Veronika González - Blízcí

 Anotace z DK:

Rodina. Nejužší pouto, nejhlubší jizvy. Příběh o hledání vlastní identity, o síle předsudků a odvaze postavit se nepřízni osudu tam, kde se zdá, že nic nemůže být změněno. Přestěhovat se na vesnici za partnerem Igorem se fotografce Báře zdálo jako docela dobrý nápad. Netušila ovšem, jak moc ji ovlivní odlehlost i způsob místního života. Bára si nerozumí s místními, chybí jí přátelé i starý život a doléhá na ni tvůrčí krize. Pravidelně se dostává do konfliktů s Igorovou rodinou, především s jeho matkou Jarkou, která se ji snaží dotlačit k mateřství, na něž se Bára necítí připravená. V prostředí, kde je jí všechno cizí a kde ji svírá nepochopení, ztrácí postupně nejen Igora, ale i samu sebe. Ve snaze o únik se nečekaně sblíží s Igorovou švagrovou Petrou, upachtěnou matkou dvou dětí, kterou by obyčejně pohrdala. Odhaluje však, že obrázek rodinné idyly zakrývá spoustu bolesti a manipulace.

Tuhle knížku by si asi měl přečíst každý. Výborný námět. Sonda do života moravské rodiny, kde  pasivní agrese a manipulace jsou na denním pořádku. Hlavní postavy jsou napsané velmi věrohodně, člověk s nimi naprosto souzní a rozumí jim. Tohle je přesně typ četby, kterou  mám ráda. V příběhu se střídají pohledy dvou postav, postupné vyjasňování i překvapivé zvraty. Přiznám se, že jsem byla maličko rozpačitá ze závěru, ale i tak je tohle jedna z nejsilnějších knih, kterou jsem v poslední době četla. 

Pro pobavení

Včera se konala ve Státní opeře 1. premiéra baletu Liliom v choreografii známého choreografa Johna Neumeiera. Klára na premiéru šla. Tedy pracovně, za bar, ne se bavit. Po premiéře je vždy raut pro sponzory a mecenáše. Tak jsem jí jen tak pro legraci říkala, ať se tam poohlédne po nějaké pěkném, mladém mecenáši. Ráno mě překvapila na stole kytice, u které byla tahle vizitka. No takhle jsem to úplně nemyslela, házet očkem po stařičkém pánovi v plánu nebylo. Když později vstala, vysvětlila mi, že pana choreograf měl tolik kytek, že je barmankám rozdával. Tak zase nic...

Dnes je 2. premiéra. Po ní je vždy raut pro tanečníky. Dnes šel na směnu David. Ten by tam štěstí udělat mohl, měl by podstatně větší výběr. Klára si z něj často dělá legraci, že je škoda, že není homosexuál, protože v baletu je spousta krásný, milý kluků, kteří mají, pro ni bohužel ,zájem o jiné hezké kluky. O tyto vody však zase nemá zájem David, takže se asi zeťáka z baletu nedočkám....

Poslední

Tímto květem lithopsu se asi budu loučit s letošní kaktusářskou sezonou. Myslím, že tu bude už definitivně poslední květ, který se snaží pochytat poslední sluneční paprsky. Sice se snažím ještě přesvědčit faukárie (tygří tlamičky), ty také kvetou v podstatě po ukončení sezony, ale zatím nic. Stále jestě mám všechny sukuletny i kaktusy na balkoně. Hypnotizuju každý večer teploměr, sleduji předpovědi počasí a jsem připravena na bleskový přesun dovnitř. O víkendu mi trošku zatrnulo, měli jsme opravdu půl stupně těsně nad nulou, ale doufám, krátké ochlazení pichláči zvládnou. Tak ještě pár dnů, prosím.... Na té tmavé chodbě mi jich je vždycky přes zimu líto....

