Alena Mornštajnová - Čas vos

 Anotace z DK:

Příběh o moci minulosti a síle květin. Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny.
Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?

Knížky Aleny Mornštajnové miluju. Obecně zjišťuji, že mě tvroba současných českých autorek hodně baví. Tohle je opravdu krásné čtení, velmi lidské, místy bolavé. Je to banální příběh o závisti a zlobě, která dokáže zničit život několika generací. Úžasná knížka, kterou všem milovníkům české literatury doporučuji. 

Již týden v pekle

 

Více než týden mám pocit, že se potácím nějakým hororovým snem. Jen to probuzení nepřichází. 

Možná někteří z vás zaregistrovali, že jsem svou "reportáž" z dovolené usekla poslední den bez jakéhokoliv slova vysvětlení. To proto, že ten poslední den začalo hotové peklo. Při pravidelném podvečerním telefonátu s maminkou se mi její hlas nezdál a až po velkém naléhání přiznala, že je jí špatně. Dodatečně jsem se dozvěděla, že už třetí den, ty předchozí dny se jí to ještě podařilo maskovat. Takže jsem začala nahánět manžela, který volal záchranku, následoval převoz do nemocnice a maminčina hospitalizace. Ten pocit bezmoci, když jste tisíce kilometrů daleko a nemůžete vůbec nic, je neskutečný. Ve čtvrtek maminku prospustili domů, v ne zcela uspokojivém stavu. Takže teď řešíme, jak to doma zvládne, jak my to všechno zvládneme. Vůbec nevím a strašně se  bojím.....

Aby toho nebylo málo, museli jsem tento týden nechat uspat naši starou morčinku Limetku. Její zvětšené srdíčko už tento svět nezvládlo. Bohužel to musely řešit děti, já byla tou dobou u maminky v nemocnici. Vím, že už jsou velké a zvládnou to, ale vidím, že stres se podepisuje i na nich. 

Dám si sem dvě fotky z dovolené - poslední východ a poslední západ slunce. Jak krásnou vzpomínku na poslední chvíle. Teď mám pocit, že jsem na žádné dovolené nebyla a potřebovala bych  pobyt v nějakém relaxačním sanatoriu. Držte nám, prosím, palce!

Ellie Midwoodová - Sekretářka v utajení

Příběh této knížky nás zavádí do 30. a 40. let 20. století. Hlavní hrdinkou  je mladá židovka Dora Schaulová. Pracuje v krámku s luxusním zbožím. Díky nacistické ideologii je však nucena práci opustit, odchází do emigrace. Touží vydělat dostatek peněz, aby mohla dostat do bezpečí celou svou rodinu. Zapojí se do komunistického odboje, kde potkává svého budoucího manžela. Díky nacistům přijde o všechny, které kdy milovala. Začne pracovat pro podzemní síť ve Francii a v přestrojení se vydává za sektretářku šéfa gestapa - Řezníka z Lyonu. 

Příběh je velmi chytlavý, plný nečekaných zvratů. Dora je velmi inteligentní mladá žena s geniální pamětí. Velmi elegantně dokáže vybruslit i z těch nejnebezpečnějších situací. I přesto, že ztratila to nejcenější v životě, dokázala se vždy vzchopit a bojovat. Všem, koho zajímají příběhy z období druhé světové války, knížku opravdu doporučuji.

Za recenzní výtisk děkuji nakladatelství Jota na jehož e-shopu si můžete knížku objednat. 

Kyperské kočičky

 Je jich tu spousta, jsou všude. Některé plaché, některé mazlivé. Většinou hladové.

Snídaně

 Snídaně jsou tu dokonalé. Neuvěřitelný výběr. Pro mě krásná část dnes. Vydržím tam opravdu dlouho. Čučím na moře a palmy, pocucávám kávu a sem tam něco zobnu. Ale nejlepší z celé snídaně jsou fíky. Krásně zralé. Tyhle prasklé jsou nejlepší. Já vím, že jsem to tu psala i vloni, ale musím znovu. Tohle je prostě nej!

Knihobudka

Docela mě na pláži překvapila. A ještě více mě překvapilo, že téměř všechny knížky byly v angličtině. Knihobudka totiž stojí na veřejné pláži, kam chodí více místní. A nechci nějak zevšeobecňovat, ale angličtina Kypřanů mi nepřipadá na nějaké velké čtení. Ano, anglicky mluví, domluvit se lze s nimi dobře, ale je třeba používat jednodušší angličtinu. Já se svojí zaprášenou B2 si s nimi rozumím lépe než děti s jejich C2. A to ještě občas přejdu do "massa Bob" angličtiny, jak svým jazykovým schopnostem říkal můj tatínek. Tak nevím, kdo knihobudku využívá. 

 

Úplněk