Šeherezáda

Leden jsem se s Klárou  rozhodly zakončit divadelně, a to baletem Šeherezáda v Národním divadle. I když toto představení je na programu od konce roku 2024, viděly jsme ho dnes poprvé. A musím říct, že ho stále zpracovávám a nedokážu si udělat jasný názor. Kdybych to měla vzít po jednotlivých složkách , hudba Rimského-Korsakova byla úžasná, dokonalá. Velmi zajímavá scéna a světelný design. To mě zaujalo hodně. Choreografie velmi náročná, taneční výkony dechberoucí. Ale nějak jsem z toho stejně trochu rozpačitá. A nedokážu říct proč. Některé části jsem asi úplně nepochopila. Chvílemi jsem byla zmatená. Představení trvá 1 hod 20 min a je bez přestávky. Chápu proč. Je mi jasné, že přestávka by zbořila napětí, které je budované od prvních taktů. Ale já bych ji asi uvítala. Skoro bych řekla, že bych potřebovala vidět představení znova. Ne proto, že by se mi tolik líbilo, ale abych si ujasnila, jestli se mi vlastně líbilo nebo ne. I Klářina první slova byla :"Já vůbec nevím, co si o tom mám myslet."

Viděli jste někdo tohle představení? Moc by mě zajímal váš názor.

 

Šodó chlebíček

 
Ti z vás, kteří sem chodí delší dobu, víte, že ráda peču. A ráda zkouším nové recepty. V minulých letech jsem se moc ráda dívala na televizní pořad Peče celá země. Letos se mi nějak nedaří. Zatím jsem stihla podívat se ze záznamu pouze na první díl. A tam mě hned zaujala technická výzva - šodó chlebíček. Nikdy jsem tento zákusek nejedla. Ale vypadalo to jako něco, co bych i já mohla zvládnout. 

Recept jsem využila originál ze stránek pořadu - zde . Byla jsem rozhodnuta se ho držet naprosto přesně. 

Práci jsem si rozdělila do dvou dnů. První den jsem upekla piškotový korups a uvařila základ na žloutkový krém.

Plnění a zdobení  jsem si nechala na druhý den.

Musím říct, že jsem byla doma pochválena, všem chlebíček chutnal. Já si tu zapíšu pár poznatků pro své budoucí já, kdybych chtěla pečení opakovat :

1. Je fajn důsledně dodržovat zadaný recept. Ale je taky důležité respektovat zkušenosti s vlastní troubou. Když víš, že ti peče ze spodu více, vytáhni chlebíček o fous dříve!

2. Chlebíček krájej na jiném prkénku, než budeš zdobit. Jinak se zase bude vztekat, že máš drobky všude i v krému!

3. Borůvky dávej do dvou řad, ne do jedné. Moučník bude stabilnější, vrchní patro se ti nebude vyklat!

I přes drobné chybky mě šodó chlebíček velmi mile překvapil. Je to velmi lehký, svěží moučník, není přehnaně sladký. Krém i piškot mi vyšly dobře, krásně s krémem pracovalo. Krém i šlehačka krásně držela i druhý den. Nedovedu si však představit, že soutěžící měli na přípravu 1,5 hod! To je pro mě úplná sci-fi.

A co vy? Sledujete tento pořad? Pouštíte se do technické výzvy? Já už zatím žádnou výzvu asi zkoušet nebudu. Zatímjsem v rychlosti koukala na recepty na webu  a nic mě neoslovilo natolik, že bych chtěla testovat. Ale šodó chlebíček jsem naposledy určitě nepekla. 

3/52 Autoportrét

3/52 Autoportrét

Téma, které je vyhlašováno v každém ročníku. A pokaždé ho mám chuť vynechat. Pak mi to ale přijde hloupé hned takhle zkraje mít absenci. Tak uffff...., zase na chvíli mám pokoj!

Ještě jsem zvažovala druhou fotku. Ale nakonec velká rodinná rada odhlasovala jako finální tu první.

