Úspěch



 Před časem jsem tu psala o svém pokusu přesvědčit ke kvetení loňský hyacint. Musím se pochlubit, že jsme byla úspěšná. V kuchyni mi teď voní takovýhle fešák. Mám z něj mnohem větší radost, než kdybych si ho koupila.
Za úspěch  by se snad dal označit i náš zdravotní stav. Máme tedy všichni antibiotika, tatínek, aby měl něco extra, má už druhá. Ale začínáme pomalu  fungovat.

Nevydařené prázdniny

Na hory jsem letos odjížděla jen s velkým sebezapřením. Pominu fakt, že hory v zimě jsou pro mě za trest za jakýchkoliv okolností. Tentokrát mě ještě znervozňoval Klářin zdravotní stav. Odjezd byl stanoven na neděli odpoledne. Vzhledem k tomu, že celou sobotu i neděli byla Klára bez teploty jen s mírným kašlem, souhlasila jsem. Jaké bylo moje překvapení, když jen co vystoupila z auta, rozkašlala se a teplota jí zase hned vyskočila. Celé pondělí proseděla tedy s uraženým výrazem v posteli, zatímco já s tatínkem na střídačku pobíhali s Davidem po kopcích se saněma. Protože už byla Klárka v pondělí opravdu dobrá, bez teploty a v podstatě i bez kašle, slíbila jsem jí na úterý vycházku a opatrné sáňkování. Lyže až v druhé polovině týdne. V úterý ráno se však probudil s horečkou David. Horečka se mu celý den a celou noc držela urputně kolem 40, navzdory všem sirupům a zábalům. Když jsem se ve středu ráno vzbudila s horečkou i já a tatínek vstal s kašlem, který mu trhal plíce až chvílemi ztrácel dech a začínal se dusit, usoudila jsem, že opravdu nemáme na co čekat. Marodit se nám bude lépe ve vlastních postelích. Zabalila jsem a vyjeli jsme domů. Protože mi Davidovi nesrazitelné horečky naháněly docela strach, ve čtvrtek jsme radši zajeli za naší paní doktorkou. Uklidnila mě, že je to opravdu jen chřipka, prý takový dramatický průběh letos má. Pro jistotu jsme nafasovali předpis na atb, kdyby se ani během víkendu stav nelepšil, abychom nemuseli na pohotovot. I tatínek navštívil svou lékařku, protože jsem mu prorokovala zápal plic. Přinesl si atb, má aktuní zánět nosohltanu, čepy na mandlích a k tomu také chřipku.  Předpokládám, že ani mě se chřipka nevyhnula. Alespoň mé horečky a totální slabost tomu napovídají. Nemusím asi psát, že odjezd se neobešel bez slz. Klárce bylo moc líto, že se letos na lyže ani nepostavila. A po letošní zkušenosti nevím, jestli se k výletu na hory nechám ještě někdy přemluvit.

Prstýnek

Klárka mi ušila prstýnek z korálků. Měla ho rozešitý již delší dobu, je stále nebyl čas ho dokončit. Je šitý peyotovým stehem, ten ještě neumím, musí mě ho naučit. Moc se mi líbí, budu ho ráda nosit.

Duševní hygiena

Poslední dobou zase na mě všechno padá. Nic mě nebaví, nic mě nejde od ruky. Mám pocit, že se hrabu v nějakých pseudoproblémech, prostě blbá nálada. Potřebuju nějaký relax. Jenže nějaký pořádný zatím není v plánu, tak jsem si dnes čistila hlavu v kuchyni. Výsledkem byly rohlíky  ...



... a skořicoví františci. Ale jo, bylo to docela očistné.

Přišly dárečky!

Dnešek by pošmourný, jak na obloze tak i u nás doma. Ale projasnil nám ho balíček, který přišel od Helenky ze Slaného. A v něm dárečky z výměnné akce pořádané Ajkou. Dárky byly nejen pro mě, ale i pro děti. Modrá sovička pro Davida, růžová pro Kláru. Měli jsme z toho všichni opravdu radost. Děti si sovičky pověsily hned k postelím, já musím pro své poklady ještě to pravé místo určit. Obdivuji každého, kdo umí takhle krásně háčkovat. V mých rukách se háček mění v nebezpečnou zbraň. Moje babička se kdysi snažila předat mi své znalosti, úspěšná však nebyla a já zůstala jen u řetízku :-(. Tenkrát mě to příliš nemrzelo, dnes ano. Klárka mě samozřejmě celé odpoledne přesvědčovala, že se háčkování naučit prostě musíme, ať zatím najdu nějaký návod na internetu. Moc a moc Helence děkujeme. Škoda, že nemá blog, kde bychom se mohli pokochat nějakými dalšími dílky.
Ajko, moc děkuju za uspořádání téhle akce, jsem ráda, že jsem se zúčastnila. Přinesla nám spoustu radosti!

Slzavé údolí...

