Anotace z DK:
Milostná vyznání ve stínu smrti. V pankráckých celách smrti čekají vězni na svůj poslední den. Za okny buší dělníci, kteří stavějí gilotinu. Anna a Robert, dva vězni odsouzení k smrti, se nikdy nesetkali, pojí je jen pár letmých pohledů a nekonečná touha milovat. K tomu stačí už jen kousek papíru a tužky. V tísnivé atmosféře vězeňských cel si přes motáky začnou předávat střípky sebe samých — vzpomínky, naději, něhu. Vědí, že čas se krátí, ale slova mezi nimi klíčí jako plamen ve tmě. Jejich příběh doplňují tiší hrdinové — chodbař, který vzkazy předává, a rodina ze Strašnic, schovávající popel popravených.
Přiznám se, že vůbec nevím, co napsat. Cokoliv, co napíšu, nedokáže vystihnout tu hrůzu a děs, které jsem při čtení pociťovala. Nedokážu říct, kolikrát jsem při čtení plakala. A tím nemyslím, že mi ukápla slzčika, ale musela jsem čtení přerušit, protože jsem se rozbrečela tak nahlas, že se rodina chodila ptát, co se děje. Kniha je totiž poskládaná ze skutečných osudů. Je psaná podle motáků, které naspali vězni v celách smrti pankrácké věznice. Popis života na oddělení, postupy poprav. Jde o velmi, velmi těžké, intezivní čtení. Kniha je velmi silná, drsná. Překvapilo mě, jak moc mě to zasáhlo. I když jsem věděla, že to bude náročné čtení, tohle jsem opravdu nečekala. Závěr nastolí otázky, které si kladu už dlouho. Jaký byl rozdíl mezi německým gestapákem a českým estébákem? Jaký je rozdíl mezi nacismem a komunismem? Tohle by měla být povinná četba pro všechny, bez rozdílu věku. Obzvláště v dnešní divné době.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!