pátek 28. července 2017

Pod Táborem



Tak nevím, jestli nemám pravidelným čtenářům doporučit, aby sem přes prázdniny nechodili. Protože když se zeptám dětí, kam by chtěly vyrazit na výlet, spolehlivě mi vyjmenují místa, kam chodíme každý rok pravidelně. Nic nového, jen to, kde to dobře znají. Je to normální?
Dnes jsme vyrazili do Botanické zahrady Pod Táborem. Ani ne tak kvůli přání dětí, spíš kvůli omezenému času a rozmarům počasí, kdy to na celodenní výlet nevypadalo. Nedávno jsem na internetu četla, že zahrada vychází vstříc návštěvníkům a je otevřena i o víkendech. Měla jsem radost, brala jsem to jako znamení otevírání se lidem. Dnes jsem však byla rozčarovaná. Nejvíc jsme se těšili na skleník, tak jsme měli v plánu začít. Bohužel jsme ale zjistili, že je zavřený. Otevřený je pouze ve dnech školní docházky. O prázdninách smůla. Také nás překvapila posílená ochranka. Důchodci v luminiscenčních vestách hlídali doslova každý náš krok. Běda, když jsme vstoupili v zápalu krmení kachen na malý proužek trávníků. Mimochodem kachny jsou stále stejně hladové a batoh naplněný starým pečivem byl prázdný v rekordním čase.




I tahle Davidova hra nenašla u strážců pochopení.  Jeden aktivní strážce mu vysvětlil, že si takhle s kočkou hrát nesmí. Je to totiž šelma, může mu ublížit. Přeci jasně vidí, že se chystá k útočnému skoku. Ach jo.

Ve výsledku jsem byla ze zahrady trochu rozčarovaná. Prostředí stále krásné, i když míst, kam je vstup zakázán, přibylo, ale kazí to přístup lidí.