Zloděj

Při vaření se na kraji linky objevila ručka šátralka a kolečko šunky v mžiku zmizelo. Fotil tatínek.

Kubík

Kubík je "náš" kocour. Náš - to znamená nás všech obyvatel z okolí. Slovo toulavý ho totiž nevystihuje přesně. On se netoulá. Bydlí u našeho domu. Krmí ho tu asi 3 rodiny. Kubík to má časově přesně rozvržené, ví kdo v kolik hodin nosí jaký chod a na minutu přesně čeká. Je vykastrovaný, pravidelně dostává obojek proti klíšťatům a blechám. Podařilo se mu vychovat si i zaměstnance místní hospody, takže i odtud má zajištěn pravidelný přísun jídla a pití. A když se zhorší počasí, sedává přímo v hospodě a ven vyhlíží jen výlohou. Kvalitu srsti by mu mohla závidět lecjaká kočka domácí. A má výborné maskování - když se pohybuje, vypadá jako březí kočka těsně před porodem. Krmení z tolika zdrojů je na něm zkrátka vidět.

Měsíc

Dneska mě při pohledu z okna "uhranul". Měl takovou zvláštní sytou barvu. Ještě že nejsem náměsíčná, určitě by mě vytáhl na procházku.

Čepička

Davídek miluje Mašinku Tomáše a proto mu moje sestřenka dala kšiltovku s jeho vyšívkou. Ovšem náš Rainman ji nechce nosit. Stále trvá na teplé čepici, ve které se mu ovšem už potí vlásky. Už mnoho dnů se mu pokouším kšiltovku vnutit, ale marně. Ukazujeme, že Klárka má kšiltovku, táta má kšiltovku, celý svět nosí kšiltovku... Dneska jsem prostě na kšiltovce trvala a po menším hysterickém záchvatu jsme v ní nakonec vyrazili!

V tlupě

Už dlouho se snažím Klárku nenápadně vyfotit ve školce mezi dětmi. Nedaří se. Buď mě spatří a začně pózovat nebo tak kmitá, že je rozmazaná. Dnešní fotka taky nic moc, ale zatím je nejlepší.

Oslavenec

Konečně jsme všichni zdraví a mohla se konat odložená oslava Davidových druhých narozenin. K mé velké spokojenosti v dortu mašinku poznal. Z dárků měl radost Davídek i Klárka, takže oslava dopadla k všeobecné spokojenosti!

Stromy

Tyhle růžové stromy miluju. Připomínají mi má studentská léta. Před naší VŠ jich rostlo hodně a často jsme pod nima sedávali. Tak mě napadá, jaký jsem lenoch. Musím trošku pohledat, nevím totiž, jak se jmenují.

Karkulka

Z baletu jsme si přinesly kostým Karkulky na hradeckou soutěž. Samozřejmě se musel hned vyzkoušet.

Magnolie

Na červnový koncert baletní školy nacvičuje Klárka krátké vystoupení s názvem "Malé Magnolie". Při zběžném rozhovoru jsem zjistila, že jsem něco zanedbala při jejím vzdělávání a ona neví (nebo od loňského jara zapomněla), co jsou magnolie. Tak jsem to musely napravit.

Čtenář

Snažím se pravidelně dětem číst. Někdy prostě nemůžu a nestíhám, tak si musí Davídek vystačit sám :0)

Co na to ochranáři?

Při dnešní návštěvě u rodičů jsem se nestačila divit. V celé ulici vykáceli stromy. Zdravé vzrostlé lípy. Prý se budou vysazovat stromy nové. Nevím, proč se kácí stromy zdravé. A hlavně nerozumím tomu, jak může někdo povolit kácet stromy teď, ve vegetačním období. Příliš se ve vyhláškách nevyznám, ale jen podle zdravého selského rozumu se přeci stromy na jaře kácet nesmí!

Rotavirus?

Dnes po ránu asi dorazil blindicí virus i k nám. Davídkovi dopoledne nebylo zrovna nejlépe. Odpoledne už zase řádí jak černá ruka. Zítřejší oslavu jeho narozenin jsem ale pro jistotu zrušila. Jak jsem blahořečila své lenosti, že jsem nenapekla korpusy s předstihem, jak jsem měla původně v plánu! Teď čekáme, kdo bude další oběť. A budeme prát a prát!

Konečně venku

I když má Davídek dnes ještě poslední den atb, máme od středeční kontroly povolené vycházky. Včera jsem kvůli počasí nikde nebyli, ale dnes jsme už konečně vyrazili. Zatím jen na chvilku a na malé hřišťátko, kde nikdo jiný nebyl, ale i tak si to oba užili.

Dva

Před dvěma lety se naše rodina rozrostla. Ten den si dost přesně vybavuju. Počasí nebylo nic moc, celkem zima, chvílemi pršelo. Dopoledne jsem šla do knihovny. V půl jedné jsem vyzvedla Klárku ve školce, měli zrovna ten den předvádění dravců a byla plná dojmů. Když jsem dorazily domu, volala jsem manželovi, že mi je trochu divně, radši bych jela do porodnice, aby mě prohlédli. Než manžel přijel, zabalila jsem tašku. Odvezli jsme Klárku k rodičům a pak jeli do porodnice. Celou cestu jsem si říkala, že je to určitě planý poplach, v porodnici se mi budou smát, že rodím podruhé a zbytečně plaším. Skoro jsem to chtěla otočit a jet domu. Do porodnice jsme dorazili kolem 14:30 a v 16:30 jsem už držela Davídka v náručí. Teprve dnes vím, že je to pro něj typické - všechno dělá rychle, stále pospíchá, nechodí ale jen utíká, všude chce být první. Už dva roky mě rozesmívá, ale i přivádí do šílených záchvatů vzteku a stavů úzkosti. Myslím, že je více než symbolické, že právě dnes jsem našla svůj první šedivý vlas!

