Květy z balkonu

Nasbírala jsem pár obrázků mých kaktusů z balkonu. Kvetou samozřejmě postupně, takže to pár dnů trvalo. Ještě mi nějaké květy "utekly", protože řada kaktusů kvete pouze jeden den, v době, kdy na ně svítí sluníčko. Často tedy, když dorazím odpoledne domů, jsou už odkvetlé. Ale přemluvte kaktus, aby kvetl o víkendu! Tak se pokochejte alepsoň několika kousky.

 

Zuzana Dostálová - Tichý nájemník

 Anotace z DK: 

Deváťačka Ester je na první pohled obyčejná holka: Žije s tátou a mámou, chtěla by jít na uměleckou školu a obdivuje spolužačku Henrietu. Jenže brzy zjistíme, že nic není, jak se zdá: Ester ubíjí kontrolující maminka, napjatá rodinná atmosféra i vlastní nejistoty. Své strachy obrací proti sobě a „řešení“ nachází v sebepoškozování. Její rodiče dlouho nemají o ničem tušení, pohlcuje je péče o nepříliš laskavého, ale nemohoucího dědečka i vlastní vztahové potíže. Esterčiny bolesti tak zaznamená až její třídní učitelka. I ta se snaží dívce najít účinnou a rychlou odbornou pomoc, ačkoli sama se musí vypořádat s vlastními traumaty. Jak se vlastně taková pomoc hledá? A přijde včas?

V novém románu autorka otevírá velmi těžké téma - sebepoškozování. Už to samo o sobě by stačilo na hluboký, těžký příběh. V tomto románu to však není jediné těžké téma, je jich mnohem víc a na můj vkus moc. Takže se všeho dotkneme jen letmo, na povrchu. Příběh se četl velmi rychle, je to taková jednohubka na dvě odpoledne. Ale bohužel jsem měla pocit, že se mě tak moc nedotkl. Ne tolik, jak bych jako matka dospívajícího dítěte očekávala. Myslím, že tak těžké téma by si zasloužilo hlubší sondu. Určitě je zajímavé, že je jednen příběh vyprávěn z pohledu několika osob, každá má svou dějovou linku. Konec mi připadal velmi uspěchaný, na posledních pár stránkách rychlé zvraty trochu moc na sílu. Působí to na mě, jako by byl závěr připraven na případné pokračování. 

Ewald Arenz - Velké léto

 Anotace z DK:

Co se musí stát, aby se z nejhoršího léta stalo léto nejlepší? Vypadá to, že šestnáctiletý Friedrich na konci školního roku propadne. Jeho jedinou šancí je reparát, což znamená obětovat rodinnou dovolenou, obětovat léto. A jako by to nestačilo, dozví se, že se musí na opravné zkoušky připravovat u prarodičů. Friedrich se zhrozí děda mu vždycky připadal přísný a odtažitý. Jedinou útěchou mu je babička Nana. A taky Beate, dívka v zelených plavkách, kterou potkal na koupališti pár dní před začátkem prázdnin. Navzdory nepříjemným očekáváním pozná v následujících týdnech dědu v úplně novém světle, vyslechne si příběh o tom, jak se jeho prarodiče seznámili, a poprvé v životě se zamiluje. Zkrátka skoro dokonalé léto, nebýt Friedrichova nejlepšího kamaráda Johanna, který navenek působí pohodově a sebejistě, ale pod povrchem se ukrývá komplikovaná osobnost.

Takhle knížka měla velká ohlas na sociálních sítích loni. Od té doby jsem ji měla na svém seznamu. Přiznám se, že zpočátku jsem se nemohla vůbec začíst. Zhruba do poloviny jsem si říkala, že je to průměrná kniha o puberťácích, nechápu, co na tom všichni mají. Do čtení jsem se musela nutit. Ale poslední asi čtvrtina můj názor změnila. Ano, děj není úplně strhující. Příběh poeticky plyne, pomalu jako horký letní den, který popisuje. Krásný poetický jazyk. Líbilo se mi, že všechny postavy prošly vývojem. Je to laskavé vyprávění o věcech smutných i veselých, o přátelství, prvních láskách, o ideích i strachu  z budoucnosti. Myslím,že si tam každý najde to svoje. 

Koněprusy

 

Protože počasí nevypadala dnes úplně jistě, rozhodli jsme se schovat do Koněpruských jeskyní. Už jsme to nebyli pár let a rádi se sem vracíme. 

                             

                                        

  

Velmi mě při příchodu z parkoviště překvapilo, že tu nejsou nevzhledné boudy, ale vyrostl tu Dům přírody Českého krasu. Expozice v něm je rozdělena do několika oddílů, kde se dozvíme zajímavé informace o vývoji Českého krasu, významných krasových jevech i o živé přírodě v této CHKO. Je zde plno interaktivních prvků a her, docela jsem litovala, že to tu nebylo v době, kdy byly děti malé. 

Samotná prohlídka jeskyní byla krásná, jako vždy. Měli jsme štěstí na velmi milou a svižnou průvodkyni, která si dokázala úzašně poradit s "vtipnými" tatínky i zvídavými dětmi. 

Na cestě domů jsme se zastavili na obědo-večeři a kávu v Berouně, samozřejmě jsem se museli pokochat řekou. 

Jsem moc ráda, že i když děti jsou už velké a mají svůj program, rádi vyrazí na výlet i s maminkou. Samozřejmě to podají tak, že musí matku vyvenčit, aby neseděla celé dny u počítače, ale myslím, že je to pořád trochu baví. 

