Jakuba Katalpa - Úlice

 Anotace z DK:

Co všechno jsme ochotni obětovat pro to, abychom přežili? A zůstáváme pak stále ještě lidmi? Úlice jsou městem vyšinutým v prostoru i čase. Chybějí dokonce na některých mapách českoněmeckého pohraničí. Jejich obyvatelé od nepaměti chovají včely a jejich životy jsou zalité sladkostí. Jenže potom přímo ve městě vyroste koncentrační tábor…
Anežka, Běla a Helena v Úlicích vyrostly a znají se od dětství. Každá měla své nevzrušivé plány, které však přítomnost tábora a německých vojáků dramaticky promění. A s nimi také jejich charaktery.

Ufff, to bylo hodně temné čtení. Trošku bych řekla až zvráceně temné. Psané velmi zajímavým stylem, který mi ale sedl a měla jsem chuť přečíst knížku na jeden zátah. Osoby jsou skvěle vykreslené, překvapil mě jejich vývoj.Trošku mi nesedla linka s včelami a vše prostupující vůní medu. Dovedu si představit, že část čtenářů bude z knížky nadšena, naopak část znechucena. Ale lhostený nebude asi nikdo. 

Poslední záchvěv léta

Kdo mě znáte, dobře víte, že jsem letní typ. Takže já se stále zuby nehty držím léta. Žádné vřesy a dýně v obchodech mě nepřesvědčí, že přichází podzim. V mé víře mě podporuje pár statečných kaktusů a sukulentů, které ještě honem tlačí poslední květy. Už kvůli nim doufám v dlouhé babí léto nebo slunečný podzim nebo říkejte tomu, jak chcete. Pozdní sluníčko dokáže sukuletny i některé kaktusy krásně vybarvit do červena, oranžova a fialova. Jsou pak nádherní i bez květů. Tak jim držme palce!

Alena Mornštajnová - Čas vos

 Anotace z DK:

Příběh o moci minulosti a síle květin. Bára a Ptáčník. Dva lidé, jejichž cesty se protnuly dávno předtím, než se ti dva potkali. Bára je přesvědčená, že její život by byl mnohem šťastnější, kdyby do něj před lety kdosi nezasáhl a nezměnil jeho směr. Minulost už sice nevrátí, ale může se pokusit přepsat ji v paměti lidí. Zatím však vyčkává, zabydluje se v novém domově a sází květiny.
Ptáčník se na rozdíl od ní s minulostí naučil žít. Necítí se ukřivděný, nevadí mu, že ho lidé považují za podivína, ani ho netíží osamělost. K životu mu stačí svoboda, les a pozorování ptáků. Nebo snad ne?

Knížky Aleny Mornštajnové miluju. Obecně zjišťuji, že mě tvroba současných českých autorek hodně baví. Tohle je opravdu krásné čtení, velmi lidské, místy bolavé. Je to banální příběh o závisti a zlobě, která dokáže zničit život několika generací. Úžasná knížka, kterou všem milovníkům české literatury doporučuji.