Stefanie Londonová - Jezevčík nosí Pradu

Na knížku mě nalákala  hlavní hrdinka Isla, influencerka, ale hlavně Camilla - trdohlavá fenka jezevčíka. Isla je specialistka na sociální sítě  a tvorbu videí. Nedopatřením se jí podaží zveřejnit něco, co její kariéru lusknutím prstu zničí. Theo, majitel jezevčice Camilly, je miliardář, který se schovává před světem v ústraní a velmi pečlivě si  drží svůj život uzamčený. Setkání těchto dvou postav zcela očividně směřuje k velmi předvídatelné romatické zápletce. Přiznám se, že tahle linka byla pro mě vcelku zklamáním. Ale je mi jasné, že je to jen můj úhel pohledu, protože nemám ráda romatické příběhy, plné žhavých scén a prázdných klišé. Více mě zaujala témata jako nejistá kariéra inflencerů , jak minulost dokáže ovlivnit vnímá současnosti, či přátelství a oddanost. Mrzelo mě, že Camilla, kvůli které jsem vlastně po knize sáhla, dostala podle mého podstatně méně prostoru, než by si zasloužila.

Knížka je psaná velmi čtivě, s kapkou humoru. Je to pohodové, velmi oddechové čtení. Milovníci romatických příběhů si ho určitě vychutnají. Já však zřejmě po dalších dílech této série sahat nebudu.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota, na jehož e-shopu si můžete knížku objednat. 

Martinské rohlíčky

Martinské rohlíčky peču už mnoho let. Vyzkoušela jsem spoustu receptů. Poslední 3 roky peču tyhle nekynuté. Jsou podle instagramového receptu od @honza_pece. Jsou opravdu skvělé. Rychlé. Klidně upečte rovnou ze 2 dávek. Já už je peču druhý den za sebou, mizí rychlostí blesku. 

Na těsto potřebujeme 250 g hladké mouky, 1 lžíce moučkového cukru, 2 žloutky, 130g změklého másla, 75 ml 33% smetany, špetku soli. Zpracujeme v hladké těsto, které necháme v lednici alespoň 30 min odpočinout. Náplň: 150 g mletých ořechů, 70 g moučkového cukru, 20 g medu, 2 lžíce rumu, 2 lžíce 33% smetany. Těsto vyválíme, rozkrájíme na 16-20  trojúhelníků, podle toho, jak velké rohlíčky chceme. Plníme a stáčíme rohlíčky. Před upečením potíráme vejcem. Po upečení pocukrujeme. 

A co vy? Pečete rohlíčky? Pokud ano, jaké?

Dušičky

Dnešní dušičková noc se mnou zamávala nějak víc než jsem čekala. Myslím na všechny. Na tatínka, na Honzíka....

Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane...                                                                                                      a světlo věčné ať jim svítí                                                                                                                              ať odpočinou v pokoji.                                                                                                                                  Amen

Ráno bude zase lépe.....

Matthew Perry - Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih

Anotace z DK:

Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět.

Je tu někdo, kdo by neměl rád seriál Přátelé? Nebo někdo, kdo by ho snad neznal? Myslím, že ne. Vždy si s Klárou při sledování nějakého seriálu říkáme, s kým bychom šli nejraději na kafe (většinou se neshodneme). V seriálu Přátele to pro mě byl vždy jednoznačně Chandler. Do četby této autobiografie jsme se pouštěla s obavami. Nemýlila jsem se, bylo to náročné čtení. Ještě těžší, než jsem očekávala. Že Perry má (měl) problémy s alkoholem a léky, jsem tak nějak tušila, někde jsem kdysi něco zahlédla. Ale že jeho problém byl vlastně celoživotní těžký boj, jsem netušila. V knize líčí velmi surově, bez příkras svůj boj se všemi závislostmi. Pohled do jeho složité hlavy, tok jeho myšlenek byl pro mě opravdu náročný. Mohli bychom ho soudit, nesouhlasit s jeho postoji a názory. Ale já ho především litovala. Já sama byla velmi unavená jen s četby o jeho démonech. Nedovedu si ani zlomkově představit, jak se cítil on. I když na konci knihy působí vyrovnaně, smířeně a spokojeně, neustále se mi vrkádá do hlavy myšlenka, že smrt pro něj byla svým způsobem vysvobození. I když on se smrti bál a hrozba blízké smrti bylo to jediné, co ho donutilo pokusit se svými závislostmi něco udělat. 

