Dnes jsme měli prima návštěvu. Přišla se na nás podívat moje sestřenka se svými kluky. Děti si vyměnily vánoční dárky a pak už jen lítaly, ječely, pištěly a jinak si užívaly. Jen nejmladší Kryštůfek jen zvědavě kulil očka. Bylo to moc příjemné, doufám, že si to brzy zopakujeme!
pátek 7. ledna 2011
čtvrtek 6. ledna 2011
Hazadr
středa 5. ledna 2011
Od šoku k šoku
Dopoledne si David chtěl hrát s geomagem. A já jako nezodpovědná matka mu ho dala. Hraje se s ním docela často, s Klárkou i sám, já potřebovala něco udělat, tak jsem to viděla jako ideální nápad. Ovšem když jsme stavebnici uklízeli, zjistila jsem, že jedna tyčinka chybí. Prohledala jsem celý pokoj, odtáhla kanape, tyčinka nikde. Hlavou se mi začalo honit, co jsem kde četla o hrůzách při spolknutí magnetu. David tedy tvrdil, že nic nepapal, ani necucal, ale věřte mu, že jo. Už jsem byla zpocená hrůzou až..., no prostě všude, když tu na mě tyčinka vykoukla zpoza velikého květináče. Jak mě se ulevilo!
Perem
úterý 4. ledna 2011
Společník
Během vánočních prázdnin jsem hodně lenošila. Snažila jsem se věnovat dětem, koukala na pohádky a úklid odsouvala hodně do pozadí. Spoléhala jsem na to, že před vánoci jsem uklidila vše důkladně. A tak s prvním pracovním dnem bylo třeba uděla důkladný úklid znovu. A vzhledem k tomu, že má David rýmu, lux u nás hučel téměř celý den.
neděle 2. ledna 2011
Už bude líp?
Navzdory mým přáním ani dnešní den moc dobře nezačal. Ráno David vstal.... vlastně ne. Ráno Davídek nebyl schopný vstát. Byl jak hadrová panenka, neudržel se v sedu, nemohl stát. Pak se rozplakal, že ho moc bolí bříško. Celé dopoledne po chvilkách poklimbával, dvakrát zvracel. Nejvíce mě ale děsila jeho naprostá apatie a malátnost. Klárku s tátou jsem vyslala na bruslení a k babičce na oběd, aby se Klárka nemusela dívat na vynervovanou matku. Kolem poledního David tvrdě usnul a já byla rozhodnutá, že až se probudí, vyrazíme na pohotovost. Po hodinovém spánku však vyskočil, prohlásil, že bříško už nebolí a chce papat a začal po bytě kmitat ve svém obvyklém tempu.
Když jsem se odpoledne ujistila, že je Davídek v pořádku, vyrazily jsme s Klárkou a babičkou na dámskou jízdu po obchodech a slevách. Byly jsem ale docela zklamané. Naštěstí jsme koupily alepoň lyžařskou soupravu pro Klárku. Je sice klučičí, ale to nevadí, hlavně že je červená.
sobota 1. ledna 2011
Jak na Nový rok...
...tak po celý rok? Doufám, že u nás to tak úplně platit nebude. Dnešek nevyšel zrovna podle našich plánů. Byli jsme pozváni k babičce a dědovi (mým rodičům) na oběd. Jenže našeho tatínka zlobila krční páteř, točila se mu hlava a vůbec mu nebylo dobře, tak se zase otočil a jel domů nadopovat se léky a prospat. S Klárkou jsme po obědě vyrazily na bruslení, ale ani tam jsme nebyly úspěšné. Obsluha kluziště myslím vyspávala včerejší oslavy a přípravu ledu zanedbala. Takže na ledě byla souvislá několikacentimetrová vrstav vody. Někteří odvážlivci bruslit šli, ale když jsme viděla, jak po pádu z nich voda odkapává, přemluvila jsem Klárku, že nebudeme riskovat promáčení a následné nastydnutí. Ukáplo sice pár slziček, ale je to holka rozumná, tak jsme zase jely domů. Večer jsem vyrazili všichni do parku, že si vypustíme balón štěstí, aby se nám nějaké novoroční přáníčko splnilo. Ani to však nevyšlo. Spiklo se proti nám počasí, silný vítr foukal ze všech stran, balón se nám vůbec nedařilo naplnit a nakonec uhořel. Dnešek bych tedy radši nějak vymazala nebo zasunula hodně hluboko a doufám, že zítra začneme znova a lépe!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)