Dušičky

Dnešní dušičková noc se mnou zamávala nějak víc než jsem čekala. Myslím na všechny. Na tatínka, na Honzíka....

Odpočinutí věčné dej zemřelým, Pane...                                                                                                      a světlo věčné ať jim svítí                                                                                                                              ať odpočinou v pokoji.                                                                                                                                  Amen

Ráno bude zase lépe.....

Matthew Perry - Přátelé, lásky a ten ohromný průšvih

Anotace z DK:

Hvězda oblíbeného seriálu Přátelé nás ve svém otevřeném, vtipném a nesmlouvavě upřímném životopise zavede nejen do zákulisí natáčení legendárního sitcomu, ale i vlastního boje se závislostí. Matthew Perry nechává ve svém výjimečném životním příběhu čtenáře nahlédnout do nahrávacího studia nejúspěšnějšího komediálního seriálu všech dob a zároveň se otevřeně svěřuje se svým bojem se závislostí. Jedinečným stylem, s bezmeznou upřímností a svým typickým humorem barvitě líčí podrobnosti z celoživotního zápasu se zdravotními problémy a odhaluje, co k nim přivedlo člověka, kterému alespoň na první pohled nemůže v životě nic chybět.

Je tu někdo, kdo by neměl rád seriál Přátelé? Nebo někdo, kdo by ho snad neznal? Myslím, že ne. Vždy si s Klárou při sledování nějakého seriálu říkáme, s kým bychom šli nejraději na kafe (většinou se neshodneme). V seriálu Přátele to pro mě byl vždy jednoznačně Chandler. Do četby této autobiografie jsme se pouštěla s obavami. Nemýlila jsem se, bylo to náročné čtení. Ještě těžší, než jsem očekávala. Že Perry má (měl) problémy s alkoholem a léky, jsem tak nějak tušila, někde jsem kdysi něco zahlédla. Ale že jeho problém byl vlastně celoživotní těžký boj, jsem netušila. V knize líčí velmi surově, bez příkras svůj boj se všemi závislostmi. Pohled do jeho složité hlavy, tok jeho myšlenek byl pro mě opravdu náročný. Mohli bychom ho soudit, nesouhlasit s jeho postoji a názory. Ale já ho především litovala. Já sama byla velmi unavená jen s četby o jeho démonech. Nedovedu si ani zlomkově představit, jak se cítil on. I když na konci knihy působí vyrovnaně, smířeně a spokojeně, neustále se mi vrkádá do hlavy myšlenka, že smrt pro něj byla svým způsobem vysvobození. I když on se smrti bál a hrozba blízké smrti bylo to jediné, co ho donutilo pokusit se svými závislostmi něco udělat. 

A tak mě napadá - s  kým z Přátel by jste si dali kávu vy?

Mokrá (jako) myš

 

Co si tahle chudinka musí  o nás myslet! Přijde do nové rodiny, celá vyděšená z cesty. Za pár dní jí zmizí jedna spolubydlící a zůstane tam jen se starou, nevrlou a nahluchlou babčou. Pak jí páníčkové začnou tahat pravidelně 3x denně z klece a patlají ji mastičkami. Tu hrůzu ještě prokládají pravidelnými koupelemi. Protože panička není dostatečně trpělivá, po 14 dnech té hrůzi ji vláčí na veterinu. Tam jí paní doktorka převrací srst naruby, aby paničce řekla, že vše dělá správně, má vytrvat a v nastolené léčbě pokračovat. Takže další týden hrůzy pokračuje. Dneska už byla poslední koupel. Držte té chudince mokré myšce, ať už je vše v pořádku a může se u nás v klidu zabydlet. 

Její nemoc jí dala i jméno. Pracovní Mimi se změnilo na Houbičku. Ve hře byla i Plísnička, ale to už mi přišlo moc kruté.

První popový koncert

 ... proběhl dnes v naší ZUŠ. A vážně jsem se skvěle bavila. Mám ráda, když jsou koncerty mix různých nástrojů. Tady byl hlavně zpěv, pak nějaké kytary, bicí (mimochodem opravdu dokonalé!) a basy. 

