Děkuji

Poslední den letošního roku bych ráda všem poděkovala za přízeň. Za to, že ke mě na blog chodíte. Vaše návštěvy a komentáře mi dělají neuvěřitelnou radost a i po těch letech mě nepřestávají překvapovat. Děkuji, že v dnešní uspěchané době si najdete chvilku zastavit se a nechat vzkaz. Velmi si toho vážím. Přeji všem, aby tento poslední den i celý příští rok probíhal přesně podle vašich představ. Aby se vám splnila vaše přání a touhy a abyste další přání a touhy měli, protože to je to, co nás vede dál. Mám vás všechny moc ráda a těším se na setkání příští rok 2026! 

Louskáček

Kdy jindy si nejlépe užít Louskáčka než ve vánočním čase. Je pravda, že jsem ho neviděla už hodně dlouho. Tak jsem stihli předposlední přestavení v Národním divadle. Od ledna je Louskáček ve Státní Opeře. Prý upravená výprava i kostýmy. Bohužel tam jsem vstupenky nesehnala, ani při lovu volňásků děti úspěšné nebyly.

Dnešní večer jsem si užili v plné sestavě, což je u baletu velká výjimka. Myslím, že na baletním představení jsme takhle komplet byli poprvé. A líbilo se i pánům! Shodli jsem se, že tahle verze kombinovaná s Vánoční koledou Charlese Dickenze se nám líbí víc, než klasický ruský Louskáček! 

A když se blíží konec roku a Silvetr,  dám sem fotku celé rodiny. To je také velká vzácnost, víte že manžela nedávám vůbec a děti už také minimálně. 

 

Lucie Hušková - Símka: Druhý začátek

 Anotace z DK:

Pokračování úspěšného románu. Simoně, které každý říká Símka, se po smrti mámy otevírá nová kapitola. Najednou má prostor dýchat. Má volnost, jakou nikdy nepoznala. Nastal čas žít podruhé a tentokrát sama za sebe. Ale jde to vůbec, když vás odmalička učili, že si štěstí nezasloužíte? Když v hlavě dál znějí necitlivá slova, která nejde umlčet? Símka stojí na prahu změny. Touží jít vlastní cestou. Chce si splnit sny, které doteď potlačovala. Jenže život má vlastní plán. A některá překvapení bolí – možná víc než ztráta mámy.

Z první ho dílu jsem byla před 3 lety naprosto nadšená. Proto jsem se s velkým očekáváním vrhla do druhého dílu. Stejně jako v prvním díle, jde i tady o velmi smutné čtení. Až si říkáte, jestli je možné, aby jeden člověk dostal od života naloženo tolik. Ale  dobře víme, takový život prostě je. Přiznám se, že v první části knížky mě hlavní hrdinka docela štvala neschopností odpoutat se od matky a zapojit se do běžného života. Pořád jsem si říkala: "Holka, najdi si už končeně pořádného psychoterapeuta!" Druhá část mě naprosto strhla a mrazivý konec úplně rozsekal. Tak nějak podvědomě očekávám třetí díl. Podle mého ale druhý díl ten předcházející rozhodně nepředčil, působil na mě hlavně na začátku trochu ukňouraně. Jinak je knížka velmi svižná, čtivá. 

Krásné Vánoce

Poklidné prožití vánočních svátků všem. Ať jsou tyto dny přesně takové, jaké si přejete!

Ruměnky

 Letití návštěvníci blogu vědí, že před pár lety jsem každý rok zkoušela jeden nový druh cukroví. Ale protože nám všechny zůstaly jako stálice, už jsem raději nové nezkoušela, jinak bych musela začít péct už celý listopad. Letos jsem náš seznam cukroví radikálně proškrtala, každý si mohl říct 2 druhy, bez kterých si Vánoce nedovede představit. A rázem se uvolnil prostor pro nové zkoušení. Rozhodla jsem se pro ruměnky. Podle popisu to měly být ty ruměnky, které jsem si jako malí kupovali. Recept jsem čerpala na instagramu u Kristýnky Bubeníkové. Přepíšu si ho sem, kdybych opakovala i příští rok. 

Těsto:
500 g hladké mouky
180 g cukru moučka
80 g mletých mandlí
1 lžička jedlé sody
1 lžička skořice
1 polévková lžíce perníkového koření
120 g másla
2 lžíce medu
2 lžíce rumu
2 vejce

Poleva:
200 g cukru moučka
3 lžíce horké vody
2 lžíce rumu

Nejprve v míse smícháme sypké suroviny. Máslo rozpustíme (já rozpouštím v mikrovlnce), přimícháme do něj med a rum a vlijeme do mísy k sypkým surovinám. V robotu zaděláme v nelepivé těsto (nebo rukama na vále). To zabalíme do potravinové folie a dáme alespoň na hodinu uležet do lednice. Z těsta vyválíme hada, nakrájíme na stejné kousky a tvarujeme kuličky. Ty vyložíme na plech a dáme péct na 170 C cca 8 - 10 minut. Vytahujeme, když jsou kuličky ještě měkké. Polevu připravíme tak, že v misce dobře vymícháme cukr s vodou a rumem a vychladlé kuličky v ní namáčíme. Necháme zaschnout a uložíme do dózy s víkem, aby ruměnky neztvrdly.

