Sarkasmy

 

Po hodně dlouhé době jsme vyrazily s Klárou do Národního divadla. Marně lovím v paměti, kdy naposledy jsem tu byla. Myslím přímo budovu Národního divadla. Od té doby, co obě děti pracují ve Státní opeře, stala se naší domovskou scénou ona. Ale je také pravda, že většina baletních představení byla přesunuta do Státní opery, kde je jeviště pro balet vhodnější.

Dnešní předstvení Sarcasmy představovalo ukázku současného tance. Jedná se o tři moderní choreografie. Přiznám se, díky  ukázkám jsem k představení přistupovala velmi opatrně a se strachem. Svoje pocit z dnešního večer pořád nemůžu nějak zpracovat. Určitě se mi moc líbila prostřední choreografie Sarcasmen, což je takový lehce provokační duet zachycující mezilidské vztahy - trocha škádlení, trocha provokace, trocha trápení. To bylo opravdu skvělé. První část ...and how is your life? (z děkovačky je následujíc fotka)  měla docela dobrou myšlenku - stres. To jak se jako společnost neustále za něčím ženeme. Poslední část Katastrof byla pro mě asi nejhorší. Nějak jsem příliš nepochopila, co se autor snažil sdělit. Vadila mi neskutečné monotónnní, i když velmi rytmická, hudba. Z této závěrečné choreografie jsem já osobně byla dost rozpačitá, i když třeba Kláře jsem libila naopak více než choreografie první. Celkově bych asi večer zhodnotila jako zvláštní. Nemůžu říct, že by se mi to nelíbilo, ale asi už bych znova toto představení vidět nemusela

A to bych nebyla já, abych si večer něčím neozváštnila. Měla jsem dnes své poprvé - poprvé jsem šla do divadla v teniskách. Ano, vidíte dobře, opravdu mám v Národním divadle tenisky. Včera jsem si totiž vymkla kotník. Neptejte se mě, jak se mi to povedlo, sama neví. Šla jsem po naprosto rovném, hladkém chodníku a povedlo se mi došlápnout na vnější hranu chodila. Až se mi bolestí zatmělo před očima. Takže dnes mám nohu rozměrů nožky slonní.  Bolí jako.... čert. Do divadla jsem v podstatě doskákala po jedné. Ach jo!