Vánoční ozdoby

Protože advetní čas už klepe na dveře, myslím, že vás můžu trošku zahltit ozdobami, které teď šiju. Ostatní korálkování šlo stranou. 

          Mrzí mě kvalita fotek. Bohužel jsem stále bez foťáku. Ten si již dva měsíce hoví v opravně a                  ještě minimálně tři týdny bude čekat na náhradní díly. Ach jo. 

                                            

Všem statečným, kteří dorolovali až sem, gratuluju. Zároveň trošku pohrozím. Ještě nějaké ozdoby jsou v procesu výroby, tak pokud stihnu (a pokud už bude foťák), ještě něco přidám.

Krásný adventní čas všem!

Jiří Hájíček - Drak na polní cestě

Anotace z DK:

Drama ze současného venkova, který čelí tlakům velkého byznysu. Kristýna, učitelka hudby, se po letech vrací z Prahy do Nového Lhotce. V pětatřiceti letech se pokouší narovnat vztahy s rodinou a na jihočeském venkově zapomenout na minulost. S Tomášem, ředitelem místního statku, se znají odjakživa a spojuje je snaha zachránit své osobní životy a také jedno chátrající stavení na návsi. Tomášovi je pětapadesát, dlouho žije sám a cítí, že stárne. S Kristýnou přichází naděje, ale postupně také neshody pramenící z odlišnosti života ve městě a na vesnici. A pak se ve Lhotci objeví černá auta. Vystupují z nich mladí muži v oblecích a kravatách, obcházejí chalupu po chalupě a nabízejí peníze za akcie statku. A Tomáš zjišťuje, že bude muset řešit mnohem složitější krizi než jen tu svou životní… 

Ač jsem ryze městský člověk a nedovedu si vůbec představit, že bych žila na vesnici, tvorbu Jiřího Hájíčka hltám s nadšením. Vždy mě to vrátí do dětství a mládí, kdy jsem od pozdního jara do podzimu na vesnici byla. Je mi jasné, že nyní je to vesnice úplně jiná než v době mého dětství. I tato knížka mě donutila trochu nostalgicky zavzpomínat. A  uvědomit  si, že jsem ráda za velké, anonymní město. Je to smutný příběh o boji slabšího proti silnějšímu. O vztahu k rodinnému dědictví. O moci peněz. Pokud máte rádi český venkov, určitě si nenechte poslední knížku Jiřího Hájíčka utéct. 

Další přírůstek

Opět máme o jednu zubatici více. Byla to moje iniciativa. Zdálo se mi, že Houbička se u nás nudí. Limetka je už přeci je seniorka, v lednu jí bude 6 let. Kromě toho, že špatně slyší, je už hodně pohodlná. Když mimořádně nejí, tak pospává. Pubertální Houbička pobíhá po kleci sama. Když tedy na mě vykoukla na internetu tahle fešanda, bylo rozhodnuto.  Seznamte se - Winnie z chovné stanice Strigo. Omlouvám se za fotku, je mobilem z dálky. Winnie je ještě celá vyplašená.  Zatím vypadá, že se cítí bezpečněji s Limetkou. Houbička totiž usoudila, že Winnie je hlavní potravní konkurent a od  všeho ji odhání. Tak snad si holky brzy sednou. Jméno zatím pocháváme, Winnie se nám zdá docela fajn. Ale znáte naši rodinu. Po pár dnech pozorování vymyslíme nějakou ptákovinu, že se zase budu stydět s takto pojmenovaným morčetem chodit na veterinu. 

Doufám, že se mi za pár dnů, až se situace usadí, podaří nějaké lepší fotky.

