Coppélia

Osobně neznám lepší program na páteční večer než návštěvu baletu ND ve Státní opeře. Tentokrát padl los na Coppélii. Zhruba po roce jsem s Klárou musely zkontrolovat, jestli je pořád tak dobrá. A je! Obzvlášť pokud máte štěstí na tak skvělé obsazení. Podle mě je pár Aya Okumura a Federico Ievoli to nejlepší, co naše první scéna nabízí. Já vím, že řada lidí se mnou souhlasit nebude. Každý má své favority, své sympatie a antipatie. A tak to má být.

 

Moc jsem si s Klárou večer užily. Už přemýšlíme, kam vyrazíme příště. Teď docela dost kulturních plánů. Na duben i květen už vstupenky máme. A v květnu a červnu bude ve Státní opeře série Labutích jezer, to si určitě ujít nenecháme. 

                    

Popový koncert

 

Dnes jsem si užili další interní popový koncert. David nejprve hrál sólo (ano, s malou chybkou). Pak dělal doprovod své spolužačce. Toho se bál hodně, moc mu záleželo, aby kamarádce vystoupení nezkazil. To se podařilo, vše bez chyby!

Tyhle koncerty mě děsně baví. Zazněla celá  škála různých skladeb, v různých provedeních. Od Ozzyho Osbourna přes Anetu Langerovou, Ewu Farnou až po Marii Rottrovou. Ještě nás určitě jeden, tentokrát kytarový koncert v létě bude čekat. Už teď se těším

Phyllida Shrimpton - Kolik barev má štěstí

 Anotace z DK:

Poklidný život osamělého devadesátníka Algernona se ze dne na den obrátí vzhůru nohama, když u něj najde dočasné útočiště jeho dcera Helena, s níž se před lety rozešel ve zlém, a skoro šestnáctiletá vnučka Anna, kterou vidí poprvé v životě. Osobitá dívka, která se ráda obléká do křiklavých barev a kreslí si obrázky na kůži, staromódního dědečka občas pořádně vytočí, zatímco Anně nerudný a mrzutý starý pán trochu nahání strach. V malém venkovském domku navíc ožívají stíny minulosti – vzpomínky dobré i zlé. Dokážou spolu na první pohled tak odlišní lidé zastupující tři generace pod jednou střechou najít nejen společnou řeč, ale i domov? Barvitý, humorný i dojemný příběh o vztahu napříč generacemi a o tom, jak navzdory nepříznivým okolnostem vzít život za správný konec.

Tak tady se opravdu vyplatila má povrchnost. Už jsem vám říkala, že do knihovny velmi často vyřážím bez brýlí, takže vybírám knížky podle obálky? Tak to bylo i v tomto případě a jsem moc ráda, že mi knížka padla pod ruku. Je to příběh, který vás rozesměje i rozpláče (ano, doporučuju číst k krabicí kapesníků po ruce!). Není nijak nabitý dějem a akcí. Je to spíše příběh k zamyšlení. Vyprávění o vztazích mezi generacemi, hledání životní cesty, odpuštění a smíření. Tenhle příběh ve mně zůstane dlouho. Tohle si určitě přečtěte!

První jarní ...

První jarní den.  A zároveň můj den. Můj narozeninový den. Jsem moc ráda, že se díky přestupným rokům přesunul první jarní den na 20.3.. Vždycky mě totiž mrzelo, že jsem se narodila poslední den zimy. Zimy, kterou tak strašně nemám ráda. Já si totiž myslím, že Pán Bůh tvořil medvěda  a na úplně poslední chvíli svůj záměr změnila a byla jsem z toho já. Zimu bych dokázala prožít zalezlá v brlhu, klidně i prospat. Celou zimu jsem unavená, protivná, ploužím se temnými dny. Naopak první jarní paprsky mě probudí, já mám najednou energii a konečně funguju. Nejradši bych celé dny brouzdala venku. Teď je to konečně tak, jak to má být. Já se prostě znovu rodím s příchodem jara!

Tyhle narcisky (vim, nic moc fotka mobilem) jsou můj pěstební pokus.Vím, že se mají cibuloviny vysazovat na podzim. Ale do podzimu jsem vždycky na ně zapomněla. Takže jsem je vloni na jaře po odkvětu jen tak hala-bala pýchla do trávníku. A ony u takhle krásně kvetou. Teď vím, že jsem měla trochu promyslet umístnění, jsou tam chudinky schované za keří. Musím zase letos nějaké pořídit a vysadit je lépe. Ale mám z nich radost!

L´0real Paris Revitalift Laser sérum

Dnes zabrousím do vod kosmetických. Dostala jsem od All2test možnost odestovat sérum L´Oreal Paris Revitalift Laser Tri-peptides Age-correcting Serum. Byla jsem ráda, že můžu sérum vyzkoušet. Po přečtení popisu jsem věděla, že to je něco, co si určitě pořídím. Sérum by mělo být nabušené aktivními látkami - mělo by obsahovat kyselinu hyaluronovou, tři druhy peptidů a vitamín C. Slibuje vyhladit vrásky a linky, vrátit pleti hutnost, obnovit pružnost pleti, rozzářit pleť a viditelně sjednotit tón pleti. Tedy přesně všechno, co potřebuju řešit. Sérum jsem měla testovat 6 týdnů než se rozhodnu ho zhodnotit.

