Vinobraní na Grébovce

Ač to máme relativně blízko, v Havlíčkových sadech jsme nikdy nebyli. A tak se mi zdálo ideální, jít se tam podívat v době vinobraní, kdy to budeme mít i s programem. Sluníčko krásně svítilo, bylo rozhodnuto.
Ale ouha - samozřejmě mi bylo jasné, že tam nebudeme sami, takové množství jsme však nečekala. Nedalo se volně jít, člověk se musel zařadit do davu, který ho nějakým směrem postrkoval. A tohle já prostě nezvládám. Po celém parku byla rozmístěna stanoviště se soutěžemi pro děti. U každého fronta na více než půl hodiny. To jsme odmítli. Jediné, kde byla šance se vmáčknout, byla dílnička na výrobu papírových koníků. Klárka se na to vrhla s nadšením, David odmítl. Víno ani burčák jsme neochutnali. Manžel řídil, já si již třetí den léčím žlučník tvrdým pečivem. Navíc u každého stánku fronty bez konce, to nás přešla chuť na cokoliv. Nejkratší fronta byla na trdelník. Obětovala jsme se kvůli dětem a vystála jí. Tak si alespoň ony pochutnaly. Fotky nemáme také téměř žádné, na focení nebyl prostor. Fotit záda cizím lidem se mi nechtělo.  Pro někoho, kdo nemá takové fobie z davů lidí to bylo jistě krásně připravené odpoledne, pro mě očistec. Nicméně Havlíčkovy sady spolus nově zrekonstruovanou Gröbeho vilou se mi moc líbili. Určitě se tam půjdeme brzo podívat a v klidu si vše prohlédnout.

Plochý twinový náramek

Úkol z Korálkové školy za měsíc srpen. Já ten skluz doženu!!!

Příjemné odpoledne

Moje práce

Klárčin náramek

Vskutku příjemné odpoledne jsme prožily včera s Klárkou na srazu Korálkové školy. Učily jsme se dutch spirálu, výsledkem naší práce jsou tyto dva náramky. Klárka, protože má užší ruku, došila náramek celý, já musela ještě v noci trochu zapracovat, aby bylo do rána hotovo. Zpočátku nám to úplně nešlo, náramek se v ruce podivně kroutil, utahovat pořádně nešel. Naštestí jsme zjistily, že se stejným problémem se potýkají i ostatní korálkářky a hned se nám šilo lépe. Srazy mám moc ráda. Tři hodiny nemusím myslet na nic jiného než na šití. Celé tři hodiny po mně nikdo nich nechce. K tomu společnost stejně potrefených lidiček,  kafíčko a čaj, co víc si může člověk přát!

Klára

... je na tom časově ještě hůř než já. Ona nemá ty dlouhé noci :-). Pobíhá mezi školou, aktivitami (pořád jí říkám, že něco zrušíme, aby byla víc doma, ale to ne! ), večer udělá úkoly a je čas jít spát. Na korálky třeba nemá čas téměř vůbec. Tyhle naušnice rozešila na minulém srazu Korálkové školy. Nebyl čas je dokončit. Dnes konečně se sešlo ošklivé počasí a Klárčino nachlazení. Proto jsem jí v podstatě zakázala odpoledne někam chodit. Dopoledne měla baletní trénink, také je třeba se trochu léčit, jinak se té hnusné rýmy nezbaví. Náhlé volno využila k došití náušnic. Zítra je totiž další sraz, tak je přece musí mít na sobě!

Jsem naivní

Nevím jak mohu být ve svém věku tak naivní. Skutečně jsme se domnívala, že jakmile děti nastoupí do vzdělávacích institucí, budu mít čas dodělat všechny své resty. Představovala jsem, že ve volných dopoleních jednou rukou zvládnu pracovní povinnosti, druhou obstarám domácnost. Odpoledne strávím s dětmi a večery budu mít volné na korálky a podobné radovánky. Vím přece, že takhle to u nás nefunguje, tak nevím, proč jsem se na to těšila. Dopadlo to tak, že jsem v hektickém poletování ušila obšívané kukičky, které měly být hotové v červenci, srpnový úkol mám rozešitý a na zářijový jsme ještě ani nedala dohromady materiál. Navíc David už je opět doma, už jsme si udělali výlet na ORL. Přece nebude ve školce déle než 14 dní! Takže u nás vlastně vše při starém, žádné změny, nic neobvyklého...

