Klářina souprava

Klára konečně dokončila soupravu, kterou začala před měsícem na srazu korálkové školy. Když já skuhrám, že nemám na korálky čas, musím objektivně uznat, že ona ho má ještě méně. Každý den nějakou mimoškolní aktivitu. Volné odpoledne má pouze ve čtvrtek a to se snažím, když to počasí alespoň trochu dovolí, aby byla venku s kamarádkami. Na korálky jí chybí ty noci, které mám občas já. Na druhou stranu jí na náramek stačí méně dílů :-)!

Pandory z korálků

Korálkové pandory - poslední úkoly z korálkové školy dokončen. Jsem ráda, že jsem vše stihla v termínu. Jde jen o můj pocit, naše paní učitelka všem ochotně zdarma přístup do školy prodlouží, pokud student nestíhá. Ale já sama ze sebe mám radost, že jsem vše stihla tak, jak jsem měla. Teď zvažuji druhý ročník. V prvním jsem se dost naučila. Když si uvědomím, že na začátku jsem téměř neuměla vzít jehlu to ruky, pojmy jako "rokajl", "TOHO", "peyot" mi zněla spíše jako nějaká zaklínadla, musím uznat, že už něco ušít umím. A ještě mnohem více toho neumím, pořád je se co učit. Jenže neustále bojuju s časem, mrzí mě, že se škole nemůžu věnovat tolik, jak bych chtěla. Musím si utřídit všechna pro i proti a pak se rozhodnu.

15/52

15/52 (týždeň pätnásty) - VEĽKONOČNE

Kdy doženu ostatní témata, netuším :-(. Jsem nějak bez nápadu.

Oslavenec

Ač je to pro mě naprosto neuvěřitelné, Davidovi je už 6 let. Přesněji řečeno bylo, v průběhu týdne, ale protože byl pro změnu nemocný s pátou nemocí (proč to dítě přitáhne domů úplně každý bacil, který kolem něj proletí !?!?), slavili jsme až dnes. Uznávám, že v průběhu velikonoce se to úplně nehodilo, ale protože děda odjíždí do lázní, byl to vlastně poslední možný termín pro rodinnou oslavu. Vše bylo v Davidově režii, věděl přesně, jaké dárky chce, jak má dort vypadat, vše měl detailně promyšlené. Myslím, že se nám podařilo vše dodržet, byl maximálně spokojený.

Den otevřených dveří Pražských služeb

Za dnešní sluníčko jsem byla moc ráda. V plánu jsme měli totiž návštěvu areálu Pražských služeb. Popeláři jsou totiž Davidova vášeň . Letos jsme tuto akci museli vynechat právě kvůli nepřízni počasí. Jsem ráda, že to klaplo letos. Hned u vstupu měly možnost vyřádit se v autech.

Stupínek na popelářském voze se pro kluky opravdový magnet.

Na trampolínách strávily děti hodně času, několikrát se tam vracely.

Zábavným programem vtipně celý den provázel Jiří Mádl. Mám tohoto mladíka velmi ráda. Přizn

ám se, že mě docela překvapilo, že takový úspěšný herec moderuje program  tohoto typu. Ale já vím, ty krávy zelený nenažraný... Jen mi to nějak přišlo škoda.

Na segwayi Klára jezdí ráda, tady jezdila jako ostřílená jezdkyně.

A krmení zvířátek... Oblíbená kratochvíle! Tahle zvířátka asi měla pár dní před akcí půst, až do pozdního odpoledne jedla jako bezedná.

Chytrá koza rychle pochopila, odkud se dobroty berou , zavedla kozí samoobsluhu a šikovně vybírala, co lidé v automatu ponechali.

David byl unesen U-rampou. Nadšeně sledovat vystoupení jezdců na kolech, skateboardech a koloběžkách. Poté na rampě řádil do zemdlení. Jen mě děsí, že celou cestu domů a ještě v posteli mi vysvětloval, že příště si musí vzít s sebou koloběžku a kolo, aby mohl také jezdit.
Vyvrcholením celého programu bylo vystoupení Terezy Kerndlové. Klára je k mému zděšení její velká fanynka. Šikovně se proboxovala do první řady přímo pod jeviště, kde zbožně hleděla na svůj idol. Já zatím v koutě tiše trpěla  a doufala, že z toho vyroste.

Kromě zábavy jsem se také podívali do zákulisí Pražských služeb. Dozvěděli jsem se zajímavosti z oblasti tříděného odpadu.
To co jsme původně považovala za akci na dopoledne se "trošičku" protáhlo a domů jsme přijeli až na večeři. Ale děti se opravdu pobavily.

Matějská pouť

Přes nepřízeň počasí jsme se dnes domluvily s kamarádkou a vyrazily na Matějskou pouť. Pro mé děti to byla vlastně premiéra. Dlouho jsem existenci těchto atrakcí před nimi tajila je nechala je vyžít se jen na menších poutích. Avšak ve škole již dobré duše Kláru poučily, tak poslední dva roky škemrá, že by chtěla. Letos jsme byla odhodlaná vyrazit, leč choroby a jiné kratochvíle nám neustále plány kazily. A nyní už tedy byla jedna z posledních šancí vyrazit. Lepší počasí jsme si opravdu vybrat nemohli, pršelo celou dobu. Řádně promoklí jsme tedy v rychlosti oběhli pár atrakcí a velmi rychle jsme s kamarádkou zavelely k ústupu domů do tepla. I tak byly děti spokojené a plné dojmů.

Za motýli do Troji

Dnešní krásný prosluněný den jsme se rozhodli využít k návštěvě trojské botanické zahrady, kde ve skleníku Fata Morgana probíhá výstava motýlů. Tajně jsem doufala, že i když jsou prázdniny, je vlastně všední den, a proto by nemusely být ve skleníku davy. Ó, jak jsem se mýlila! I když o víkendu to bude asi ještě horší. Motýlků jsme ji užili spousty. Jen já udělala asi 10 fotek a foťák mi hlásil, že jsou vybité baterie. To přeci nevadí, mám vždy rezervní! Ano, měla jsem, ale také vybité. Takhle to dopadne, když neplánuji a vyrazíme zcela neorganizovaně. A když plánuju, choříme, tak si vyberte :-) Proto tedy první tři fotky jsou moje, další jsou z Klářiného foťáku, většinu dělala ona. Ty horší já, protože to s ním vůbec neumím.

Kochali jsme se nejen motýly, ale i květenou. Tou skleníkovou...

... i tou venkovní. Ta mi udělala obzvlášť radost. Uvědomila jsme si, že jsme v Troji byla vždy na sklonku zimy nebo v parném létě. Nikdy při takovémhle krásném jaře, takže takhle krásně rozkvetlou jí vlastně neznám.

Pobyli jsme zde zcela neplánovaně celý den. Vůbec se nám domů nechtělo. A já se opět utvrdila v tom, že jsme se minula povoláním. Stále je mým snem pracovat v botanické zahradě :-)!