Vánoční ladění

Jak se lépe vánočně naladit než na vánočním koncertu. Klářin letošní se konal opravdu v samém závěru adventního období, jiný termín se paní učitelce zajistit nepodařilo. Vánoční koncerty jsou tradičně delší, spojené s ochutnávkou vánočního cukroví. Proto na ně chodí rád i David. Klára byla spokojená, že se jí vše povedlo. S Ticho nocí bojovala hodně, i na slzy na hodině došlo. Tečkovaný rytmus jí nešel nikdy. Pak si vymyslela jiný způsob počítání. Možná ne úplně správný, ale funguje jí to, takže na koncertě zahrála vše bez chyby. To byla úleva.

Házím ručník do ringu..

...nezvládnám nafotit adventní sérii. Vím, že mě to za rok bude mrzet, nebudu mít se čím probírat a vzpomínat. Ale ony by to vzpomínky moc příjemné stejně nebyly, takže to taková škoda nebude.

Alespoň tedy ohlédnutí za dnešní adventní procházkou. Usoudili jsme, že je nejvyšší čas vyrazit do ulic a nasát trochu vánoční atmosféry. Staroměstské náměstí jsem však odmítla, proto jsme se rozhodli pro komornější trhy na náměstí Jiřího z Poděbrad.

 Přiznám se, ani tady mě atmosféra úplně neoslovila, asi bude chyba ve mně. Alespoň tu nebyly žádné přehnané zástupy lidí.

Potom jsme museli ještě na Kubánské náměstí. Všechny školy a školky z naší čtvrti zde mají svůj stromek, na který si děti vyrobily ozdoby. Část ozdob zvonky z kelímků)  za naší školu vyráběl David s třemi spolužáky. Byl na to náležitě hrdý, tak jsme se museli jejich stromkem pokochat.

A zítra poslední adventí neděle. To je neuvěřitelné, jak to utíká. Stále se uklidňuji myšlenkou, že pak ještě téměř týden do Štedrého dne, ale je mi jasné, že to bude pryč dříve než se rozkoukám. Ale je to dobře, alespoň bude už brzo po všem. 

Pohodový zbytek adventu přeji všem!

7. prosince

Dnešní den patřil Davidovi. Měl svůj úplně koncert. Musím říct, že mě docela překvapilo, že se na něj odhodlal vůbec jít. Vždy tvrdil, že na koncerty rozhodně chodit nebude. Asi zapracoval pan učitel. David měl, chudák, hroznou trému. Jsem moc ráda, že to nějak ustál.

6. adventní

Cestou ze školy užíváme poslední zbytečky sněhu...

5. adventní

Konečně jsem začala..

4. adventní

Díky strejdovi je jako každý rok máme. Jestlipak letos rozkvetou?

3. adventní

Andělíčci už pečou cukroví, u nás pořád nic. Jen perníčky, část jich děti nazdobily, větší část snědly.

2. adventní

I když je již adventní čas, některé sukulenty se snaží využít ještě energii, kterou v létě ze sluníčka načerpaly. Jako tahle Crassula Rupestris. I když je zazimovaná v tmavé chodbě, kvete jako o život.

1. adventní

Hodně jsem zvažovala, zda se do mapování adventu letos pustit. Nejdřív se mi nechtělo ani trošku. Pak jsem hledala recept na štolu, který jsme si dávala na blog vloni a při té příležitosti si prolistovala advent loňský a předloňský. Bylo to moc fajn. Zkusím to tedy letos znovu. Když to nepůjde, botky si kvůli tomu nerozkousám.
My jsme jako každý rok začali opět číst Vánoce pro kočku. Myslela jsme, že už Klára poslouchat nebude. Přeci jen puberta s ní cvičí, všechno je trapný, proč by nemělo být trapný i večerní předčítání, že. A kupodivu není!Jsem ráda.

První...

...svíčku na adventním svícnu jsme dnes zapálili. Letos nás čeká dlouhý advent, zdá se mi ale, že přišel až příliš brzy. Měla jsem původně v plánu nový svícen, nebo alespoň nějaký výraznější upgrade. Ale nezvládla jsem to. Tak alespoň takhle, no...

