....školní rok za námi. Děti nám udělaly obě radost. Obě druhé pololetí zabraly a vysvědčení se vylepšily. Docela oba překvapili, samé jsem moc nečekala ani od jednoho. Obzvlášť u Kláry mám velikou radost, myslím, že samé jedničky na gymnáziu zaslouží trochu pýchy. Tak jsme dnes slavili, mlsali, utráceli za parádu a knížky.
Před námi prázdniny. Trochu se jich děsím. Představa, že dva měsíce celé dlouhé dny poslouchám dohadování svých ratolestí, mě zrovna optimismem nenaplňuje. Snad to všichni přežijeme v plném zdraví nejen fyzickém, ale i to psychickém.
A totéž přeju i vám všem. Ať se léto a prázdniny vydaří přesně podle vašich představa a užijete si ho naplno!
Poslední dva týdny byly nějak psychicky náročné. David byl nemocný, je jasné, že červen by bez jeho angíny by nebyl úplný. Nebyla to žádná hrůza, ale přeci jen dva týdny doma nám lehce život komplikovaly. Velmi mě zaskočil odchod milé sousedky, její pohřeb mě hodně rozhodil. Taková uklidňující jistota jsou pro mě moje kytičky. Dělají pořád radost. Teď si vychutnávám kvetoucí kaktusy a sukulenty:
Mrazuvzdorná opuncie letos kvete poprvé
Ani fialky se nenechávají zahanbit:
Pro porovnání velikosti květů jsem přiložila zápalku
... dnes u nás bylo. Vařili jsme jahodový džem, nebo "mámtěrádu" jak se u nás doma říká.
Odpoledne jsem zašli s Davidem do Malešického parku. Probíhala zde akce Žij s hudbou s Prahou 10. Vystupovala zde mimo kapela ze ZUŠ, kam chodí obě děti a kterou vede Davidův učitel na kytaru. To jsme si nemohli nechat přeci ujít. Poseděli jsme jen na chvíli ve stínu a poklidu, David ještě dobírá antibiotika.
Dnes se naše děti rozdělily a každé prožilo den podle svých přestav. My dospěláci se museli rozdělit podle toho, co je pro nás menší zlo a kde budeme užitečnější. Na mě samozřejmě padlo závěrečné vystoupení Klářiny baletní školy. Bylo to dlouhé, moc dlouhé. Moc dětí, každé se chce ukázat. Takže celé vystoupení mělo více než 60 čísel. A před tím prostorovka. Uff..
Klářina třída spolu s nižším ročníkem předvedla už prověřený Valčík hodin z baletuCoppélie.
Nově zkoušené jsou Nevěsty z Labutího jezera.Myslela jsem, že když to tančí jen Klářina třída, tedy nejvyšší ročník, dokáží se sehrát lépe. Bude to ještě vyžadovat hodně tréninků.
A nakonec sólo.
David si nenechal ujít florbalový turnaj. Představa celého dne v hlučné hale pro mě byla děsivá, tam musel vyrazit tatínek. I když Davidův tým se na medailové pozice neprobojoval, celý den si užil a byl spokojený. Řešíme, jak s florbalem dál. Zatím chodil ve škole na kroužek jednou týdně. Dnes však byli rodiče podrobeni masírce, jak je vhodné dát děti do týmu. Tréninky 3x týdně, o víkendech zápasy. A to se nám nechce. David má i jiné zájmy, chodí na kytaru, angličtinu a ráda bych, aby měl volná odpoledne na pobíhání po parku s kamarády. A to nemluvím o finanční náročnosti takovéhle "legrace". On by samozřejmě to týmu chtěl. Trenéři jim vysvětlili, že si vyberou jen ty nejlepší. Pak samozřejmě přemlouvají všechny rodiče, bez ohledu na to, jak to jejich dítku jde. Máme o prázdninách o čem přemýšlet.
Pro nás spíš odpoledne kostelu. Šli jsme s Davidem sami. Klára má páteční odpoledne nabitá. A protože jsem dala Davidovi možnost volby, šli jsme opět do kostela Nejsvětějšího Srdce Páně. On totiž, když má David něco rád, někde se mu líbí, chce chodit jen a pouze tam, nechce nic měnit. Zdálo se mi to škoda, přece jen jsem obzvlášť letos zázemí kostela měla možnost poznat dobře a ráda bych se podívala, jak to vypadá jinde. Ale slíbila jsem mu, že bude vybírat, tak jsem se podvolila. Bylo to fajn. Prošli jsme kostel od sklepa až po věž a to stojí opravdu za to. Jsem zvědavá, kam půjdeme za rok :-)
Dnes jsem si dopřála opět malou duševní očistu ve sklenících botanické zahrady na výstavě kaktusů. Tedy očista nedopadla úplně dle představ. Usoudila jsem, že ve všední den bude málo lidí, bude klid a ticho. Byly tam 4 třídy výrostků 14-17 let. Za co?!? Jako bych toho neměla dost doma. Ale odměnila jsem se pár kousky kaktusů, sukulenty, hlavně ty co jsem chtěla, v prodeji nebyly. Jsem asi divná, jiné ženské se odměňují hadérky a kosmetikou, já kaktusy :-)
Přiznám se, že se mi do Hradce zoufale nechtělo. Obzvlášť, když jsem viděla výsledky z Plzně. Ve škole nás ujistili, že máme nahrávku jen jednu, takže určitě k žádné záměně z naší strany dojít nemohlo. Teprve, když jsem viděla oficiální video z celé soutěže, bylo mi jasno. Ve skupině byla ještě jedna Myrtha. A ta měla tu Klářinu pomalejší hudbu. To musela dívčina taky koukat, proč to má pomalejší než obvykle. Taky byla bodově s Klárou srovnatelná. Učitel mě ujistil, že dnes v Hradci ráno ověří, jestli je připravená správná nahrávka. Tak jsem se nechala umluvit a jeli jsme. V Hradci jsme zjistili, že je tentokrát zádrhel v baletizolu. Neskutečně klouzal. Prý už několik dívek od rána upadlo. Kláře špičky při zkoušce pěkně podkluzovaly. Těsně před Klářinou kategorií vytřel pan organizátor baletizol vodou s coca-colou, aby to trochu lepilo. Prý to ale o moc lepší nebylo. Celé Klářino vystoupení jsem v duchu prosila, aby hlavně neupadla. Jinak mi bylo vše jedno. Po vystoupení jsem měla pocit, že to úplně marné nebylo a navrhla jsem, že oproti původnímu plánu bychom tedy mohli na vyhlášení počkat. Třeba se budou vyhlašovat i čestná uznání za 4.-6. místo. A měla jsem pocit, že šestá by být mohla. S medailí, natož stříbrnou, jsem opravdu nepočítala. Moc jí to přeju. Opravdu dřela pocitvě, sama měla pocit, že tohle sólo jí docela sedí. A jsem ráda, že pachuť z minulého týdne mohla spláchnout takhle příjemně.
