Adventní

Přemýšlela jsem, čím zahájit toto adventní období. A říkala jsem si, že další korálkové ozdoby, které jsem ušila v poslední době se snad budou hodit. 

Na mě zatím vůně Vánoc vůbec nedýchá. Ale vy víte, že já jsem takový Grinch po česku.  

Doufám, že vy jste na tom lépe. Přeji vám všem, ať váš adventní čas je voňavý, plný lásky, klidu a pohody!

Patrik Hartl - Manželství

 Anotace z DK:

Příběh o tom, jak láska vzdoruje šedi každodennosti. Když se Jana s Martinem setkali, okolí jejich vztahu nevěřilo a ani oni sami si nebyli jistí, zda jejich štěstí vydrží déle než pár okamžiků...

Mám knížky Patrika Hartla moc ráda. Jsou to pro mě ty pravé oddychovky. Nebudeme tu diskutovat o umělecké hodnotě jeho práce, mě prostě baví. A moc mě bavila i tato knížka. Zachycuje příběh jednoho manželství, partneství od jeho prvopočátku v roce 1973 až do současnosti. Moc mě bavilo zachycení všedních starostí. Krásně popsáno, jak se vztah dvou lídí mění pod tíhou šedé každodennosti. Některé části jakoby byly vytrženy i z mého života. Myslím, že se tam v určité fázi ale najde každý. Velmi čtivá knížka, kterou jsem zhltla za dva dny. Pro mě patří k těm nejlepším z tvorby Patrika Hartla. 

Lenor Unstoppables & Spring Awakening

Díky společnosti trdn jsem měla možnost vyzkoušet voňavé perličky do prádla od Lenoru. Dostala jsem dvě varianty - Lenor Unstoppables a Lenor Spring Awakening. Nějakou dobu jsem perličky používala a nyní nastal čas je zhodnotit. Bylo to moje první setkání s tímto produktem. Občas, převážně v zimě, používám aviváž. Od jara do podzimu mám možnost sušit prádlo venku, takže o vůni prádla je postaráno.

Oba tyto kousky prádlo nádherně provoní. Vůně na prádle opravdu vydrží několik dní, jak v průběhu nošení prádla, tak i  po otevření skříně. Příjemněji mi voněla zelená varianta - Lenor Unstoppables. Má svěží energizující vůni, která působí čistě. Při doporučeném dávkování se mi u obou produktů zdála vůně příliš intenzivní, ale dá se to velmi snadno regulovat množstvím použitých perliček. Stačí přidat méně nebo více podle toho, jak silnou vůni chcete. Celkově oba produkty doporučuji každému, kdo má rád dlouhotrvající vůni čistého prádla.

Definitivně poslední

 Definitivně poslední květy letošní kaktusářské sezony. Kaktusy i sukulenty jsou přestěhované do zimoviště na chodbě. Jen tyhle dvě faucarie (tygří tlamičky) jsem si nechala na okně v chladnější ložnici. Měly již poupata a nechtěla jsem o květy přijít. Na chodbě domu bych si jich tolik neužila. A přitom jsem se na ně tolik těšila. Obzvláště na tu bílou, tu jsem do své sbírky sháněla docela dlouho.

Daniel Krejčík - Hájemství: Příběh kluka z pohřebky

 Anotace z DK: 

Říká se, že děti si vybírají, do jaké rodiny se narodí. Dan si tím tak jistý není. Anebo měl jako embryo mnohem černější smysl pro humor než osud, který ho čekal. Narodil se do rodiny, kde se již po několik generací dědí pohřebácké řemeslo, v malebném městě v Českém ráji, v Sobotce. Dan měl být pátá generace, která se rodinné pohřební firmy ujme. Jak si člověk v tak drsném prostředí vytváří své vlastní hájemství, prostor, kde se cítí bezpečně? Dají se hledat příležitosti i tam, kde jsou navenek překážky? Výletem do své vlastní rodinné historie Dan zkoumá, jestli v něm překážky náhodou neprobouzí vlohy, které by za lepších okolností zůstaly spát navěky. Co nás dělá takové, jací jsme? Autobiografické vyprávění o jeho cestě z pohřební služby za svým snem, o právu na vlastní život rodinné tradici navzdory a v neposlední řadě i o silném poutu mezi rodiči a dětmi, které vás nejen dojme, ale i pobaví.