Pekla jsem z poloviční dávky a i tak jich je spousta! Jsou moc dobré. Abych byla upřímná, ty rumové perníčky z mého dětství to úplně nejsou, ale dobré jsou moc. I rodinná rada je schválila. Je to rychlovka, klidně je ještě stihnete, pokud dostanete chuť!

Daniela Špinar - Zápisky z tranzice

 Anotace z DK:

Soukromé zápisky úspěšné divadelní režisérky ze tříletého období tranzice reflektují proměny těla i duše a zároveň nabízí vhledy do světa queer komunity. Zveřejněním svého deníku odhaluje Daniela Špinar niterné pocity i bolestné zkušenosti se společností, hledáním partnera i sebe sama.

Po téhle knížce jsem sahala s velkou zvědavostí. Účastnila jsem se besedy s autorkou na Světě knih, proto jsem si o její cestě chtěla přečíst více. Myslím, že k četbě je potřeba přistupovat s velkou dávkou empatie a bez jakýchkoliv předsudků. Deník je velmi otevřený, syrový a upřímný. Dozvídáme se o všem, co člověk procházející tranzicí prožívá - fyzicky, psychicky i společensky. Obdivuji autorku, jak otevřeně jde s kůží na trh. A nešetří ani lidi kolem sebe. Velmi zajímavý je také pohled do divadelního světa. Velmi čtivá a pro mě zajímavá kniha.

Už týden...

Už týden máme nového člena rodiny. Vím, že jsem poté, co odešel Bubáček prohlásila, že už další zvíře opravdu ne. Ale nakonec jsem podlehla nátlaku rodiny. A vlastně i Dobíčka. Celé dny seděl smutně v  podstatě na jednom místě v kleci. Ožil vždy jen večer, když jsem ho pustili proběhnout po bytě. Kdyby už mu bylo 10 let, řekla bych, že to takhle nějak sám doklepe. Ale je mu  3,5 roku, to by smutnil mnoho let. Navíc nemáme teď jako rodina úplně nejlepší období, tak snad nám tehle prcek alespoň přinese trochu radosti.  A to, jak vidíte, dokáže při každém večerním koupání. Ještě nemá jméno. Žádné jsem předem nevymýšleli, rozhodli jsem se, že ho pokříme, až ho poznáme. Zatím létají návrhy jako Prcek, Pinďa, Kulíšek.... Paní chovatelka navrhla, že až se rozhodneme, vystaví mu průkaz původu na vybrané jméno. Tak by to asi mělo taky trošku vypadat, když to bude mít černé na bílém. Ale víte, jak my to s těmi jmény máme. Jestli z malého má radost Dobíček, nějak nedokážu posoudit. První 3 dny na sebe prskali, honili se a úplně kamarádi nebyli. Teď už malého k sobě pustí, už spolu i spí přitulení. Ale pořád z něj mám pocit, že to bere tak, že když jsem mu tam tohle prtě nacpali, bude ho teda tolerovat. Uvidíme, bude to chtít čas. 

Čajový adventní kalendář Sonnentor

Miluju adventní kalendáře a každý rok svádím velký boj, zda si nějaký pořídit a pokud ano, tak jaký. Vyzkoušela jsme snad už všechny druhy. Čokoládové už moc nechci, už tahkle splácám sladkého dost, tak proč ještě dráždit chutě další čokoládou. Kosmetické jsem měla několik let za sebou, ale vždy využiju část prodkutů a část tu pak leží ladem a to mi přijde škola. Loňský advent jsem si řekla, že jsem velká holka a adventní kalendář už nepotřebuju. A jak mě to pak mrzelo. Litovala jsem, že nemám každý den své "okýnko".

Letos jsem po dlouhém váhání zvolila kalendář čajový. A protože od Sonnentor jsem ještě žádné čaje nezkoušela, usoudila jsem, že je ten pravý čas jejich sortiment prozkoumat. 

 

 

Ukážu vám tedy čaje, které jsem vypila za první adventní týden:

1.prosince - Adventní ovocný čaj. Ve složení jablka, ibišek, šípek, skořice, hrušky, kdoule, pomerančová kůra, hřebíček a vanikový extkratk. Tohole byla parádička. Skvěle mě to na celý den naladilo. I když jsem se trošku bála, protože nemám ráda čaje s obsahem ibišku, tady příliš cítit nebyl. Čaj nádherně voněl. 

