Zvládli jsme to!

Sláva, sláva, třikrát hurá! Jsme doma, zdraví, spokojení. Musím říct, že letošní dovolená byla opravdu zasloužená. A vychutnávali jsme ji plnými doušky. Odjezd byl dost hektický. Ještě ráno v den odletu jsme byli s Davidem u paní doktorky. Protože CRP se nezvýšilo, bylo jasné, že ho trápí jen viry a paní doktorka prohlásila, že klidně můžeme odjet. Tedy pokud jde o Davida. Pokud jde o Klárku a její ohrožení neštovicemi, radila odjezd radši zrušit. Riziko jí připadalo příliš veliké. Nakonec jsme se rozhodli (i když já úplně přesvědčená nebyla) , že to riskneme. Nabalili jsme jednu tašku navíc. Ta byla plná knížek, her, vyšívání, oproti svým zásadám jsem přibalila i tablet, a Klára se duševně připravovala, že bude trávit dovolenou na pokoji, později procházkami po západu slunce. Nemusím asi psát, že první dny jsem nemohla ani spát ani jíst, zběsila se po ni vrhala a hledala pupínky a jednou komáří kousnutí na ruce mě dokázalo zcela vykolejit na dlouho dobu. Po třech dnech jsem se začala zklidňovat a dovolenou si užívat se všemi požitky.

Již od mého dětství jezdíme k moři téměř výhradně na Kypr. Nechci říkat, že tam jezdním celý život, v odbobí dospívání a do narození dětí by  mě trávit dovolenou na pláži nepřinutil nikdo. Ale po narození dětí, od Klárčiných dvou let, jezdíme dokonce stále do jednoho hotelu.Pouze před dvěma lety jsme udělali vyjímku a docela litovali.  Je to hotel, kde nemám jedinou výhradu. Navíc s postupujícím věkem nějak čím dál víc oceňuji, že se téměř nic nemění. Jako jeden z mála hotelů má tento otevřeno celoročně, takže po celá leta zde pracují stále stejní zaměstatnci, kteří nás při příjezdu vítají jako své přátele. Tentokrát jsem obzvláště ocenila laskovost recepčního. Přiletěli jsme totiž hodně po půlnoci a pan recepční na nás již mával kartami od pokojů. Pravil, abychom šli rychle spát, všechny  přihlašovací formuláře již vyplnil, abychom se nemuseli zdržovat.
Celých čtrnáct dnů jsme jen lenošili, koupali se a váleli. Když jsme se sklidnila, musela jsem doplnit spánkový deficit, takže jsem s dětmi usínala kolem 21. hodiny a s chutí jsem si s nimi schrupla i po obědě na pláži. Klárka s mými rodiči podnikla výlet do nedaleké Larnaky, klukům se však nechtělo, tak jsme radši zůstali u vody. Protože David již odlétal bez teploty, i on mohl řádit v moři i bazénu od prvního dne. Dokonce začal objevovat kouzla podvodního světa, takže je jasné, že do příštího roku musíme pořídít další šnochlovací sadu.

Musím se přiznat, že jsem se v hotelu bláznivě zamilovala. Jmenoval se Rodrigo, ale já mu říkala Macíčku. Byl to ten nejmazlivější kocour, kterého jsem zatím potkala. V hotelu je hodně koček. Samozřejmě chodí na snídaně, obědy i večeře. Ale podzřívám je, že ne kvůli jídlu.Personál hotelu je totiž poctivě krmí.  Sem tam něco sezobnou i od hostů, ale spíše hostům pro radost. Jinak tam chodí hlavně za společností a podrbáním. Macíček chodil za námi i na pláž. I když nejraději lehával na židli u baru.

Klárka nechala zase srdce tady. Byli s Davidem z koťátek tak unešení, že jsem se už přistihla, že přemýšlím, jaké kroky by bylo potřeba podniknout k vývozu kotěte. Nakonec jsem ale musela uznat, že tahle koťata byla příliš malá na to, aby odešla od mámy. Ještě ani jíst neuměla a byla odkázaná na kojení.

A když tu Wlčice psala o svých konfliknech s Rusy, musím se i já podělit s vámi o jednu epizodu, kterou jsem měla se členkou tohoto národa. A snad symbolicky, svou roli opět hráli neštovice. Přesně po týdnu pobytu přišla na pláž tříčlenná rodina hovořící rusky. Upoutal mě jejich asi tříletý synek, který úpěnlivě kvílel, že se chce koupat. Rodiče ho však posadili na lehátko pod slunečník, do ruky mu vtiskli tablet a odešli do moře sami. Hocha jsem si pátravě prohlédla, zpočátku proto, že jsem nemohla pochopit, že někdo nechá tak malé dítě samotné na pláži, a pochopila důvod - byl úplně kompletně osypaný neštovicemi. Když se matka vrátila, šla jsem za ní s dotazem, zda myslí vážně, že nemocné dítě vezme na pláž plnou zdravých dětí. ( Několik rodin okolo se již odstěhovalo na druhý konec pláže). Paní se nejdřív tvářila, že mi vůbec nerozumí, že anglicky neumí. Hocha rychle oblékla a pak začala mi vysvětlovat, že neštovice se přenáší pouze kontaktem, takže mým dětem nic nehrozí. Popovídali jsme si tedy o infekčnosti neštovic, ale dlouho to vypadalo, že nebudu úspěšná, že paní je úplně splachovací. Po příchodu manžela se však rychle zbalili a z pláže odešli. Naštěstí jsem je do konce našeho pobytu již nepotkali.