Když se nedaří

Baletní mládí. První soutěž letošního školního roku (škoda, že ne poslední). Klára startovala s novým sólem. Nepovedlo se. Došlo i na slzy. Slzy by mi nevadily, vadila mi hysterická scéna, kterou si po vystoupení střihla. Musela jsme odejít a dvě hodiny se procházet po hřbitově. Pak jsme se uklidnily obě a byly jsme zase schopné spolu mluvit. Chápu, že jí naštve, že to nevyjde. Ale svět se nezboří. Sólo je nové, měla na něj jen dvě individuálky, takže v podstatě nenazkoušené. Že na tom je ještě hodně práce, ví od začátku. Původně ani nechtěla na soutěž jít. Ale ve škole se tentokrát konalo předkolo, kde se mělo ze 13 dívek vybrat na soutěž 5 nejlepších. Byla vybraná, narostlo jí sebevědomí a tak šla. Že šly i dívky, které ve výběrovém kole neuspěly nebo se ho ani neúčastnily, raději rozebírat nebudu. Jsem unavená, nechci se rozčilovat. Zítra nás čeká korálkový sraz, tak se raději budu těšit.

Koncert

Nějak se tu odmlky prodlužují. Ale nějak nebylo co psát, co fotit. Stále takový běžný mumraj, šedivá rutina. V sobotu čeká Kláru baletní soutěž, takže opět víkendy trávíme na individuálních hodinách. David se snaží všemožně vyhýbat se školním povinnostem. Prostě nic nového.
Dnes měla Klára v hudebce letošní první koncert. Se svým výkonem příliš spokojená nebyla. Je tam prý jedna velká chyba. Dokud mě na ní neupozornila, nic jsem nepoznala. Má štěstí, že má matku - hudebního analfabeta. Ale i kdyby to zkazila úplně, nemohla bych se jí divit. Těsně před naším odchodem z domova přivezla nám domů tatínka sanitka. Utrpěl těžký pracovní úraz. Kláru to hodně rozhodilo, což je pochopitelné. Za měsíc jí čeká další koncert, tak si bude moct reputaci napravit. Ale to asi zase neuvidím já, protože tou dobou budu obývat útulný pokojík na psychiatrii. Více než měsíc doma s marodem prostě nemůžu vydržet.

Týden za námi

Je neuvěřitelné, že uběhl celý týden. Začal říjen, a i když je počasí ještě stále krásné, dorazily k nám první virozy. Klára dokonce na téměř týden ulehla. Naštěstí se nepotvrdily mé obavy, že jde o angínu, a zítra už může do školy.

 Pár fotkami se ohlédneme ještě za minulým víkendem. Vyrazili jsme na procházku do Havlíčkových sadů. Původní plán byl v sobotu na vinobraní. Jenže v manželově práci měli o sobotě úplně jiné představy, já se zase začala obávat davů. Šli jsme tedy až v pondělí, kdy bylo v parku prázdno a příjemný klid.

Samozřejmě se dětem nejvíce líbila umělá krápníková jeskyně - Grotta.

A sbíráme první kaštany. Ještě moc nepadaly, tak s tatínkovou pomocí David ty naprasklé sundaval.

Kochám se posledními květy. Rozkvétají lithopsy - živé kameny. Mám z nich velkou radost, dlouho dobu se mi nedařily. Teď se mi snad podařilo vychytat, co přesně chtějí. (Doufám, že jsem to teď nezakřikla!).

Adenium - pouštní růže vyrazila z další dávkou květů.

S korálky se může chlubit jen Klára. Já nejsem schopná šít už delší dobu. Záda mě bolí víc a víc, horko těžko zajistím jen nejnutnější chod domácnosti a pracovní povinnosti. Ufff.... Jsem odhodlaná vypravit se konečně k lékaři. Jen nevím kam. Obvodní mě už před časem odbyla s tím, že mám posilovat břišní svaly. Jak, když mě bolí záda??? Ale už to takhle dál nejde. Tak tedy trocha korálkové krásy od Kláry. Vše podle návodů Darí Fejtkové. Kytičkový náhrdelník..

brož...

a náramek s úlomky minerálů.

Děkuji  všem statečným a trpělivým,  kteří dorovali až sem!