Pražská muzejní noc

V Praze se koná většinou v červnu, tentokrát však kvůli povodním byla přesunuta na září. Klárka s tatínkem se jí účastní každoročně. I tentokrát neudělali vyjímku. Při odchodu z domova měli plány velkolepé, ne vše však stihli. Začali v Národním zemědělském muzeu. Když Klárka chce být ta statkářka, ať ví , do čeho jde.

Další v plánu bylo Národní technické muzeum. To prý, když uviděli tu ohromnou frontu kolem budovy, chtěli vzdát (tedy tatínek - Klárka se nevzdává), nakonec tedy vydrželi a prý to stálo za to. Dokonce natolik, že další bod programu - Klausovou synagogu - vzdali. Prošli si celou expozici velmi důkladně, Klárka byla plná dojmů. Přišli domů v půl druhé ráno, unaveni ale spokojeni. Příští rok prý jdou znovu!

Fotky jsou pouze ilustrační, nějak se nám porouchal foťák. Klárka toho nafotila spoustu, ale kvalita prachbídná. Nemusím asi zdůrazňovat, že jsem dostala vynadáno, co jsme s foťákem udělala, přece s ním fotím téměř jen já!

Den s přírodou

Jako každý rok touto dobou i letos se konal v Malešickém parku (nově zrekonstruovaném) Den s přírodou. A jako pokaždé nemohli jsme my chybět. Členové turistického oddílu Gingko  připravili pro děti opět spoustu úkolů.

A tak se mimo jiné ohmatávalo a hádalo...

... chodilo na chůdách...

... házelo na cíl...

... a nasbírané body se měnily za odměny.

Počasí zpočátku vypadalo všelijak, nakonec se umoudřilo. A tak se akce vydařila. Děti si to užily, rodiče přežili. A užili bychom si to všichni ještě lépe, kdyby David byl ochotný pochopit, že odměny si může vybrat jen za body, které nasbíral. Rozhodně nemůže mít baterku a píšťalku a balónek a.... , když nemá tolik bodů. Doma jsme to ještě pobrali, příště prý bude chodit na víc úkolů, aby bylo bodů víc a určitě prý už nebude dělat takové hysterické scény, aby o něm věděly celé Malešice.

Klárka ještě večer odešla s tatínkem na Muzejní noc. Očekávám je hodně po půlnoci, takže jejich zážitky zpracuji až zítra.

Fešák z výstavy

Rozkvetl nám jeden z "živých kamenů", které jsme si přinesli z výstavy. Je mi jasné, že se chlubím cizím peřím, protože už s velkým poupětem k nám připutoval. Ale musím si ho tu archivovat. Kdo ví, zda se od něj nějakého květu ještě dočkáme.

Nedá mi to...

... musím se pochlubit. Na konci školního roku byla Klára nemocná, já měla příliš mnoho práce a tak si vysvědčení z hudebky donesla až dnes. Její první hudební vysvědčení. A byla na něj snad pyšnější než na to školní. Možná i proto, že já měla pocit, že flétna není pro ní úplně to pravé. Zdálo se mi, že jí to tak úplně nejde, že se s tím trápí víc než bych si představovala. Měla období, kdy se vztekala a nechtěla cvičit. Někdy přišla z hodiny smutná, že jí to moc nešlo. Proto jsem jí ujišťovala, že ve flétně nemusí pokračovat pokud by nechtěla. Jenže ona chtěla já trochu doufala, že to zkoušky vyřeší za nás. Jsem naprostý hudební antitalent, vůbec hudbě nerozumím. Je pravda, že na koncertech se mi zdálo, že hraje dobře ( ale znáte nekritické matky). Doma se to občas poslouchat nedalo. K mému překvapení přinesla jedničky a plna chuti a elánu se vrhla do dalšího ročníku. Tak uvidíme, jak to půjde.