                                            

2. prosince - Dobrá nálada. Ve složení list ostružiny, máta okrouhlolistá, květ měsíčku a chrpy, okvětí slunečnice. Už svým složením mě čaj trošku vyděsil. Bylinné čaje úplně nepreferuju, tohle mi navíc znělo jako složení směsi, kterou bych krmila naše činčily nebo morčata. Čaj jsem samozřejmě vypila, ale asi bych ho podruhé mít nemusela. 

                                             

3. prosince  - Čas na perníček. Ve složení pražená pohanka, ostružiník, skořice, červený pomeranč, nové koření, pohanka nať a tulsi. K tomuto čaji jsem opět přistupovala s troškou obavy - pohanka? A bylinná směs, to asi zase nebude nic pro mě. Ale díky koření čaj nádherně voněl po perníčcích  a moc jsem si na něm pochutnala. Navíc mi připomněl, že v lednici čeká těsto a perníčky a je nejvyšší čas je upéct!

                                              

4. prosince - Čaj štěstí. Ve složení meduňka, máta, sléz, květ chrpy a měsíčku. Utvrzuju se, že bylinkové čaje opravdu nejsou pro mě. Asi tím, že jsem pylový alergik mám nějak pocit, že je to seno a to značí nějaké problémy. 

                                               

5. prosinec - Rozkošná Mary Grey. Ve složení černý čaj, červený pomeranč, citronová kůra a éterický olej. Černé čaj mám ráda, takže spokojenost. Jen bych asi čekala, že bude po pomerančích více vonět. Když jsem se hodně snažila, našla jsem ho tam. Ale kdybych se tam moc nesoustředila a nevědala o něm, asi bych si ho vůbec nevšimla.

                                              

6. prosince - Skořicový zázrak. Ve složení kokosové vločky, citronová tráva, ostružiník, skořice, citronová kůra. Kosok jsem v čaji necítila vůbec, zato skořice voněla nádherně. Takže spokojenost.

                                             

7. prosince - Pomerančový čaj. Ve složení šípek, jablka, ibišek, pomeračová kůra, éterický olej. Tady jsem tedy, pro mě bohužel, cítila více ten ibišek než pomeranč. Ale špatné to nebylo.

Zatím jsem s kalendářem velmi spokojená. Vždy si při práci zpříjemní část dne. Baví mě i milá básnička na přebalu. Díky QR kodu se vždy mohou podívat na nějaký online doprovodný program, jako třeba krátké video, recept a pod. Jsem zvědavá, co mi příští dny přinesou. 

Vy si adventní čas zpříjemňujete nějakým kalendářem? Dejte mi, prosím, vědět, zda mám udělat shrnutí za další týdny, zda vás takový obsah vůbec zajímá. Děkuju!







 

Lucie Hlavinková - Gottwaldova mumie

 Anotace z DK:

Nový román Lucie Hlavinkové se vrací do padesátých let. Kolik lidí je potřeba, aby udrželi jednu mrtvolu jako živou? Naneštěstí pro Išku to není začátek anekdoty, ale její nové pracovní rutiny. Mladá vdova a matka malého chlapce nastupuje jako uklízečka do nejstřeženější budovy tehdejšího Československa — Mauzolea Klementa Gottwalda na pražském Vítkově. Mrtvý je tu uložen k věčnému odpočinku, zato živí kolem něj jsou pod neustálým dohledem. Iška každý den dezinfekcí bojuje proti zárodkům jakéhokoliv života. A ten její přitom postupně mizí pod nánosem špíny.

Knihu jsme brala do ruky s tím, že půjde asi o nějaký lehce humorný příběh. Nemohla jsem se více mýlit. Díky prostředí, kde hlavní hrdinka pracuje, dostává sice příběh lehce absurdní nádech, ale to nic neubírá na tíži doby, ve které se odhrává. Přes náročnost tématu, které je zde zpracováno, je knížka psaná velmi lehce, svižně, je opravdu velmi čtivá. Kromě životního příběhu hlavní hrdinky se zde najdeme i dobře zpracovaná historická fakta o mauzoleu,ale i řadu dezinformací a klepů, které se o této institucí šíří dodnes. 

Adventní

Přemýšlela jsem, čím zahájit toto adventní období. A říkala jsem si, že další korálkové ozdoby, které jsem ušila v poslední době se snad budou hodit. 

Na mě zatím vůně Vánoc vůbec nedýchá. Ale vy víte, že já jsem takový Grinch po česku.  

Doufám, že vy jste na tom lépe. Přeji vám všem, ať váš adventní čas je voňavý, plný lásky, klidu a pohody!