ZOO

Dlouholetí návštěvníci mého blogu dobře vědí, že bez návštěvy ZOO by u nás nebylo to správné léto.  Proto i letos jsme neudělali výjimku. A musím říct, že dnešní procházka se opravdu vydařila. Viděli jsem všechna zvířata, která jsem vidět chtěli. Pravda, na některá jsem museli chodit opakovaně, než jsem je zastihli, ale vyplatilo se. Třeba mé nejoblíbenější zvíře - vombata  jsem viděla po několika letech. Dlouho jsem na něj štěstí neměla. Nutno podotknout, že jsem vytrvalí návštvníci. Do ZOO jsme přijeli v 9:06, dívala jsem se na hodinky, abych ověřila, nakolik vyšel můj plán být tam hned v 9 hod na otvíračku. Odjížděli jsme okolo 20 hod. Prostě den využitý na maximum. Jakou vždy jsem i nakoupili v obchůdcích. Již řadu let kupujeme jejich kalendáře - nástěnné i ty stolní. Fotky v nich jsou opravdu dokonalé. Ale i jiné jejich papírenské produkty mě moc baví. Pro všechny vytrvalce zde teď následuje smršť fotek. Snažila jsem se vybrat jen pár, ale je to tak těžké. Miluju tam všechny tvorečky. Tak alespoň ti nejoblíbenější.

 

A kdyby snad někdo ještě nebyl udolán dávkou zvířátek, nabídízím ještě pár krátkých videí, které vám určitě vykouzí úsměv. Ne tedy zpracování, kameraman ze mě opravdu nebude, ale hlavními hrdiny.

Ještě mě napadá, že bych mohla napsat jednu praktickou informaci. Během letních prázdnin je od

17 hod vstup jen za 100 Kč. V areálu můžete zůstat do 21 hod, s tím že pavilony se uzavírají v 19 hod. Ale ve venkovních expozicích je stále na co se dívat. Jestli někdo nepotřebuje pobývat v ZOO tolik hodin jako my, můžete využít.

Blackout v Praze

Přiznám se, že začínám trochu smutně vzpomínat na dobu, kdy byly děti malé a o prázdninách vyžadovaly každý den nějaký pořádný výlet nebo zajímavou akci. Teď jsem ráda, že si na mě ušetří alespoň nějaký čas. Na dnešní společný den jsem si domluvily procházku ve Stromovce. Vyrazili jsme chvíli před polednem. V metru nás zarazil výpadek proudu, asi 20 min jsme čekali v jedné stanici. Ale co, stát se může všechno, alespoň máme zážitek. Když jsem pak viděla na Staroměské davy lidí na tramvajové zastávce a zoufalý chaos na křižovatce, kde nefungovaly semafory,  už jsem si říkala, co se vlastně děje. Na stránkách Dopravních podniků Klára našla, že nejezdí tramvaje kvůli výpadku proudu. Hm... to bude chvilka, počkáme, určitě tramvaj brzy pojede. Když nejela asi 30 min, začala Klára protestovat, jestli bychom nemohli jít třeba pěšky, že už jí čekání nebaví. Projevila jsem se jako správná Pražanda a argumentovala, že to je hodně daleko. V mysli mi totiž proběhla trasa tramvaje. Vůbec mě nenapadlo, že můžeme jít přes Letnou a bude to super procházka!

Vyrazili jsem tedy podle navigace přes Letenskou pláň a kochali se krásnými pohledy na Prahu.

Když jsem došli do Stromovky, začal protesovat David. On moc velký fanda pochodů není. Tak jsem pro klid v rodině procházku po parku docela zkrátili. Ale i tak to bylo fajn, u rybníku jsem kachny a slípky s mláďaty pozorovali dost dlouho. 

A jak zasáhl dnešní blackout vás?

Aby prádlo vonělo

Před časem jsem dostala od společnosti trnd možnost otestovat novou dezinfekci na prádlo 
Sanytol. Dostala jsem i 20 vzorečků, takže jsem mohla podarovat své okolí a posbírat zkušenosti i od nich. Podle anotace se jedná o dezinfekci bez chlóru, která je vhodná i pro citlivou pokožku. Slibuje vůní bílých květů. 

Přípravek jsem zkoušela opakovaně. Nejvíce samozřejmě na sportovní oblečení. Co si budeme povídat, Davidovy věci z posilovny jsou občas jen pro silné jedince. Manžel mu často zdatně sekunduje se svým pracovním oděvem, obzvláště teď v létě. Na toto prádlo funguje dezinfekce opravdu skvěle. Prádlo po ní je nádherně provoněné. I pánové si toho všimli, že věci voní. Tedy hlavně David z vůně úplně nadšený nebyl, asi by upřednostnil nějakou "mužnější" vůni. Já jsem ale byla spokojena, po zápachu ani stopy. Na ručníky a ložní prádlo jsem dezinfekci nepoužila. Mám totiž úchylku, že tento typ prádla peru na co nevyšší teplotu, kterou snese, 60 st. je minimum, takže použití desinfekce v tomto případě vnímám jako zbytečnost. Bohatě mi stačí vůně čerstvě vypraného prádla, obzvlášť když teď suším venku. Měla jsem pocit, že když má samotný prací prostředek intenzivní vůni, spolu s dezinfekcí je to už na mě moc. Příliš intenzivní vůně nevyhledávám. 

Celkově jsem byla s přípravkem spokojena a určitě ho, hlavně pro pánskou část rodiny, budu používat i nadále.