Zahájily jsme s Klárou alespoň korálkovou přípravu na vánoce. Hotové jsem dva svícny a nějaké malou kouličky, ty nafotím, až jich bude víc.

Požehnaný advent všem!

Taneční korunka 2016

Dnes tedy poprvé Myrtha na veřejnosti. Nakonec bez špiček, i přes nesouhlas pana učitele. Ale udělala dobře. Byla klidnější ( i když asi méně vystresovaná by bylo přesnější, o klidu se mluvit nedalo). A udělala dobře - má Čestné uznání za 6.místo. Zatím nejlepší umístění v sólech za celou "uměleckou dráhu". Fakt, že jsme s tím opravdu nepočítaly, dokazuje, že se na vyhlášení ani nepřevlékla do kostýmu:

Já ani neměla připravený foťák, nenapadlo mě, že budu mít při předávání cen co fotit.

Sólovým výstupům ještě předcházely povinné sestavy. Docela ty holky obdivuju, že si to stačí v té rychlosti zapamatovat. 

Nemusím ani zdůrazňovat, jak jsem ráda, že od soutěží máme zase do jara pokoj. Teď nás čekají vánoční představení, Kláru naštěstí pouze jedno. Druhé bude až v novém roce. Jen mi je trošku líto, že si Klára dělá naději, že jí pan učitel nechá dělat jednou Černou labuť. Když prý se jí povedla soutěž, určitě to pan učitel ocení. Nevím, že ještě nepochopila, že to u nás takhle nefunguje. 

Dny jako ty dnešní

Rs-Akvamarin

Rs-Gercoginia

...nemám opravdu ráda. Prší a prší, zataženo, tma celý den. A děsí mě představa, že takových dnů si do jara užiju ještě hodně. Zoufale mi chybí světlo. Snažila jsem si den rozsvítit fialkama. Akvamarin kvete poprvé, Gercoginia je již ostřílený mazák.

Trénuje...

... na nedělní soutěž. Jsme z toho nešťastné obě. Na špičkách to asi fakt nepůjde. Hrozně se na nich bojí. Na hodinách na nich vůbec  netrénují a potom je nutí na soutěž je mít. Je nám jasné, že prostě k Myrthě špičky patří, ale asi půjde nakonec v piškotech. Na špičkách dělá chyby, které jinak nedělá. Do špiček to snad doladíme do jara :-)

Čištění dravé zvěře

Při dnešním čistění příbytku našich zubatic jsem si uvědomila, že už dlouho jsem naše modelíny nefotila. Vždy je čistím v rychlosti nebo večer za špatného světla. Protože jsem dneska po dvou probdělých nocí díky Davidově střevní viróze jak po hodně nevydařeném tahu, neočekávala jsem od sebe žádné výkony. Vyčistit klec a udělat pár fotek mi připadalo jako dostačující program na dopoledne. Jenže ouha - naše modelky se bojí foťáku a jeho zvuků. Takže se schovaly za květináč, že prý rozhodně spolupracovat nebudou. Musela jsem zachrastit kyblíkem s krmením, pak opatrně vylezly.

                             

Při pohledu na jídlo Jonda ztrácí ostych:

A šup do vyčištěného bytečku:

Rozinka opravdu foťáku nedůvěřuje:

Cestou do školy

Ráno mi udělalo radost spoustou světla. To se děti hned lépe tahají z vyhřátých postýlek. Je škoda, že to nebude na dlouho. Na cestu do školy jsme s sebou vzala foťák a prošli jsme se s Davidem po parku.
Pohled na teploměr mi moc radost neudělal. Mám stále sukulenty na balkoně. Raději jsem dnes ty nejchoulostivější odnesla. Ale větší část odvážně nechala užívat si sluníčka. Doufám, že ráno bude alespoň o stupínek tepleji. Přece je nemůžu odstěhovat do tmavé chodby. Když je polechtá sluníčko, tolik se snaží

Ještě pár podzimních fotek

Na dlabání dýně se letos podílel tatínek (tedy na vyřezávání), tak spolu s dětmi vytvořili něco jinéh než obvykle:

Pohodové vykročení do nového týdne a nového měsíce všem!