Daniela Krejčíka mám moc ráda. Líbí se mi jako herec, líbí se mi jako člověk . Vždy mě zaujal svou otevřeností, bezprostředností. I když ho osobně neznám, vždy jsem měla pocit, že je to člověk se srdcem na dlani. Poté, co jsem viděla Vlaštovku, mohu bez uzardění prohlásit, že ho miluju. A po přečtení tého knížky ho miluju ještě víc. Je to krásné, emocionální čtení. Chvíli jsem se smála, chvíli plakala. Nad některými jeho úvahami jsme se musela zamyslet víc, přečíst si je vícekrát. Jeho vyprávění je velmi čtivé, přirozené a lidské. Jeho vyznání lásky rodičům mě naprosto dostalo.

Prodloužený víkend v Janově nad Nisou

Již řadu let jezdíme s Klárou pravidelně 3x do roka do Janova nad Nisou na naš "korálkovací babinec". V jedné chatě se vždy sjede kolem 20 ženských (muži mají vstup zakázaný) a korálkujeme a korálkujeme a kecáme a kecáme. 

Tentokrát podzimní termín připadl na sváteční prodloužený víkend, byly jsem zde od pátku 14.11. do svátečního pondělí 17.11.Občas se tu na blogu o této akci letmo zmiňuji, ale tentokrát mě napadlo, že by mohlo být pro vás zajímavé vidět, co všechno parta ženských za necelé 4 dny ušije. Mě vždy baví sledovat různé barevné kombinace. 

Vím, že kvalita fotek není nic moc. Fotila je naše "vedoucí" poslední den brzy ráno za špatného světla, ale snad to pro ilustraci stačí. 

Je jasné, že tyto pobyty nejsou jen o korálkování. Ale také o tom vypnout, odpočinout si od starostí všedních dní a pobavit se. Parta jezdí poměrně ustálená, jsou tam holky z celé ČR od Znojma až po Liberec. Nechci vše barvit na růžovo, samozřejmě že v tahle velké ženské skupině občas dojde i k nějakým třenicím a dohadům, ale vždy se všechny těšíme na další setkání. 

 

Ruta Sepetys - Potrhaná křídla

 Anotace z DK:

New Orleans padesátých let – zábava, saxofony, intriky i černá ruka mafie. Josie Moraineová přišla do města „velké pohody“ s matkou. S matkou, která jí slibovala panenku, když bude hodná, ale nikdy si na to pak nevzpomněla, s matkou, která byla prostitutkou a milovala drahé šperky, s matkou, která se o ni neuměla a možná ani nechtěla postarat. Josie se ale dokázala postavit na vlastní nohy a má hlavu plnou snů. Dokáže si je však splnit? Dokáže se vymanit z bahna Čtvrti, které se jí snaží stáhnout dolů? A dokáže se vyrovnat s lidskými slabostmi, zradami a křivdami a poznat, kde je pravda?

Byť jsou Potrhaná křídla jedna z první knih této autorky, dostala jsem se k nim až nyní. A musím říct, že je to dobře. Tohle je totiž úplně jiná Sepetys, než kterou znám z její pozdější tvorby. Je to spíše oddechové čtení. Trochu evokuje příběh novodobé Popelky. Trochu mi přišlo, že se v příběhu vše vyřešilo velmi snadno, že příběhu chyběla hloubka, na kterou jsem u autorky zvyklá. Kdyby tohle byla první její knížka, asi bych s četbou další tvorby nepokračovala. Pokud ale hledáte oddechové, spíše ženské čtení, směle do toho, nebudete zklamané.