Petra Braunová - Ibka

 Anotace z DK:

Románová kronika jedné rodiny, do jejíchž osudů se otiskly turbulentní dějiny, je drsným obrazem venkova i velkoměstské periferie poslední třetiny 20. a počátku 21. století. Hlavní hrdinka a vypravěčka příběhu tráví odmalička celé léto u babičky v Pošumaví. Jenže stará žena, věřící a konzervativní, svou vnučku zcela ignoruje. Citlivá holčička nechápe proč, vesnický svět jí připadá prapodivný a nevlídný. Jakákoli jinakost a odchylka od průměru se tady stává předmětem klevet a přezíravých odsudků, čehož se Petře i její krásné mámě Ibce dostává vrchovatě. Jak se hrdinka ubírá životem, odhaluje rodinná tajemství, staré křivdy, příčiny napětí v rodině i důvod, proč milovaný táta propadá výbuchům zoufalého vzteku. Rozhodne se jít svou vlastní cestou, svobodně a bez ohledu na konvence, ale to vždy něco stojí.

Touto knížkou pokračuje moje brouzdání současnou tvorbou českých autorek. A již na úvod musím říct, že pokračuje úspěšně. Petru Branovou jsem znala pouze jako autorku dětských knih z edice  První čtení, které jsme s dětmi četla na úplném začátku jejich čtenářské kariéry. Musím se přiznat, že mě překvapilo, že píše i pro dospělé. Protože mám moc ráda románové kroniky, po knížce jsem skočila a vůbec jsem netušila, že se jedná o autobiografický příběh. Poznáváme celý život autorky, od dětství až po součanost. Je to krásné čtení. Není úplně lehké, ale příběh plyne krásně. Autorka se nevyhýbá ani velmi intimním věcem, za což sklízí můj obdiv.