Shari Lapena - Co jste to provedli

 Anotace z DK:

 V ospalém vermontském městečku Fairhill se nikdy nic neděje. Na starém hřbitově se teenageři baví vyprávěním duchařských historek. Rodiče věří, že se jejich děti vrátí ze školy v pořádku domů. Vchodové dveře se nechávají odemčené. Až do dnešního rána… Protože Dianu Brewerovou nenajdou v její posteli, ale na poli, nad kterým krouží supi. A stejně rychle, jako z dívky vyprchal život, stane se z Fairhillu místo plné podezřelých a strachu. Každý něco tají. A všichni chtějí vědět, kdo to udělal…

Knížky této autorky mám docela ráda. Bývají poutavé, čtou se velmi rychle. I když má pocit, že jak rychle je přečtu, tak rychle na ně zapomenu. Nijak se mě nedotknou. Ani tentokrát se změna nekoná. Napínavý, čtivý příběh. Krátké kapitoly, které vás nutí číst dál a dál. První část knihy měla pro mě lepší spád, pak už jsem měla pocit, že se omílají fakta stále dokola. Vadila mi "duchařská linka" příběhu. Přiznám se, že vraha jsem neodhlalila. Ale i tak jsem byla trochu zklamaná. Za mě tento příběh patří  ke slabší části autorčiny tvorby. 

Barbora Šťastná - Třicet pět večírků

 Anotace z DK:

Na maturitním plese jim bylo čerstvých osmnáct, socialismus už to měl spočítané a před nimi se otevírala léta plná svobody a neomezených možností. Parta přátel, kteří tenkrát věřili, že úspěch či neúspěch mají výhradně ve svých rukou, se je rozhodla prožít po svém – na sérii večírků, kde dochází k těm nejzásadnějším životním zlomům i prozřením. S každou další skleničkou totiž roste nejen chuť, ale taky upřímnost. A kocovina, která následuje, je rok od roku horší. Tenhle večírek trvá už pětatřicet let.

Tuhle recenzi vám dlužím už od léta. Bohužel konec léta a začátek podzimu byl pro mě takový "fičák" v tom negativním slova smyslu, že jsem na ní úplně zapomněla. Na knížku jsem se docela těšila, protože hrdinové byli můj ročník. Byla jsem zvědavá, nakolik s nimi budu souznít.  Úplně se tak nestalo. Je vidět, že i když vyrůstáte ve stejné době, ve stejném městě, spoustu věcí vnímáte jinak. Líbilo se mi, že kromě řešení vztahů - partnerských, kamarádských, rodičovských - se příběh dotkne i událostí, které jsme všichni prožívali.  Ale vadilo mi, že jsem se s žádným z hrdinů nedokázala ztotožnit, nikdo mi nebyl sympatický. Občas, hlavně zpočátku, jsem se v postavách ztrácela. Není to žádná náročná literatura, ale na druhou stranu se tak ani netváří. Stylem mi hodně připomínala knihy Patrika Hartla.  Taková fajn oddychovka, nic co by mi uvízlo v hlavě na delší dobu. 

Sbohem, můj myšáčku....

Konečně tě nic nebolí. Bylo to pro mě těžké rozhodnutí nechat tě uspat, ale vím, že pro tebe to bylo to nejlepší. Trápil jsi se s nemocí už druhý měsíc a poslední týden byl pro tebe moc ošklivý a těžký. Nechtěla jsem tě už víc trápit. Pozdravuj za duhovým mostem oba brášky i Tlusťouška. Určitě tam na tebe čekají. 

Guillem Clua - Vlaštovka

Na tohle představení jsem si brousila už dlouho zuby. Hlídacího psa jsem měla nastaveného určitě téměř rok. Jenže když jsem  přišla na stránky předprodeje třeba půl hodiny poté, co mi přišlo oznámení, bylo vyprodáno. O prázdninách jsem měla konečně štěstí a podařilo se mi 4 vstupenky ulovit. Když si vzpomenu, jak jsem ležela na lehátku pod palmami a rychle klikala, zdá se mi, že to bylo v úplně jiném životě.

Ale zpět k představení. Bylo to .... neskutečné. Velmi jemný, citlivý,emotivní a lidsky neuvěřitelně silný příběh. Divák si projde velmi emocionálně náročnou cestu. Příběh o lásce, bolesti, toleranci, víře, ztrátě a naději. Musím vyzdvihnout i skvělé herecké výkony obou protagonistů. Je neuvěřitelné, jak dva lidé udrží napětí po dvě hodiny bez přestávky. Paní Čvančarová je fenomenální a do Daniela Krejčíka jsem se regulérně zamilovala. Pokud hledáte představení, které vás rozjitří a pohladí zároveň, je tohle to pravé. A malé doporučení - dámy, na představení se nemusíte vůbec líčit. Do kabelky přihoďte balíček kapesníků navíc!