K Ivance na blog se ráda chodím kochat jejími krásnými výšivkami. Mám vyšívání ráda, občas se pokouším i o něco sama, ale většinou nic nedotáhnu do konce. A tak  u Ivanky vzpomínám na dobu "svobodna a bezdětna", kdy jsem se vyšívání trochu věnovala. Nyní však Ivanka uspořádala giveaway o úžasnou předlohu. To je panečku výzva. Rozhodla jsem se, že zkusím štěstí. Kdybych předlohu vyhrála, měla bych silnou motivaci do příštího podzimu vyšít úžasný obrázek. Nezkusíte své štěstí i vy?

Svícník

Je úžasný, kvete jako divý. Jsem ráda, že ho máme!

A David opět doma. Ach jo, to nám ta předškolní příprava nějak nevychází...