Pardubická arabeska

Dnešní den jsem s Klárkou celý zasvětily baletu. A že to byl dlouhý den! Z Prahy do Pardubic jsem vyrážely v 6:30 a zpět jsem dorazily až po 22 hod. V Pardubicích nás nejdříve čekaly prostorové zkoušky, teprve poté soutěž. A hlavně samé dlouhé čekání. Abychom si ho ukrátily, navštívily jsem Perníkovou chaloupku, před kterou jsme opékaly buřty a chleba:

Užily jsme si i zvířátek:

Prostě zážitků a zábavy spousta. Proto jsem si myslela, že fakt , že odjížíme bez ocenění, tolik vadit Klárce nebude. Ale celodenní únava vykonala své a po vyhlášení výsledků došlo i na slzičky.

V Juklíku

S Davidem chodím na plavání dopoledne. Mám dobrý pocit z toho, že se mu můžu plně věnovat a není to třeba zase na úkor Klárky. Čas od času však máme náhradní hodinu i odpoledne, to potom musí Klárka s námi. Občas mám z toho trošku výčitky, že tam s námi musí, že už se třeba bude nudit. Ale vždy mě svým chováním přesvědčí, jak se mýlím. V hracím koutku pro prťata dovádí stejně nadšeně, jako když jí byly tři.

Balerína

Klárka už dlouho touží po baleríně. Jenže já matka zlá a nepřející ji odmítám koupit.  Dnes se konečně dočkala. Alespoň na pár dnů jí bude mít doma. V sobotu jedeme do Pardubic na soutěž, kde bude Klárka v baleríně tancovat. Dnes jsem si jí ve škole vypůjčily a donesly domů. Tak tu v ní poskakovala téměř celý večer. Ještě by k naprosté dokonalosti prý potřebovala špičky. To má ale smůlu, minimálně dva nebo tři  roky si bude muset počkat.

Přihláška podána

Odevzali jsem vyplněnou přihlášku do školky. Klárka chtěla jít s námi a nostalgicky zavzpomínat. Už se těší, jak bude Davídka ze školky vyzvedávat. Cestou zpět David studoval seznam toho, co má dítě před nástupem do školky samo zvládnout. Vůbec mu nevadilo, že to má vzhůru nohama. Musím říct, že máme co cvičit, samostatnost není zrovna Davídkovou předností. Jestli ho do školky přijmou se však dozvíme až v průběhu května.

Zase plaveme

Po tříměsíční zimní pauze jsem zase s Davídkem obnovili naše pondělí dopolední plavání. Po příchodu do klubu jsem měla obavy, zda jsme udělali dobře. David tvrdil, že plavat nechce, svlékat se nebude, prosil mě, aby se nesvlékala, odmítal opustit šatnu. Po příchodu na bazén se mě držel jako klíště a byl hrozně vykulený, když měl být chvíli v bazénu v kruhu beze mě. Nakonec ale vyhrála touha lovit rybičky a vozit jim vodu ze speciálního rybníčku :-), ledy byly prolomeny a vypadá to, že ho plavčo zase bude bavit.

Hledání labutí

Dnešní téměř letní odpoledne jsem se rozhodli prožít v samém centru Prahy a u řeky. Chtěli jsem nakrmit nějakou tu labuť. Ale zklamání bylo veliké. Děti byly smutné, že kromě dvou párů totálně přejedených kachen jsem žádného jiného ptáka na řece nenašli.  A to jsem důkladně prohledali nábřeží mězi Mánesovým mostem a mostem Legií. Mě bylo smutno z toho neuvěřitelného nepořádku na břehu .

Naše hřiště

Konečně otevřeli "naše" hřiště. Děti už se nemohly dočkat. Konečně budeme mít kde trávit volno. Přiznám se totiž, že jsem tímhle hřištěm tak rozmazlení, že jinde nás to tolik nebaví.