A tak mě napadá - s  kým z Přátel by jste si dali kávu vy?

Mokrá (jako) myš

 

Co si tahle chudinka musí  o nás myslet! Přijde do nové rodiny, celá vyděšená z cesty. Za pár dní jí zmizí jedna spolubydlící a zůstane tam jen se starou, nevrlou a nahluchlou babčou. Pak jí páníčkové začnou tahat pravidelně 3x denně z klece a patlají ji mastičkami. Tu hrůzu ještě prokládají pravidelnými koupelemi. Protože panička není dostatečně trpělivá, po 14 dnech té hrůzi ji vláčí na veterinu. Tam jí paní doktorka převrací srst naruby, aby paničce řekla, že vše dělá správně, má vytrvat a v nastolené léčbě pokračovat. Takže další týden hrůzy pokračuje. Dneska už byla poslední koupel. Držte té chudince mokré myšce, ať už je vše v pořádku a může se u nás v klidu zabydlet. 

Její nemoc jí dala i jméno. Pracovní Mimi se změnilo na Houbičku. Ve hře byla i Plísnička, ale to už mi přišlo moc kruté.

První popový koncert

 ... proběhl dnes v naší ZUŠ. A vážně jsem se skvěle bavila. Mám ráda, když jsou koncerty mix různých nástrojů. Tady byl hlavně zpěv, pak nějaké kytary, bicí (mimochodem opravdu dokonalé!) a basy. 

Náš David přispěl také svou troškou do mlýna:

Zapotil se, byl neuvěřitelně nervozní. Vybral si hodně těžkou skladbu. I když on se svým výkonem spokojen nebyl, já hudebně hluchá matka ano.

Robert Bryndza - Anděl smrti

 Anotace z DK:

Když najde detektiv šéfinspektor Erika Fosterová vysoce postaveného politika Nevilla Lomase nahého, svázaného a mrtvého ve vlastní posteli, vedení Metropolitní policie rychle rozhodne, že jeho smrt není potřeba vyšetřovat. Případ je odložený, ovšem jen do chvíle, kdy je nalezena mrtvá i nadějná fotbalová hvězda. Erika a její tým navíc s těmito vraždami spojí i smrt známého režiséra. Policie už nemůže ignorovat to, co je očividné: v Londýně řádí sériový vrah, který si chce vyřídit účty.
Výsledky vyšetřování jsou ovšem trochu matoucí. Na záběrech z průmyslových kamer se objeví pět podezřelých žen... a všechny jsou si k nerozeznání podobné. Při pátrání po jejich totožnosti Erika několikrát narazí na zmínku o sexuální pracovnici, která má špínu na tolik vlivných mužů, že to znervózňuje i ty nejmocnější politiky a vedení Metropolitní policie.

Je to neuvěřitelné (tedy pro mě), ale jedná se již o 8. díl kriminální série se slovenskou vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. Takže už nějak nevím, co ke knížce říct a stále se neopakovat. Fajn detektivka. Příjemně se četla, příběh svižně plynul. Je to asi to, co čtenáři od tohoto autora očekávají. Žádné neotřelé téma se v příběhu neotevírá. Zneužívání dětí v dětských domovech i korupce v politice je už pravda trochu otřepané  a v některých recenzích autorovi vyčítané, ale nemyslím si, že v takovémto typu četby někdo očekává nějaké  hluboké sondy nebo šokující témata. Trochu mě zaskočil neuzavřený konec, asi vrátka pro další pokračování. Tak se budu těšit...