Amerikana III

Dnes odpoledne jsme s mamkou a Klárkou vyrazily za kulturou. Čekalo nás komponované baletní představení Amerikana III, které mělo premiéru teprve před třemi dny. Byla jsem velmi zvědavá, jak na představení samotné, tak na reakce Kláry. Ještě nikdy nebyla na takovémhle druhu představení, vždy jsem vybíraly jen dějové balety, pokud možno klasické. Ale myslím, že ani jedna z nás nelitovala.

První část - Theme and variations - byla choreografie George Balanchina na hudbu Petra Iljiče Čajkovského. Takže krásná čistá klasika. Špičky, baleriny, tiáry ve vlasech. Měly jsme možnost obdivovat pečlivě vypracovanou klasickou techniku provedenou tak, že má člověk pocit, že je to naprostá hračka, stačí jen vyskočit na jeviště a klidně se k tanečnicím připojit. Je pravda, že u hlavní páru jsem měla pocit, že to malilinko drhne, nebyli ještě úplně sehraní. To se dá ale u prvního společného představení po sloučení souborů očekávat a myslím, že to tak velká vada na kráse nebyla.

Po přestávce nás čekala moderní choreografie Williama Forsytha In the middle somewhat elevated na hudbu Thoma Willemse. To, co se odehrávalo před našima očima bylo - jedním slovem úchvatné! Bylo to něco, co jsme doposud snad neviděla a úplně mi to vyrazilo dech. Bizadrní, silná, dynamická choreografie, kde tanečníci ukázali své, pro mě netušené, možnoti práce s tělem. Hlavně obě japonské členky našeho baletu - Miho Ogimoto a Aya Watanabe byly dokonalé. Kdo mě čtete delší dobu asi víte, že nejsem úplně nadšený fanda "moderny", ale takováhle choreografie - veskrze moderní, ale postavená na klasické technice - to je něco úplně jiného. Doufám, že pan šéf baletu se pečlivě díval! Pravda,hudba byla na můj vkus příliš syntetická, nemelodická, ale ona by se asi jiná k takovéto choreografii nehodila.

Část třetí -  Fancy free - je lehká rozverná choreografie Jeroma Robbinse na hudbu Leonarda Bernsteina. Příběh tří námořníků, kteří se snaží okouzlit dvě dívky, vás pobaví. Přitom budete obdivovat úžasné taneční kousky šikovných mariňáků. Tato část nejvíce nadchla Klárku, chechtala se na celé divadlo.

Po dlouhé době musím říct, že mi balet ND udělal opravdu radost. Amerikana III je představení, kde si každý najde to své. My tři jsme byly názorná ukázka. Zatímco mamka byla unešena z úžasné klasiky, já byla naprosto omráčena modernou a Klárka se dlouho do večera pokoušela napodobit tanec námořníků.  Máte-li chuť na balet, určitě na Amerikanu III zajděte. Rozhodně to stojí za to.

Fotky jsem si vypůjčila z FB Národního divadla. Zákaz fotografování při představení vždy respektuji  :-).

Zima?!

Slyšela jsem předpovědi, jak se o víkendu ochladí. I včerejší přílet havranů k nám do parku mi potvrdil, že se meteorologové tentokrát asi nemýlí. Ale přece jen jsem to sněžení čekala " ve vyšší polohách", ne v Praze. Zatímco děti jásaly a David už šel balit věci potřebné na hory, já trpím. Nemám zimu ve městě ráda. Lituji, že nejsem třeba medvěd. Jak ráda bych teď někam zalezla a budit prosím až na jaře!

Exotika 21012

Téměř přesně po roce jsem dnes vyrazili do Lysé nad Labem na výstavu Exotika 2012. Byli jsme v plném počtu, tatínek si vzal dovolenou. Doufali jsem, že by tam třeba v pátek nemuselo být tolik lidí jako o víkendu. Nevím, nevím, nezdálo se mi to tam o moc volnější.
Tahle výstava pokryje všechno, co máme rádi - akvaristiku, teraristiku, orchidee, masožravé rostliny, kaktusy a sukulenty, exotické ptáky i ty méně exotické. Je pravda, že letos jsme trošku ošidili ptáčky. Taky jsem se na ně podívali, ale nešli jsem úplně pocitvě klec od klece. O to více času jsem pobyli v akvaristické části  a já samozřejmě mezi kytkama.

David se projevil jak typický chlap - zvířátka a rostlinky jsou sice fajn, ale není nad pořádný kotel. A pak se trochu natáhnout. Je pravda, že to poležení jsem mu docela záviděla, na konci už mě pekelně bolela záda.

Největším kamenem úrazu je prodejní část.  Rybky, které byly na prodej, nevypadaly úplně v dobré kondici, tak ty jsem docela lehce oželeli. Dlouho jsme vzdychali nad krásnými činčilami. Opradvu jsme byla nahlodaná hodně, ale nakonec jsem si uvědomila, jak "nadšený" by byl náš Čumák z nového přírůstku a odtáhla jsem zbytek rodiny pryč. Bílé euphorbii milii jsme však s Klárkou neodolaly, již dlohou po bílém kultivaru bezúspěšně slídíme. No a jednu orchidejku jsem si taky musela vybrat. Tatínek se zásobil akvaristickou beletrií a nějakým vybavením. Všichni jsme odjížděli spokojeni.

