Noc kostelů

Dnešek jsem měla dobře promyšlený. David půjde na angličtinu, Klára na balet. Večer se sejdeme doma, dáme dřívější večeři a vyrazíme na noc kostelů. V plánu byl "náš" kostel Nejsvětějšího Srdce Páně. Není to tedy naše farnost, ale přesto sem jakž-takž pravidelně chodím. Chodila jsem sem s tatínkem jako dítě. Potom jsem na tatínkově pohřbu "potkala" místního farářeca zjistila jsem, že je mi velmi sympatický a jeho kázání mě neuvěřitelně baví. I děti tu se mnou na mši již párkrát byly, takže jsem usoudila, že bude zajímavé podívat se do těch částí kostela, kam se normálně nedostaneme. Jenže člověk míní, Pán Bůh mění. V poledne mi volala ze školy Klára, že by potřebovala odvézt do nemocnice na šití, má rozbitou hlavu. Letěla jsem do školy jako blázen, viděla jsem, jak tam sedí v kaluži krve. Naštěstí mám příliš bujnou fantazii, realita tak hrozná nebyla. Nicméně jeden steh na hlavě má. Tím pádem nestihla balet. Ale zase jsme díky tomu stihli dřívější  prohlídku kostela a i následnou mši. Prohlédli jsme si sakristii, nahlédli do věže, prohlédli sklepy. Mše byla doprovázena kapelou Srdcaři, to vždy baví Davida více než klasická mše. David byl tak nadšen, že prý chce být ministrantem. No nevím, to asi neklapne.. Jedinou chybkou bylo, že jsem dnes opravdu ani na setinu vteřiny nepomyslela na foťák. Ten si ležel spokojeně doma. Takže mázlá fotka z mobilu jako důkaz, že jsme tam opravdu byli.