Andrew Mayne -Šelma

Anotace z DK:
Profesor bioinformatiky Theo Cray nemá nejlepší ráno. Automat na led nefunguje, a navíc se mu do motelového pokoje dobývá policie. Že je hlavní podezřelý z brutální vraždy své bývalé studentky, se však dozví, až když je jeho účast na otřesné události vyloučena. Zdá se totiž, že mladou dívku v montanských lesích rozsápal medvěd. Jenomže profesor Cray je díky svému povolání zvyklý vidět vzorce tam, kde ostatní nacházejí jen chaos. A tak si všimne něčeho, co ostatní přehlédli. Něčeho nepřirozeného. Něčeho zjevně provedeného lidskou rukou. Theo pochopí, že tohle zvěrstvo nespáchalo žádné zvíře, nýbrž člověk, a že to rozhodně neudělal poprvé. A protože mu policie nevěří, začne mu být jasné i to, že je zřejmě jedinou osobou, která může zabijáka zastavit. Theo je sice lépe obeznámený s digitálními kódy a mikroby než s vyhodnocováním forenzních důkazů, nyní však musí uplatnit všechno, co umí, na zcela novou oblast výzkumu. A udržet se přitom o krok napřed nebezpečně vynalézavým sériovým vrahem... v jehož existenci navíc nevěří nikdo kromě něho.

Po minulém slaďáčku jsem zatoužila zase pro změnu na nějakou drsňárnu. Příběh je velmi napínavý, čtivý. Krátké kapitoly, které vždy mají otevřený konce, takže prostě musíte číst ještě další. Takže pozor, vaše povinnosti budou ohroženy. Zaujalo mě, že příběh vyšetřuje vědec více méně navzdory policii. Jeho myšlekové pochody jsou velmi zajímavé. Využívá moderní počítačové technologie, hledá vzorce chování. Docela mě překvapilo, že jeho výpočty fungují. Ano, vraha vlastně vypočítá. Konec mě však zklamal. Příliš překombinové, přitažené. Inteligentní vědec se změní v terminátora..... to bylo na mě moc. 

Plzeňský střevíček

Druhá a zároveň poslední baletní soutěž letošního školního roku. Letos jsme to vzali nějak zkrátka. Inu, není čas a vhodná konstelace hvězd. Letošní jaro udělali i organizátoři soutěží zajímavé. Nejprve se měla Plzeň a Hradec Králové konat ve stejném termínu. Což mi přijde opravdu zvláštní, protože co si budeme povídat, na soutěže jezdí více méně ty samé děti. Potom tedy HK byl posunut o jeden den - tedy Plzeň v sobotu, HK v neděli. To jsme usoudili, že takoví štvanci nebudeme a vybrali jsme Plzeň. Hradečáci jsou totiž děsně dobří (viď, Pavle), budou určitě v Hradci, takže v Plzni by třeba šance mohla být. Nakonec Hradecká Odette byla prý zrušena pro malý počet přihlášených soutěžících.
V Plzni se nás sešlo také méně než v jiných letech. Ale jako naschvál v Klářině kategorii starovalo  účinkujících nejvíce. A musím říct, že byly (ano, pouze slečny) setsakra dobré. Kláře se navíc sólo úplně nepovedlo, dost bojovala s malým prostorem. Ano, nebyla to úplná katastrofa, ale umí to i lépe. Na medailovou pozici to rozhodně nestačilo. Tak napjatě vyhlížíme, až uveřejní celkové výsledky.

Všenky

Se zvířaty se člověk nikdy nenudí. Tuto větu jsem si vysvětlovala trochu jinak. Naše morčiny jí ale dávají úplně jiný rozměr. O zdravotních problémech Rozinky jsem tu už psala. Teď nás čekala kontrola po měsíci. Přiznám se, že původně jsem si říkala, že pokud bude Rozinka bez problémů, na kontrolu už nepojedeme. Každá cesta je pro ní neuvěřitelný stres, pokáždé mám strach, aby to vydrželo její srdíčko. Přeci jen už je to seniorka. Po léčbě chodí už krásně, to jsou ty příznivé zprávy. Nicméně čas od času se začně urputně kousat v okolí páteře, až z toho dostane křeče, malou chvilku je v bezvědomí. Při poslední prohlídce říkala veterinářka, že to je zřejmě z bolesti. Poslední dny už se jí z kousání dělají lysá místa v okolí páteře, takže návštěva veteriny byla nevyhnutelná. Při prohlídce lysých míst paní doktorka zjistila, že Rozinka má všenky. Jsou to takoví asi 1 mm velcí parazité žijící v srsti morčat. I když jsou to příbuzní vši dětské, neživí se sáním krve, ale pojídají jen odumřelé částečky kůže. Svým rejděním v srsti však morčata svědí a morčata pak si vykusují srst. Ač se snažila  paní doktorka ukázat mi je , neviděla jsem nic. Ano, je na čase si přiznat, že opravdu potřebuju brýle. Tak mi  jednu všenku  ukázala pod mikroskopem, zřejmě měla strach, že bych jí nevěřila. Vzhledem k tomu, že se tyto mršky přenáší pouze ze zvířete na zvíře, zřejmě jsme si v únoru přivezli něco víc než dvě morčátka. To, že holky žádné problémy nemají, nic neznamená, některá morčata jsou prý vcelku se všenkami srovnaná, neznervózňují je a jejich imunitní systém je dokáže udržet na velmi malém počtu. Nicméně celý chov se musí přeléčit, to je jasné. Rozinka tedy dostala injekci a já pelášila domů, abych stihla dorazit ještě s druhou várkou morčat. Příští týden je třeba kůru zopakovat. Tuším, že do přepravky se všechny 3 holky nevejdou, tak nevím, jak to provedu. I když mě paní doktorka ujišťovala, že všenky jsou druhově specifické, na jiné zvíře ani na člověka nejdou, stejně mě po zbytek dne svědilo celé tělo. Všechno jsem hystericky myla, čistila, vysávala. Docela bych se se zvířaty pro změnu chvíli nudila

Ilona Grey - Dopisy, které nikdo nečetl

Anotace z DK:
Píše se rok 1943 a v nálety zničeném Londýně se setkávají dva mladí lidé: nešťastně vdaná Stella a pilot amerického letectva Dan. Ve dnech, kdy si nikdo není jistý tím, co bude zítra, se do sebe bezhlavě zamilují. Chvíle, kdy spolu mohou být šťastní, však trvají jen krátce. Dan odchází bojovat, ale slibuje, že se pro Stellu po válce vrátí. O sedmdesát let později vhazuje Dan do schránky poslední dopis. Jeden z mnoha, který Stelle poslal na adresu místa, kde spolu měli po válce začít žít, a na které mu nikdy neodpověděla. Otevírá ho však Jess, mladá dívka, která v opuštěném domě hledá úkryt před svým násilnickým přítelem. Když si přečte Danovy nádherné dopisy, rozhodne se, že se ho pokusí vyhledat a pomůže mu jeho ztracenou lásku najít.

Když jsem na knížku v knihovně narazila, měla jsem radost. Na DK měla vynikající hodnocení, měla jsem ji zařezenou mezi knížky, které bych si ráda přečtla. Očekávání byla opravdu veliká. A to byl asi kámen úrazu. Navíc mě kniha potkala v době, kdy opravdu nejsem romanticky naladěná, láska na celý život mi nic neříká a asi o ní ani nechci číst. Takže příběh cynika ve mně vůbec neoslovil. Uznávám, že kniha je velmi čtivá, příběh vcelku poutavý, ale v současné situaci pro mě příliš velká "slaďárna".