Davídečku, k tvý dnešním narozeninám ti přejeme všechno nejlepší, hodně rozdaného smíchu a na cestě životem co nejméně karambolů.

Snad jen pro přesnost připojím aktuální míry - 13 kg , 91 cm.

Proč?

Proč si naše děti neustále pletou pohovku s prolejzačkou? Několikrát denně se na ně kvůli tomu zlobíme. Naše stará pohovka drží pohromadě silou vůle a já jí prosím, aby ještě chvíli vydržela, něž ti naši povstalci vyrostou.

Třešně

.... mám ráda, když kvetou....

"Číhám"

Při ranní hygieně jsem zaslechla z obýváku podivné zvuky. Na můj dotaz, co se tam děje, Davídek odpověděl : "Číhám". Stříhal - listy fíkusu!

Úklid

Dnešní nevlídné počasí mě přimělo k důkladnějšímu úklidu. S takýmhle pomocníkem to šlo skoro samo.

Jedeme nakupovat

Protože David stále marodí, procházky máme značně omezené. Naštěstí díky počasí toho nemusíme moc litovat. Dnes jsme si s Klárkou pouze trochu protáhly cestu na nákup.

Havárie

Noc na dnešek jsem si opravdu představovala jinak. Při večerním koupání se David rozhodl, že vyleze z vany a byl bohužel rychlejší než já. Vypadl na dlažbu a rozsekl si bradu. Večer jsme tedy strávili na dětské chirurgii v Krči. Naštěstí to na šití nebylo, stačil leukosteh. Celou noc jsem ho ještě v dvouhodinových intervalech hlídala, jestli nemá otřes mozku.

Dveře

Davídkovi se podařilo v zápalu hry vysadit z kolejnic zrdcadlové šoupačky. Nevím, jak je tam nasadit, tak napjatě očekáváme příchod tatínka. To si zase vyslechneme! Hlavně, že se Davidovi nic nestalo.

Marůdek

Nakonec jsme dnes šli s Davidem k paní doktorce. Dostal atb, má nález na průduškách. Opravdu mu není dobře, je protivný a ani to jídlo do něj nemizí obvyklou rychlostí.

Ajťáci

Naše děti rády montují. Cokoliv. A když jim tatínek dá k dispozici starý počítač, jsou na vrcholu blaha :0)

Vajíčka

Přiznám se, že koledníci k nám nechodí, tento zvyk se u nás nedrží. Vajíčka si barvíme jen pro nás, pro radost.

Velikonoční přípravy

S jazykem na vestě a s vydatnou Klárčinou pomocí jsem snad stihla na letošní velikonoce připravit všechno.

Výzdobu...

... i osení...


.... nádivku ...

... mazance...

... i beránka ( není připečený ale kakaový!)

Pomlázka

Protože Davídek má horečku, vyrazily jsme odpoledne ven samy s Klárkou. Zašly jsme za babičkou a dědou, aby jim Klárka pomohla vysadit nové kytičky na "hrobek", jak ona říká.


Za pilnou práci dostala od dědy odměnu - pomlázku. Ta druhá je pro Davídka.

Nová maminka

Po dlouhé době si Klárka vzpomněla, že má taky kočárek a miminko a usoudila, že je čas je vyvézt na procházku. Ovšem neměla šanci si kočárek povozit. Davídkovi se v roli maminky tak zalíbilo, že kočárek nechtěl vůbec pustit.

Takhle ne!

Na dnešní večer jsem se těšila. Šla jsem do Národní divadla na 1. premiéru baletu Othelo. Každá návštěva divadla je pro mě svátkem, tím spíše, když se jedná o premiéru. Práci choreografa Yourie Vamose znám, takže klasického Othela jsem opravdu neočekávala. Jediné, z čeho jsem měla strach, byla hudba. Přiznám se, jsem asi hudební barbar, ale Leoš Janáček mým uším nelahodí. Ovšem to, co se krátce po 19. hodině začalo dít na scéně historické budovy ND mi vyrazilo dech. Bylo to ... jedním slovem strašné. Viděla jsem spousty baletů, lepších i horších, ale něco takového opravdu ne. Nejsem žádný staromilec a věřím, že silné příběhy, ke kterým Othelo bezesporu patří, snesou posuny v čase a prostoru. Ale vždy musí být zachována jakási vnitřní logika. Na každém představení se snažím ( a i u těch největších hrůz se mi to vždy povedlo) najít něco pozitivního, něco zajímavé, něco, kvůli čemu by člověk to představení měl vidět. Ale ať se snažím sebevíc, v tomhle nenacházím vůbec nic. Přemrštěně moderní a bezduchá choreografie. Celý příběh zploštěn bez jakýchkoliv silných momentů. Scéna žádná ( dvě ruce poletující chvílemi nad jevištěm jsem prostě nepochopila). Kostýmy, pominu - li že kosmicky kovové, zcela nelogické. Více než kostýmy samotné mi spíše vadila jejich absence. Nakonec se ukázalo, že pro mě nejsnesitelnějším na celém představení byla tolik obávaná Janáčkova hudba. Kdyby mi nebylo líto práce lidí na jevišti, s velkou chutí bych o přestávce odešla, tak jako spousta jiných diváků. Při závěrečném obraze jsem v duchu Othela prosila, aby konečně Desdemonu uškrtil a ukončil tak trápení její i moje.
Takže, jestli nevíte, co s načatým večerem, na Otehla do Národního rozhodně nechoďte!