Dušičky

Dnešní dušičková noc se mnou zamávala nějak víc než jsem čekala. Myslím na všechny. Na tatínka, na Honzíka....

Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane...                                                                                                      a světlo věčné ať jim svítí                                                                                                                              ať odpočinou v pokoji.                                                                                                                                  Amen

Ráno bude zase lépe.....

Matthew Perry - Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih

Anotace z DK:

Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět.

Je tu někdo, kdo by neměl rád seriál Přátelé? Nebo někdo, kdo by ho snad neznal? Myslím, že ne. Vždy si s Klárou při sledování nějakého seriálu říkáme, s kým bychom šli nejraději na kafe (většinou se neshodneme). V seriálu Přátele to pro mě byl vždy jednoznačně Chandler. Do četby této autobiografie jsme se pouštěla s obavami. Nemýlila jsem se, bylo to náročné čtení. Ještě těžší, než jsem očekávala. Že Perry má (měl) problémy s alkoholem a léky, jsem tak nějak tušila, někde jsem kdysi něco zahlédla. Ale že jeho problém byl vlastně celoživotní těžký boj, jsem netušila. V knize líčí velmi surově, bez příkras svůj boj se všemi závislostmi. Pohled do jeho složité hlavy, tok jeho myšlenek byl pro mě opravdu náročný. Mohli bychom ho soudit, nesouhlasit s jeho postoji a názory. Ale já ho především litovala. Já sama byla velmi unavená jen s četby o jeho démonech. Nedovedu si ani zlomkově představit, jak se cítil on. I když na konci knihy působí vyrovnaně, smířeně a spokojeně, neustále se mi vrkádá do hlavy myšlenka, že smrt pro něj byla svým způsobem vysvobození. I když on se smrti bál a hrozba blízké smrti bylo to jediné, co ho donutilo pokusit se svými závislostmi něco udělat. 

A tak mě napadá - s  kým z Přátel by jste si dali kávu vy?