Podzimní prázdniny

.... nám dnes začaly. Ani nemůžu říct, že zasloužené. Mám pocit, že hlavně David je doma pořád. Jen za říjen měl již 3 dny ředitelského volna. A další bude v listopadu. Chápu, že děti jsou nadšené, ale zajímalo by mě, jak to řeší rodiče, kteří mají pevnou pracovní dobu. Naštěstí jsem schopná si volno zařídit, tak jsme si to mohli užít. Dopoledne procházka po Olšanských hřbitovech. V našem nejbližším okolí to nejlepší místo na obdivování podzimních barev. Jen kdyby ta matka neprudila s foťákem.

A odpoledne slíbení Lichožrouti. Klára je četla před pár lety, s Davidem právě dočítáme třetí díl. Na film jsme šla docela ochotně, což je u mě výjimka. Nebyla jsem tak úplně nadšená, jak jsem čekala. Knížky my byly příjemnější. Ale rozhodně je to nejlepší animák, který jsem byla nucena v posledních letech zhlédnout. 

Téměř měsíc

...jsem nic nenapsala. Už bych si asi měla zvyknout, že prostě nejsem schopná nějaké pravidelnosti. Mám pocit, že mi zoufale všechno chybí. Nejen onen zběsile pádící čas, ale hlavně síla, energie, vůle.. Co se mnou?!
Chtělo by to alespoň rychlé ohlédnutí. Ale ona i ta skleróza nějak začíná nějak pracovat. Snad podle fotek dám něco dohromady.

Příjemné odpoledne v Havlíčkových sadech - Vinobraní na Grébovce. Krásné počasí, program pro děti, ale moc, moc, moc lidí.  Druhý den jsem se dočetla, že byl překonán dosavadní rekord v návštěvnosti. To bych si opravdu odpustila, lovec rekordů nebyl. Všude bylo spoustu lahůdek a lákadel, ale fronty mě natolik odradily, že jsem si nekoupila ani ten burčák, na který jsem se chystala.Ale zbytek rodiny byl spokojen, jen ta protivná asociální matka jim to trochu kazila.

                            

Na jeden z dalších víkendů jsme se rozdělili. Zatímco my s Klárou zůstaly doma, kluci vyrazili do Lešan na Dětský den do Vojenského muzea. David přijel tak nadšený! Skoro mě děsí, jak ho vše, co se týká zbraní, armády a války zajímá a vzrušuje.

Nezanevřeli jsme ani na kulturu. Zvládli jsme první koncert Klářiny flétnové třídy.

A tenhle víkend ve znamení baletu. Opět bylo trochu dusno, omítly jsme totiž s Klárou její účast se sólem. Na rozdíl od pana učitele si nemyslíme, že 3 týdny tréninku jsou dostatečné. Tolik času totiž Klára na své sólo měla, protože stále nebyl čas nějaké sólo ji přidělit. Muselo se totiž nejdřív vybrat pro jiné. Počítaly jsme tedy pouze s nedělní skupinovkou - Valčíkem hodin z baletu Coppelie.

Za něj dnes bylo Čestné uznání za 5. místo. 

Ale v úterý večer mi volal pan učitel, zda by Klára ve středu nemohla být o půl hodinu dřív na hodině. Rozhodl se totiž, že bude dělat ještě Pas de trois z Paquity. Prskala jsem, ale bylo mi jasné, že kdybych to nedovolila, Klára by si už nic moc zajímavého nezatancovala. Takže zkoušeli opravdu pouze jednou, podruhé už to bylo naostro před porotou. Výsledkem bylo Čestné uznání za 5. místo. Musím říct, že jsem se při jejich vystoupení docela styděla. Jako parodie na balet docela dobrý, ale myslet vážně to snad nikdo nemůže. 

Jsem ráda, že už to hrůzu máme za sebou!

Doufám, že dostanu nějaký impuls a začnu zase přispívat pravidelněji. Nějak bych vůbec potřebovala přeorganizovat nastavení svého vnitřního já. Stále si připadám jako ve vleku a někde cestou ztrácím to, co jsem doopravdy já. Nevím, jak z toho ven.