Děláme si radost

 
Přesně tak lze nazvat dnešní den. Dopoledne vyrazil tatínek s dětmi na akvaristickou burzu. Prý potřebuje dokoupit nějakou chemii a možná, kdyby byly nějaké pěkné rostlinky, tak by také nějakou vzali. Rybky rozhodně ne. Tak nám přibyla beta bojovnice, 8 black moly a 3 červení ancistrusové. Raději nekomentuji, tatínek i děti mají radost.

Nové, v pořadí čtvrté akvárium

A když si můžou dělat radost oni, musím i já! Odpoledne jsme tedy jeli na výstavu kaktusů. Sice jsme si pohrávala s myšlenkou, že tentokrát ji vynecháme, podzimní etapa je vždy malá a ení tolik lákavá, ale stejně mi to nedalo.

Zdůrazňovat, že tentokrát jsem opravdu nic kupovat nechtěla, je asi vcelku zbytečné. Naše sbírka se zase rozrostla o pár kousků. Nechala jsme se od Kláry přemluvit i ke koupi dvou lithopsů - živých kamenů. Ty se mi zatím pěstovat nedařilo, vždy po čase odešel, tak to opět zkusíme. Máte-li s nimi někdo zkušenosti, šup sem s radami, budu moc vděčná.

Prohlídku exteriérů jsme ani dnes nemohli vynechat, i když kvůli protivným komárům jsme ji trochu urychlili.

Bylo zajímavé porovnat, jak to co před nedávnem kvetlo, má už nyní plody.

David má moc rád geopark. Jen horniny zkoumá jinak než by se mělo. Zatím jsme vynadáno od nikoho nedostali. Musím ale zdůraznit, že ho vždy ženu dolů a hubuju. Jen dnes jsme před křikem honem zmačkla spoušť.

Botanicus Ostrá

Prní zářijový týden mi utekl neskutečně rychle. Ve víru zařizování, domlouvání, dojednávání jsem si téměř nestačila ani uvědomit, že je již zase víkend. A protože to měl být víkend ještě letní, rozhodli jsme využít ho naplno a rozjeli jsme se do středověké vesničky Botanicus.Letní počasí mě natolik zmátlo, že jsme se u vstupu podivila, proč nám paní říká, že otevřeno je do 16 hodin. Vždyť na ceduli je napsáno, že o prázdninách je otevírací doba prodloužena do 17. Až smích dětí mě vrátil do reality a uvědomila jsme si, že prázdniny nenávratně skončily.

David se svým nejoblíbenějším ovocem

Dopoledne jsme věnovali prohlídce zahrad. Kvůli konané svatbě totiž měly být zahrady v poledne uzavřeny.  Prošli jsme je důkladně. Prostudovali jsme známé i méně známé druhy zeleniny a ovoce (já vím, že meloun je zelenina :-) ) ...

.... i v labyrintech jsme si zabloudili.

 
Po obědě jsme se již věnovali starým řemeslům. Z tohoto rýžování zlata jsme příliš nezbohatli.

Tohle je v začátku výroby

Klárka s trpělivostí sobě vlastní vyrobila nádhernou svíčku...

... uplstila si krásné náušnice...

..a vyzkoušela ruční výrobu papíru.

Davida spíš zajímali lumpačiny, tvořit nic nechtěl ( už mě to nepřekvapuje). Jen provaz si byl ochoten umotat. On si totiž stále hraje na kovboje a správný kovboj musí mít přeci laso.
Zvládli jsme ještě shlédnout představení loukového divadla Koňmo, ochutnat palačinky a koláče, očuchat voňavé bylinky a pak už nemilosrdně udeřila zavírací hodina a museli jsme domů. Za jeden den se prostě vše vyzkoušet nedá, budeme muset určitě brzy do Ostré znovu.

Nezbláznila jsem se

.... z příchodu nového školního roku. Nemám k tomu sice daleko, ale ještě ne. To jen při dnešní procházce po oboře Hvězda jsem objevila houpačku, které jsme důvěřovala, že mě udrží.

Přeju vám i vašim dětem,ať si po celý škoní rok udržíte pevné duševní zdraví, i to zdraví fyzické. Hodně úspěchů!