Stefanie Londonová - Jezevčík nosí Pradu

Na knížku mě nalákala  hlavní hrdinka Isla, influencerka, ale hlavně Camilla - trdohlavá fenka jezevčíka. Isla je specialistka na sociální sítě  a tvorbu videí. Nedopatřením se jí podaží zveřejnit něco, co její kariéru lusknutím prstu zničí. Theo, majitel jezevčice Camilly, je miliardář, který se schovává před světem v ústraní a velmi pečlivě si  drží svůj život uzamčený. Setkání těchto dvou postav zcela očividně směřuje k velmi předvídatelné romatické zápletce. Přiznám se, že tahle linka byla pro mě vcelku zklamáním. Ale je mi jasné, že je to jen můj úhel pohledu, protože nemám ráda romatické příběhy, plné žhavých scén a prázdných klišé. Více mě zaujala témata jako nejistá kariéra inflencerů , jak minulost dokáže ovlivnit vnímá současnosti, či přátelství a oddanost. Mrzelo mě, že Camilla, kvůli které jsem vlastně po knize sáhla, dostala podle mého podstatně méně prostoru, než by si zasloužila.

Knížka je psaná velmi čtivě, s kapkou humoru. Je to pohodové, velmi oddechové čtení. Milovníci romatických příběhů si ho určitě vychutnají. Já však zřejmě po dalších dílech této série sahat nebudu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož e-shopu si můžete knížku objednat. 

Martinské rohlíčky

Martinské rohlíčky peču už mnoho let. Vyzkoušela jsem spoustu receptů. Poslední 3 roky peču tyhle nekynuté. Jsou podle instagramového receptu od @honza_pece. Jsou opravdu skvělé. Rychlé. Klidně upečte rovnou ze 2 dávek. Já už je peču druhý den za sebou, mizí rychlostí blesku. 

Na těsto potřebujeme 250 g hladké mouky, 1 lžíce moučkového cukru, 2 žloutky, 130g změklého másla, 75 ml 33% smetany, špetku soli. Zpracujeme v hladké těsto, které necháme v lednici alespoň 30 min odpočinout. Náplň: 150 g mletých ořechů, 70 g moučkového cukru, 20 g medu, 2 lžíce rumu, 2 lžíce 33% smetany. Těsto vyválíme, rozkrájíme na 16-20  trojúhelníků, podle toho, jak velké rohlíčky chceme. Plníme a stáčíme rohlíčky. Před upečením potíráme vejcem. Po upečení pocukrujeme. 

A co vy? Pečete rohlíčky? Pokud ano, jaké?

Dušičky

Dnešní dušičková noc se mnou zamávala nějak víc než jsem čekala. Myslím na všechny. Na tatínka, na Honzíka....

Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane...                                                                                                      a světlo věčné ať jim svítí                                                                                                                              ať odpočinou v pokoji.                                                                                                                                  Amen

Ráno bude zase lépe.....

Matthew Perry - Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih

Anotace z DK:

Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět.

Je tu někdo, kdo by neměl rád seriál Přátelé? Nebo někdo, kdo by ho snad neznal? Myslím, že ne. Vždy si s Klárou při sledování nějakého seriálu říkáme, s kým bychom šli nejraději na kafe (většinou se neshodneme). V seriálu Přátele to pro mě byl vždy jednoznačně Chandler. Do četby této autobiografie jsme se pouštěla s obavami. Nemýlila jsem se, bylo to náročné čtení. Ještě těžší, než jsem očekávala. Že Perry má (měl) problémy s alkoholem a léky, jsem tak nějak tušila, někde jsem kdysi něco zahlédla. Ale že jeho problém byl vlastně celoživotní těžký boj, jsem netušila. V knize líčí velmi surově, bez příkras svůj boj se všemi závislostmi. Pohled do jeho složité hlavy, tok jeho myšlenek byl pro mě opravdu náročný. Mohli bychom ho soudit, nesouhlasit s jeho postoji a názory. Ale já ho především litovala. Já sama byla velmi unavená jen s četby o jeho démonech. Nedovedu si ani zlomkově představit, jak se cítil on. I když na konci knihy působí vyrovnaně, smířeně a spokojeně, neustále se mi vrkádá do hlavy myšlenka, že smrt pro něj byla svým způsobem vysvobození. I když on se smrti bál a hrozba blízké smrti bylo to jediné, co ho donutilo pokusit se svými závislostmi něco udělat. 

A tak mě napadá - s  kým z Přátel by jste si dali kávu vy?