... dnes u nás bylo. Klárka přišla ze školy s bolestí hlavy a horečkou. Tak zatím jedeme v modu "asichřipka" a řešíme, co honem zařídit a zrušit. V sobotu měla Klárka jet do německého Selbu na mezinárodní baletní soutěž, to jsem tedy odvolala ihned. Zklamaly jsme tím Klárčinu kamarádku, se kterou měla tančit duet. Je nám to moc líto. Aktuálně řeším hory, na který jsem měli odjet v neděli. Zda zrušit úplně nebo se pokusit přesunout na pozdější termín. Asi se rozhodnu až během zítřejšího dopoledne podle aktuálního zdravotního stavu. Valentýna neslavíme, takže jsem žádný příval dárků, lásky a radosti nečekala, ale takový příval slz také ne.

Maličkosti pro radost

Před nedávnem Ajka na svém blogu vyhlásila výměnnou akci Maličkosti pro radost. Ani nevím, co mě to popadlo a do akce se přihlásila. Překvapila jsem sama sebe. Vy, kdo sem chodíte delší dobu, moc dobře víte, že příliš zručná nejsem a na nějaké velké tvoření nemám  povahu (rozumněj trpělivost a vytrvalost). Asi jsem měla jakýsi pocit, že potřebuji trochu "nakopnout" a tohle se mi zdálo jako vhodná příležitost. Vymyslela jsem si náhrdelník a náušnice z korálků. Vybrala jsem si ten nejjednodušší vzor, který jsem si již několikrát vyzkoušela, abych si byla jistá, při práci nezmatkovala a nakonec to nevzdala. Samotnou mě překvapilo, co z jednoduché hvězdičky z twinů se dá udělat za vcelku vkusnou ozdobu. Měla jsem obavy, jestli svým dárkem opravdu radost udělám. K pravidlům výměny totiž patřilo, že jsem nevěděla, pro koho tvořím a jestli se tedy alespoň trošku trefím do vkusu adresátky. Můj výrobek putoval k Milky. Podle ohlasu vím, že se mi podařilo radost udělat. To vám je ale nádherný pocit!

Oslava

Příští týden bude Klárce 9 let. Protože máme program docela našlápnutý, udělali jsme rodinnou oslavu o 2 dny dříve. Oběd byl na přání oslavenkyně, dort jsem zase splácala já (opět na přání oslavenkyně, nabízela jsem krásný kupovaný). A hlavně přišla babička s dědou, na to se obě děti obě děti těší vždy nejvíce. Dárky jsem  vybrali ty správné, radost byla veliká. Prostě jsem si užili děsně fajn neděli, příjemně popovídali, pojedli a popili. Takovéhle dny miluju!

Jako z vody

... roste náš Jonášek. Když jsme si ho přinesli, bylo to takové malé nic. Vešel se do dlaně, vždyť k nám přicestoval v krabičce od mobilu. Vážil něco málo přes 300 g. Při dnešním vážení jsem zjistila, že má těch gramů už 730 a mám co dělat, abych ho pobrala oběma dlaněma. Vždyť také většinu dne tráví ... jak to napsat slušně ... prostě zřaním. Jakmile cvaknou dvířka od lednice nebo pustím v kuchyni vodu, okamžitě začne zoufale hladově kvičet. Ráno musím jako první věc dne nasypat mu do misky a dát pořádný kus okurky, jinak by svým kvikotem vzbudil zbytek rodiny. Všude čtu, jak morčata mají sklony k přežírání a hrozí jim obezita. Jonáš bude asi vzorový příklad. Je pravda, že pevné krmivo mu přísně odměřuju, jen seno a zeleninu má bez omezení. Tak snad z něj bude jen statný jinoch a ne tlusťoch. Tento týden mu bylo          5 měsíců.

Jarní náušnice

Klárka se rozhodla býti šamankou. Prý, když si vyrobí jarní  náušnice, které bude neustále nosit, jaro určitě brzy dorazí. Jsem zvědavá, jak bude úspěšná. Dnes tedy jaro určitě nečekejte. Ve škole je tělocvik, a tak jsem jí jako pravá krkavčí matka kruhové náušnice zatrhla. Přece jen jsou pro mě důležitější její uši než počasí.

Do světa

... vyrazily  dnes první rybky. Neměly dalekou cestu - jen kousek k Jitty. Její dcerky se dočetly, že našim mladým hrozí likvidace a velmi správně usoudily, že musí alespoň několika rybkám zachránit život.
Tak co, nenajde se ještě nějaký další záchranář?  Rybiček je stále hodně a další přibývají!

Pozdrav jara

Každou sobotu jezdí mí rodiče kousek za Prahu za strejdou. Vzhledem k aktuálním zdravotnímu stavu taťky musel nyní roli řidiče převzít můj manžel. I dnes nebyla vyjímka a jelo se ke strejdovi. Děti moc chtěly jet, mají rády strejdovi králíčky a slepice, ale vzhledem k počasí a vzhledem k tomu, že se mělo jet téměř jen "na otočku" jsem zůstala s dětmi doma. Strejda jim poslal dvě primulky. Asi tuší, jak moc toužíme po jaru. Tak třeba ho těmi primulkami nějak přivábíme.