Už první aplikace mě docela rozhodila. Sérum má velice, velice intenzivní parfemaci. Pro mě bohužel velmi nepříjemnou. Přirovnala bych ji k pánské, velmi agresivní kolínské. Obecně parfemace v pečující kosmetice nevyhledávám, ale zase mi úplně zásadně nevadí, pokud jsou pro mě příjemné. Tady však byl pravý opak. První dny užívání, kdy jsem byla ještě nemocná se zápalem plic, mi parfemace natolik podráždila dýchací cesty, že jsem se pokaždé rozkašlala. Nutno ale zdůraznit, že na pleti mi parfemace žádné problémy nezpůsobila. Tam mě trochu potrápil alkohol denat., který je ve složení na docela vysokém 4.  mistě. Když jsem sérum zpočátku používala dvakrát denně - ráno a večer - dle pokynů, měla jsem každé ráno pleť naopak vysušenou, staženou, vyloženě toužící po dávce hydratace. Zařadila jsem sérum pouze do své ranní rutiny, vzhledem k obsahu vitaminu C. Pak už to bylo v pořádku a pleť mi nevysušovalo. Bohužel jsem však nepozoroval během téměř 7 týdnů užívání žádný z proklamovaných benefitů. Chápu, že ve svém věku nemůžu čekat zázraky. Jak pozitivum bych asi měla vnimat, že stav mé pleti se nijak nezhoršil, pleť sérum při používání 1x denně tolerovala dobře. Ale nic víc. Asi bych měla ještě upozornit, že po nanesení a vstřebání pleť zůstávala stále lepivá. Nic dramatického, nic co by mi nějak zásadně vadilo. Po aplikaci denního krému lepovivost zmizela. Ale je to v rozporu s reklamou, která tvrdí, že sérum je nelepivé. 

Když shrnu své pocit, sérum dopotřebuju. Ale rozhodně si další balení nekoupím. Největší problém pro mě představuje parfemace. Abych byla ochotná tolerovat ten dráždivý zápach, musela bych omládnout o 5 let. To nejméně!

Královny intrik v Troji

Po roční pauze se do trojské botanické zahrady vrátila výstava orchidejí. Přivítala jsem to s velkou radostí a hned se na prohlídku vypravila. 

Po dlouhé době jsem vyvenčila foťák. Po dlouhé opravě smutně seděl opuštěný doma. A dnes jsem zjistila, že vůbec neumím fotit. Vymyslet nějakou slušnou kompozici bylo nad moje síly. Na svou obranu však musím uvést, že ve skleníku byla neuvěřitelná spousta lidí. Často byl problém se ke květům dostat, místy se na focení stály fronty. Přiznám se, že s funícím davem za zády stoupala má nervozita a nebyla jsem schopná vyfotit vůbec nic. 

I tak vás tu zahrnu snůškou fotek. Ten, kdo doroluje na konce, uvidí odměnu!

Pro statečné slíbená odměna. I když to není orchidej, moc pěkně mi holka pózovala. Tak jsem ji musela taky vyfotit!

Pokud máte možnost a chuť, výstava trvá do 23.3. každý den mimo pondělí. Opravdu je se na co koukat. Květů záplava. Všude se line nádherná vůně. Výstava je doprovázena i bohatým prodejem. Tomu jsem se vyhnula velkým obloukem, takže jsem myslím hodně ušetřila!

L´Histoire de Manon

Aby to tady nevypadalo jako knižní blog, pozvu vás dnes do divadla. Na úžasné, dokonalé, fenomenální baletní představení L´Histoire de Manon, které je nyní na reportoáru baletu Národního divadla a máte možnost ho vidět ve Státní opeře. Autorem choreografie je sir Kenneth MacMillan, přední  britský choreograf . Manon u nás nikdy inscenována nebyla, znala jsem jen ukázky. O to více jsem se na toto představení těšila. A byla jsem opravdu unešená. Musím říct, že takhle moc se mi žádný balet už dlouho, dlouho nelíbil. Neskutečně náročná choreografie citlivě doplněná skvělou hudbou. Nejsilnějšími momenty celého přestavení jsou bezpochyby vášnivé duety. To jsem se zatajeným dechem sledovala, jak bravurně dokázali hlavní protagonisté skloubit neskutečně náročnou taneční techniku s těžkým hereckým úkolem. V hlavních rolích se nám představila Aya Okumura a Frederico Ievoli. Tento pár má mé sympatie již nějakou dobu, proto jsem se na ně moc těšila. A mé očekávání předčili mnohonásobně. Jejich taneční i herecký výkon byl naprosto strhující. Myslím, že jejich vyčerpané tváře při závěrečné děkovačce hovoří za vše. 

Abyste se nemuseli dívat jen na mé šmouhy z mobilního telefonu, půjčila jsem si jednu fotku ze stránek Národního divadla.

Pokud máte balet rádi, určitě si nenechte toto dechberoucí představení uniknout. Já sama už hlídám další termíny, protože tohle prostě musím vidět znovu!