Mirka Skočílková - Bez lítosti

 Anotace z DK:

Příběh domácího násilí, o kterém nikdo nevěděl. Alžběta žije navenek šťastným a spokojeným životem. Svalnatý, potetovaný vyhazovač, který se právě vydává na dráhu fitness influencera, ji okouzlí charismatem i vizí velké budoucnosti. Zdá se, že láska, kterou si vždy přála, konečně přišla. Co ale na sociálních sítích vypadá jako splněný sen mnoha žen a dívek, se ve skutečnosti promění v děsivou noční můru. Maxim má totiž i druhou tvář, která se však ukazuje pomalu. A co je horší, nenápadně se maskuje za dokonalý instagramový život. Z příběhu dvou mladých lidí toužících po lásce a úspěchu se stává mrazivé svědectví o vztahu, který se proměňuje v past. Bety přichází o přátele, o svobodu, nakonec o samu sebe. A když si konečně uvědomí, co všechno ztratila, může být pozdě, protože utéct ze zlaté klece je těžší, než se zdá.

Tak tohle bylo hodně mrazivé. Velmi svižná knížka, která vás vtáhne do děje a vy musíte číst dál a dál. I když se jedná o smyšlený příběh, je děsivé pomyšlení, že takové příběhy se skutečně dějí. Je hrůzné, kam až může domácí násilí zajít. Je to i takovou připomínkou toho, že ne vše co vidíme na sociálních sítích, je realita. My dospělí to víme dobře, ale občas mám pocit, že děti a velmi mladí lidé zapomínají na to, že na instagramu vidí jen pozlátko, které influenceři ukazovat chtějí. Knížka je hodně drsná, surová, určitě není pro slabší povahy. Ještě musím pochválit slovníček na konci knihy, který vysvětloval přehledně všechny pojmy z online světa lidem, kteří se v této oblasti nepohybují. Díky slovníčku neměla s porozuměním příběhu problémy ani moje 84 letá maminka, která je touto oblastí naprosto netknutá. 

2/52 Zimné trblietky

2/52 Zimné trblietky

 

Heather Webberová - Tajemství hvězdného svitu

Příběh nás zavádí do jižanského městečka Starlight. Kdysi dávno zde spadla hvězda do pole a od té doby se nad místem vznáší tajemná záře. Do města se vrací nevlastní sestry Tesssa Jane a Addie. Mají starost o zdraví své tetičky Bean. Addie je dívka, která nedokáže udržet tajemství. Když jí umírající kamarádka svěřila před 12 lety zdrcující tajemství, raději ze Starlight odešla. A proto si nyní drží všechny od těla. Tessa Jane se vzpamatovává ze zrušené svatby a řeší složitý vztah se svým tyranským dědečkem. 

Rodinné drama, které je napsáno velmi odpočinkově a magicky. Vypráví o hledání sebe sama, hledání svých kořenů. Ukazuje sílu přátelství a lásky ve všech jejích podobách.

Zpočátku jsem měla problém se zorientovat v množství jmen a postav. Ale po chvíli jsem se už nechala unášet příběhem opředeným magií, laskominami, tajemnou září a houfem stříbrných špačků. I když se jedná o 4. díl série, příběhy na sebe nenavazují, není tedy problém začít jakýmkoliv dílem.

 Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota , na jehož e-shopu si můžete knížku objednat.

1/52 You keep shooting

1/52 You keep shooting

 

Prosím, nesmějte si mi. Rozhodla jsem se, že letos zkusím opět Fotoprojekt 52. Vím, že pokaždé dříve či později odpadnu. Je mi jasné, že ani letos moc daleko nedojdu. Loňský rok jsem se ani nepokoušela a výsledkem bylo, že jsem celý loňský rok nevzala foťák do ruky. Nechtělo se mi fotit, nechtělo se mi foťák nosit s sebou, zase to budu mít těžké, zase mě budou bolet záda, nakonec nějaký rychlý cvak mobilem taky stačí..... milion výmluv. To už takhle dál nejde. Musím si zase zaměstant hlavu něčím smysluplným. Alespoň se pokusit něco vymyslet. Když to nepůjde, nic se neděje. Vím, že fotograf ze mě nikdy nebude. Ale chci si zkusit zase hrát. Doufám, že mě to přiměje mít foťák častěji při ruce. Tak mě nesuďte, buďte prosím schovívaví.