Náš David přispěl také svou troškou do mlýna:

Zapotil se, byl neuvěřitelně nervozní. Vybral si hodně těžkou skladbu. I když on se svým výkonem spokojen nebyl, já hudebně hluchá matka ano.

Robert Bryndza - Anděl smrti

 Anotace z DK:

Když najde detektiv šéfinspektor Erika Fosterová vysoce postaveného politika Nevilla Lomase nahého, svázaného a mrtvého ve vlastní posteli, vedení Metropolitní policie rychle rozhodne, že jeho smrt není potřeba vyšetřovat. Případ je odložený, ovšem jen do chvíle, kdy je nalezena mrtvá i nadějná fotbalová hvězda. Erika a její tým navíc s těmito vraždami spojí i smrt známého režiséra. Policie už nemůže ignorovat to, co je očividné: v Londýně řádí sériový vrah, který si chce vyřídit účty.
Výsledky vyšetřování jsou ovšem trochu matoucí. Na záběrech z průmyslových kamer se objeví pět podezřelých žen... a všechny jsou si k nerozeznání podobné. Při pátrání po jejich totožnosti Erika několikrát narazí na zmínku o sexuální pracovnici, která má špínu na tolik vlivných mužů, že to znervózňuje i ty nejmocnější politiky a vedení Metropolitní policie.

Je to neuvěřitelné (tedy pro mě), ale jedná se již o 8. díl kriminální série se slovenskou vyšetřovatelkou Erikou Fosterovou. Takže už nějak nevím, co ke knížce říct a stále se neopakovat. Fajn detektivka. Příjemně se četla, příběh svižně plynul. Je to asi to, co čtenáři od tohoto autora očekávají. Žádné neotřelé téma se v příběhu neotevírá. Zneužívání dětí v dětských domovech i korupce v politice je už pravda trochu otřepané  a v některých recenzích autorovi vyčítané, ale nemyslím si, že v takovémto typu četby někdo očekává nějaké  hluboké sondy nebo šokující témata. Trochu mě zaskočil neuzavřený konec, asi vrátka pro další pokračování. Tak se budu těšit...

Mlsáme

Podzim je neochvějně tady. A s ním čas vydatných horkých polévek , ke kterým se hodí čerstvé pečivo. Vyzkoušela jsem tyto česnekové houstičky a rajčaty a rozmarýnem. Recepty Míšy Landové mě nikdy nezklamou. Stejně tak tyto housičky jsou úplně luxusní. Prozíravě jsem je vyfotila hned po upečení, dříve než jsem ochutnali. Pak už by nebylo co fotit.

A ještě přidám tip na dny, kdy se vám už nechce večer čekat, až vykyne těsto. Jako mě včera. Večer v televizi první díl Stardance, to si přeci nemůžu nechat ujít. Ale snídaně ráno potřeba je. V takovýchto situacích využívám recept na skořicové šneky z Kuchařky pro dceru. Večer jen rychle zatočím šneky a šup s nimi do lednice. Ráno stejně vstávám o hodně dříve než zbytek rodiny, takže je v klidu upeču a rodinu čeká vlažná voňavá snídaně. 

Poslední květy

Poslední dobou se mi nedaří. Pracovně, soukromě. Ani s chovem morčat. Naše malé miminko nejen že nezalepilo ránu po Žížalce, ale naopak řešíme její zdravotní problémy. Taková malinká mrňka a takové trápení. Nevím, jak to s ní vůbec bude. Kdyby nám všem včetně Limetky nepřirostla k srdci, vrátila bych ji majitelce chovné stanice, ze které ji máme. 

Tak alespoň trocha radosti z balkonu. Je pravda, že letošní roky byly kaktusy i sukulenty na květy celkem skoupé. Myslím, že i na ně byla ta vedra příliš velká. Mám je na balkoně na jižní straně, takže se opravdu pekly. Doufala jsem, že s nadcházejícím podzimem se to zlepší, ale věřila jsem v krásný teplý slunečný podzim. Nějaká poupata se začala rýsovat, pak ale bylo málo sluníčka, aby pořádně vykvetla. Ale o víkendu se dařilo.