... mi vždycky dělá problémy. Přepnout se z prázdninového modu do pracovního mi vždy chvíli trvá. Navíc poskládat správně aktivity dětí, aby stihly také zajít do školy , bývá oříšek. Letošní září přineslo navíc změnu v podobě nové Klářiny školy. Bylo spoustu obavy, strachů a nervů. Začalo to hned 2. září adaptačním kurzem. Tam přeci nepojede, nikoho tam nezná, co tam bude dělat.... Své děti k ničemu nenutím, tady jsem však diskuzi utla hned v zárodku. Tam prostě pojede! Odjížděl mi rozklepaný uzlík nervů, který měl co dělat, aby se ve vlaku nerozplakal, vrátila se spokojená, vysmátá a trochu přidrzlá holka. Dětmi ze třídy je nadšená, má spoustu nových kamarádek. I profesoři se jí více méně líbí, bojovat budeme zřejmě jen s tělocvikářkou.
David svůj postoj ke škole nezměnil. Nebaví ho, nechce tam chodit, nudí se tam, absolutně ho škola nezajímá. Paní učitelka ho hodnotí stále stejně - je chytrý, při hodině hezky pracuje, o přestávkách je moc živý. To se prostě nezmění, jsem ráda, že svůj temperament krotí při hodině. O přestávce on prostě sedět nebude a jen tak mimochodem mi přijde trošku hloupé to po dětech požadovat. A že běhá v tělocvičně? Kde jinde by měl běhat. Ale tak zlé, jak jsem si myslela, to s ním asi nebude. Jen náhodou jsem se dozvěděla od ostatních rodičů, že děti nosí domů písemné tresty, některé rodiče si paní učitelka pravidelně zve kvůli chování dětí "na kobereček". David jen občas nedostane razítko za vzorné chování a paní učitelka se mi stěžuje jen v případě, že se jdu na Davida cíleně zeptat. Tak je asi v normě :-).Stále bojujeme se streptokokem, další výtěr byl opět pozitivní. Shodli jsme se s panem doktorem, že to řešit nebudeme. Lidi s normální imunitou nakazit nemůže, on sám také žádné obtíže nemá. Máme se zase přijít za měsíc ukázat.
Já pro změnu bojuji s bolavými zády. Už více než dva týdny nemůžu v podstatě sedět, jen chodit nebo ležet. Jak jen to trochu jde, snažím si vybírat druhou polohu. I když tuto neděli jsme díky lékům vydržela sedět na korálkovém srazu celý den! Nejen díky lékům, ale i díky korálkům a bezvadné společnosti!
Radost mi dělají kytičky:
Poprvé v těchto dnech rozkvetla další ze "značkových" fialek rozovaia pantera. Ve skutečnosti je růžová barva jemnější.
A na balkon si chodím povídat se svým suvenýrem z kyperské pláže. Kvetl celé léto, jen jsem ho nefotila. Chodím k němu vzpomínat na jeho domovinu. Už mu tu asi začne být zima.
Doufám, že se mi podaří zkrátit prodlevy ve vkládání příspěvků na blog. Slibuji, že se budu snažit!