Pro ty z vás, kteří jsou trošku novější, vysvětlím, co Fotoprojekt 52 je. Já se zapojuji do projektu, který organizuje Škola Perfektní Fotografie. Na svém blogu vyhlašuje každý čtvrtek nové téma. Na zpracování tématu máme týden, do další neděle je fotky vkládají do facebookové skupiny Fotoprojekt 52/PPSOP.CZ. Na nafocení tématu je tedy o něco více než týden. Samozřejmě nikdo vám uši neutrhne, když se opozdíte. Jen po tomto termínu se uzavírají týdenní alba a pokud chcete v albu svou fotografii mít,  musíte si ji tam vložit sám. Důležitým pravidlem je, aby fotka byla aktuální, nafocená opravdu až po vyhlášení tématu. Občas se najde někdo, kdo se snaží chytračit a loví své perfektní fotky v archivu. Naši geniální správci  to velmi často odhalí. Já si vždy říkám, proč? Proč to ti lidé dělají? Vždyť je to jen hra, není to soutěž o dokonalou fotku. Pokud někdo z vás rád fotí, určitě se k nám zkuste připojit. Naskočit můžete kdykoliv, stačí se jen do skupiny přihlásit. Ono stojí za to se tam přihlásit je kvůli nakukování, je tam spousta geniálních fotografů, nad jejichž fotkami se mi tají dech. Tak foťte, kochejte se, inspirujte se.

Poslední a první

V období svátků se mi podařilo najít čas na korálkování a pustila jsem se do dodělávání nějakých restíků. Poslední dva výtvory minulého roku byly ozdoby na stromeček z prosincového korálkového kurzu a skleněný svícen. 

Prvními výtvory v roce novém je souprava přívěšku a náušnic a náušnice. Doufám, že mi korálkovací tempo a hlavně chuť fotit výtvory ještě chvíli vydrží. 

Procházka

Potřebovala jsem dnes alespoň chvíli být sama. Svátky byly pro mě příliš intenzivní, neměla jsem šanci být ani pár minut v klidu jen se svými myšlenkami. Proto jsem dnes navečer, když jsem dopravila maminku od nás domů, "utekla" do centra Prahy. Nejprve jsem zašla do kostela sv. Josefa na náměstí Republiky. Potřebovala jsem požádat sv. Judu Tadeáše o pomoc, nějak se toho na mě valí moc. On je můj spolehlivý pomocník. Snažím se ho nezneužívat, ale stejně si ze mě maminka dělala legraci, jestli zase jedu uplácet Tadeáška :-).

Samozřejmě jsem se pokochala i betlémkem. Nostalgicky jsem zavzpomínala na dobu, kdy byly děti malé a každé vánoční svátky jsme objížděli pražské kostely a prohlíželi jesličky. 

Pak jsem se šla jen tak chvíli projít. Plánovala jsem poklidnou procházku. 

Neviděla jsem letos ani naživo stromek na Staroměstském náměstí, tak jsem to musela napravit.             

                                                     

Jen jsem si neuvědomila, že kromě stromku tam také budou davy turistů a spousta podivných stánků s předraženým zbožím. Tak jsem se pokochala jen zdálky, do nitra trhů jsem radši ani nezkoušela nahlédnout.

 

 Ještě jsem si prošla celé Václavské náměstí od spoda až nahoru k Muzeu. Mrzelo mě, že je tak rozkopané a bez té odporné ohrady se prostě nedá Muzeum vyfotit.      

Pak už mě zima a hlavně čas zahnaly domů. I tak jsem byla ráda, že se mi alepoň tu hodinku podařilo urvat. Že bych si dala novoroční předsevzetí dělat to častěji?