Anotace z DK:
Volné pokračování bestselleru Bábovky. Rebeka a Karolína, těžko říct, čí je to vina. Dvě řadovky, sněhuláci, Bohnice, kolo a nezpevněná krajnice, ze které sjedeš nebo do tebe vrazí vlak, měsíce v kómatu, slzy a Milana, co potřebuje mámu, a Nikola má dvě, v termosce na čaj víno, proutěné košíky, svatby, pohřby a vraždy, Linda tvrdí, že tady něco smrdí, a Saša je v cele, to ještě není celé, ještě Magda, slinivka, provaz a kameny pro toho, kdo by byl zraněný, bolest i naděje, že se to skutečně neděje, že život je jenom demo, ze šlapky jeptiška, banány, pašeráci a obětavá Bety, rozdílné světy, co spolu skončí u poslední věty. Všeho je moc a všechno je krát. Před Bohem za Bohem nikdo nesmí stát, jinak nebudu hrát. A co ten batoh?
Zatímco Bábovky mě docela bavily, tady jsem hodně na rozpacích. Kniha je, jedním slovem, divná. Velmi těžce se mi v příbězích orientovalo. A to víte, že mám spostupné rozplétání nebo naopak spojování příběhů velmi ráda. Všechny postavy jsou zmatené,psychicky labilní, nesympatické. Situace jsou nerealisticky vyhrocené. Nikde ani kapka naděje. Všude temnota a hnus. A konec to úplně zabil. Tuším, že tohle je poslední knížka paní Třeštíkové, kterou jsou četla.
Ali, Bábovky jsem četla a bavila jsem se. Pak se paní Třeštíková prezentovala v TV a byla mi natolik nesympatická, že od té doby její tvorbu jaksi ignoruji.
OdpovědětVymazatA jak čtu, o nic jsem nepřišla.
Měj příjemný den. Helena
Lezarts
OdpovědětVymazatS touto spisovatelkou jsem skončila. Po jejím asi předposledním počinu, který jsem nedočetla ( a už si ani nepamatuji titul knihy, která mi přišla naprosto nedůstojná a to nejsem moralista), což se mi stává velice vzácně.
Připadá mi, že autorka by sama potřebovala psychiatrickou léčbu. Pak bych chápala kdyby psala “zápisky blázna”.