Phyllida Shrimpton - Kolik barev má štěstí

 Anotace z DK:

Poklidný život osamělého devadesátníka Algernona se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, když u něj najde dočasné útočiště jeho dcera Helena, s níž se před lety rozešel ve zlém, a skoro šestnáctiletá vnučka Anna, kterou vidí poprvé v životě. Osobitá dívka, která se ráda obléká do křiklavých barev a kreslí si obrázky na kůži, staromódního dědečka občas pořádně vytočí, zatímco Anně nerudný a mrzutý starý pán trochu nahání strach. V malém venkovském domku navíc ožívají stíny minulosti – vzpomínky dobré i zlé. Dokážou spolu na první pohled tak odlišní lidé zastupující tři generace pod jednou střechou najít nejen společnou řeč, ale i domov? Barvitý, humorný i dojemný příběh o vztahu napříč generacemi a o tom, jak navzdory nepříznivým okolnostem vzít život za správný konec.

Tak tady se opravdu vyplatila má povrchnost. Už jsem vám říkala, že do knihovny velmi často vyřážím bez brýlí, takže vybírám knížky podle obálky? Tak to bylo i v tomto případě a jsem moc ráda, že mi knížka padla pod ruku. Je to příběh, který vás rozesměje i rozpláče (ano, doporučuju číst k krabicí kapesníků po ruce!). Není nijak nabitý dějem a akcí. Je to spíše příběh k zamyšlení. Vyprávění o vztazích mezi generacemi, hledání životní cesty, odpuštění a smíření. Tenhle příběh ve mně zůstane dlouho. Tohle si určitě přečtěte!