Svítíme

Ode dneška. Společná práce Kláry a tatínka, David spíš kibicoval a já vařila polévku :-)

Exotica 2017

Cestu do Lysé nad Labem jsme si s dětmi domluvili už o prázdninách - když už tak pěkně umíme jezdit vlakem, musíme toho využít. Už jsem asi dva ročníky této výstavy navštívili, teď jsme si dali pár let pauzu. Zjistili jsme, že se nic moc zásadního nezměnilo. K vidění bylo spousta rostlinek i živočichů - ptáků, hlodavců, na své si určitě přišli i milovníci akvaristiky a teraristiky. Spousta věcí samozřejmě i k zakoupení. Odolali jsme všemu, to byla vlastně podmínka mé cesty - že neuslyším žádné žadonění o koupi čehokoliv. Pro mě nebylo příliš těžké odolat všem kaktusům, sukulentům a orchidejím, ceny byly na můj vkus dost přemrštěné.
Příliš dobře mi nebylo při pohledu na velké kočkovité šelmy. Myslím, že i z mých fotek je na jejich očích vidět, že se moc dobře necítily. A to jsem nefotila malá lvíčata, se kterými bylo možné se za 100 Kč vyfotit. Byly to opravdu takové ty malinké chundelaté kuličky, které tam tahali dospělí i děti, aby si je na fotku správně usadili. Nevím, jestli jsem tak útlocitná, ale podle mě je tohle už týrání zvířat. I některá morčata a činčily k prodeji byly v podmínkách více než diskutabilních.
Ale až na pár takových excesů se nám výstava líbila. Už teď tedy vím, že zase pár ročníků vynecháme, ale i tak jsem ráda, že jsem tentokrát zase vyrazili.

Ve znamení baletu

To byl zase víkend! Znáte mé "nadšení" pro baletní soutěže. A teď jsem to měla hned dva dny. Klára startovala ve dvou věkových kategoriích, tak jsem si to mohla opravdu vychutnat. V sobotu sólo. Bylo jasné, že tam nic neuhrajeme - 27 startujících je opravdu hodně. Ráno přijela vykulená z prostorovky, že to zase hodně klouže. A klouzalo to i odpoledne, to se jí vymstilo. Zklamaná byla, trochu i naštvaná. Snažila jsem se jí vysvětlit, že se musí srovnávat s děvčaty, které mají stejné podmínky při tréninku jako ona. Nemůže chtít porazit holky, které trénují téměř denně se soukromými trenéry. Ať se snaží být nejlepší z holek ve škole. Tak uvidíme, kde se v konečné výsledkové listině umístí.

V neděli startovaly se skupinovkou. Tam už šance byly větší. Opravdu ne kvůli kvalitě vystoupení, ale vzhledem k počtu startujících ve skupině. Nejvíc mi vadí přístup některých holek. Na ranní prostorovku jich dorazilo 5 z 8. Nemusím asi moc zdůrazňovat, že nedorazily ty, které by to potřebovaly nejvíc, ty, které netušily, která bije. Na víkendové zkoušky, které probíhaly pár týdnů před soutěží, také nikdy nedorazily všechny. Vlastně ani nevím, jestli si to někdy zkusily v plném počtu na hodině. A pak to podle toho vypadá - každá si tam jede po svém, místa, kde jdou synchronně lehce spočítáme na prstech jedné ruky.  Nechápu přístup našeho pana učitele. Já osobně bych byla v tomto případě hodně přísná - nezkoušíš = nesoutěžíš. A vím, že v jiných školách  to takhle funguje. V téhle skupinovce jsou už ty holky opravdu velké, Klára je tam nejmladší. Ty by už opravdu měly mít nějaké povědomí o zodpovědnosti.  Ale to jsem nějak odbočila. Dopadlo to dobře, holky mají zlato. Dostaly pohár, dort, tašku sladkostí a poukázku od firmy Grishko na nákup v hodnotě 1000 Kč. Tu dají do školy. Myslím, že bude užitečnější koupit něco za školu než aby se částka dělila.
Teď zase bude chvilku od baletu klid, alespoň pro mě. Jinak samozřejmě se už snad konečně začne zkoušet na vánoční představení. Ani netušíte, jak jsem ráda, že je Klára už velká a všechny hodiny a zkoušky si oběhá sama. Včera jsem se v tom utvrdila, když jsem nechtěně byla svědkem scény mezi jednou maminkou a panem učitelem kvůli vystoupení jedné dívky na baletním koncertě. Na tohle už opravdu nemám!

Už jsou doma

Představuji vám naše činčilí kluky - Coffee, Toffee a Cookie. Přivezli jsme si je dnes z Berouna. Původně jsme měli mít dva, jenže kluci jsou prý na sebe fixovaní, když je jeden oddělený, zbylí dva ho hledají. Tak nás paní chovatelka poprosila, jestli bychom si je nezvali všechny. Dvě nebo tři činčily není už takový rozdíl, tak jsem si je dnes dovezli v přepravce všechny.
Fotky jsou první, pořízené večer, kdy jsme dorazili domu. Kluci jsou ze všeho vykulení, jsou jako pytel blešek. Časem dodám snad fotky lepší.

Užili jsme si krásného odpoledne a prošli se po Berouně. Zamířili jsme k medvědům.
 

Ti však byli zalezlí, tak jsme se museli spokojit s malovaným.

 Procházka po centru města. Po Hrnčířských trzích, kde bylo našlapáno, se mi zdálo náměstí divně veliké.

Krásné odpoledne. Takovýhle podzim mám ráda. Škoda že takových dní moc není. Snad to ještě chvilku vydrží.

Další Alfa

Pro mě letos druhý běh. Tu loňskou jsem absolvovala poctivě celou. Myslím, že jsem to tady nijak neventilovala, ale byly to pro mě velmi obohacující večery. Mnohé mé otázky byly zodpovězeny, snad ještě více jich vyvstalo. Poznala jsem úžasné lidi, jak na straně frekventantů kurzu, tak na straně promlouvajících. Proto jsem letos zatoužila si kurz zopakovat. Z časových důvodů nezvládnu v celé míře, promluvy snad bych ale stihnout mohla. Dnes tedy promluva první a úžasná - biskup Václav Malý a téma: "Přemýšlíte o smyslu života? Jde v životě o víc?". Opravdu báječný večer. Pan biskup je opravdu jedinečný člověk, nesmírně chytrý, vzdělaný, vtipný a přitom tak úžasně obyčejný. Velmi si ho vážím a vydržela bych ho poslouchat ještě o hodně déle.
Kdyby tu byl někdo z obyvatel Prahy, kdo by měl o kurzy zájem, ozvěte se mi. Každý je v kurzu vítán.

39/52 Uvnitř

39/52 Uvnitř

... leuchtenbergia... já vím, nejsem originální s kaktusy. Ale tohle je určitě pro letošek naposled. Sice jsou ještě nějaká poupata, ale ta už to myslím nezvládnou.

Proč to dělám?

Může mi někdo, prosím, vysvětlit, proč to dělám? Proč v den, který mám pravidelně hodně nabitý, si dopoledne pustím FB a sleduji přímý přenos z rozloučení s mou velkou láskou Janem Třískou? Celý den pak nejsem schopná téměř nic udělat, motám se pořád na místě, jen tupé zírání do prázdna by mi šlo. Asi mám nějaké masochistické sklony..... Sbohem, mistře, můj Velký Vonte!