Další alergik

Dnešní den jsem chtěla využít k návštěvě alergologie, abych Kláru nemousela uvolňovat ze školy. Čekala ji běžná kontrola a zhodnocení uplynulé pylové sezony. Vzhledem k tomu, že letos měla příznaky velmi mírné a  v relativně krátkém období, domluvily jsme se s paní doktorkou, že zůstaneme u antihistaminik i nadále a vakcíny zatím nasazeny nebudou.
David s námi dnes musel taky. Vzhledem k tomu, jak na jaře a v létě neustále prskal a nudlal, měla jsem podezření. Už samo "vyšteření" (tzn. poslech a kouknutí do krku) byl boj, ze kterého jsme byli spocení David, já i paní doktorka. Nevím, co se mu zase v hlavě urodilo, ale nechtěl na sebe nechat sahnout. Proto kapání alergenů paní doktorka omezila, jak jen mohla, dostal jen ty pylové. A pěkně se mu na ruce urodilo - samé červené fleky. Je alergický snad na všechny pyly, které vás napadnou. Pěkně mu pokryjí celou sezonu - začne jarními stromy a keři a přes obilí se pěkně dopracuje až k travám. Přesně podle příznaků  - pokud cokoliv pokvete, bude smrkat a pšíkat. A to ještě musíme "někdy" dotestovat i zbytek alergenů. Zatím tedy zůstaneme u léků, ale vypadá to, že v budoucnu ho vakcíny neminou. Zatímco mně se po proběhnutí obou těhotenství alergie výrazně zlepšila, Klárka ji má trochu silnější než já a David to schytal plnou silou. Je mi to moc líto, mám pocit, jako že za to můžu já, když to děti zdědily po mně ( i když racionálně vím, že by mohly bý alergici i bez mého přičinění). Zase ale na druhou stranu, když vidím, s jakými chorobami se potýkají jiné děti, říkám si - "Zlatá pylová alergie!"

Jonáš v ZOO

Když mě děti volaly, ať se jdu podívat do jejich pokoje, že je Jonáš v ZOO, myslela jsem si, že jako návstěvník. Netušila jsem, že chudáček hraje roli exponátu!

Bronz

Uf, máme to za sebou. Bylo to náročné, hlavně psychicky. A také samozřejmně časově. Pobyly jsme si na soutěži od 10 do 16 hod. A zpočátku to vypadalo ještě děsivěji, program začal nabírat docela velký časový skluz. Při vyhlášení výsledků  nás však čekalo velké překvapení. Holky obsadily s choreografií Divoženky na hudbu Oskara Nedbala krásné třetí místo. Je to zrovna ta choreografie, kterou vůbec neuměly. Nebo přesněji řečeno neměly ji secvičenou. Dělalo to odhadem 20 holek ze tří různých tříd. Spolu si to vyzkoušely jen minulou neděli - to byla Klárka nemocná - a včera. Takže to byl spíše jeden velký chaos. Je to ona choreografie, o které jsem si s ostatními maminkami včera říkaly, že tohle opravdu není vhodné na veřejnou prezentaci, navíc na soutěž! Ani nemám žádnou fotku v kostýmu Divoženek.  Prostě jsem to všechny braly jako takovou okrajovku, kterou tedy, když pan učitel jinak nedá, holky nějak odskáčou. Naštěstí porotci byli jiného názoru a bronz je doma! Tedy doma - holky dostaly jeden pohár a jeden diplom. Pohár skončil ani nevím u koho, alespoň ten diplom bychom mohly holkám namnožit, ať má každá svou kopii.
Jak jsme dopadly v ostatních kategoriích, nevíme. Na soutěži je vyhlašují jen medailová místa. Ostatní potom budou i s počtem bodů na internetu. Jsem docela zvědavá.

Prostorovky

Dnes nás čekalo vskutku "plodné" odpoledne. Nejprve pravidelný baletní trénink, chvíle pauza a poté prostorové zkoušky na jevišti. Zítra se koná baletní soutěž Baletní mládí Žižkov 2012. Klára bude soutěžit se čtyřmi choreografiemi  - sólo, duet a dvě skupiny. Přiznám se, že mě soutěže čím dál víc nebaví. Nikdy jsem  je ráda neměla,  nejsem soutěživý typ. Teď však mám pocit, že nám to zabírá čím dál víc času. A bohužel času na úkor jiných věcí, na úkor Davida. Pro ilustraci - dnes jsem z domova odešly ve 13:45 a vrátily se ve 20:00. Zbytek večera mi David visel omotaný kolem krku a povídal, jak moc se mu po mně stýskalo. Já vím, že je to komediant, bylo o něj postaráno dobře a věřím, že si na mě během odpoledne ani nevzpomněl, ale nepříjemný pocit z toho prostě mám. Nicméně, nějak jsem odbočila, Klárku soutěže stále baví, i když také čím dál méně. Má hodně špatný pocit ze skupinovek, kde obzvláště jednu choreografii nemají téměř vůbec nazkoušenou. I když samozřejmně žádné ambice na zítřek nemáme - jen všechno ustát, neupadnout a vydržet, stejně nám, prosím, držte palce.