Konečně Dubeč

Výstava kreativity v Dubči, kdysi naše velmi oblíbená, nám už několikrát nevyšla. A to přesně od doby, kdy o její návštěvu projevil zájem David. Pak už vždy byl někdo nemocný, byla nějaká jiná důležitější akce nebo něco podobného. Když to teď začalo vypadat, že to i zvládneme, David se začal těšit a já se čím dál víc bála, aby se to zase nezašmodrchalo. A ono to opravdu vyšlo. Překvapivě s námi jel i tatínek. Děti si prošly mnoho workshopů, něco vyráběly společně, něco každý sám. Viděli jsme spoustu zajímavých věcí, něco nakoupili. Peněženka sténala, ale děti si užívaly. Ani tatínek se nenudil. Tak doufám, že si na podzim dáme zase opáčko.

Po delší době korálky

Ještě že chodím občas na korálkové srazy. Jinak bych si snad ani neuvědomila, že jsme se  zapomněla pochlubit tady s naší tvorbou. Tak to hned musím napravit. Klára je o fous pilnější než já, má toho víc. Mě nějak zmáhá únava, takže večer v lepším případě spím, v tom horším (a častějším) čučím do stropu, ale sílu něco dělat nemám. Snad se to s přicházejícím jarem bude zlepšovat. A ještě jedna věc mě trochu trápí - buď se ty mršky korálky nějak rapidně zmenšují, nebo zub času hlodá a já budu potřebovat brýle. To se mi ale vůbec nelíbí.

6/52 Láska

6/52 Láska

13

 

Letí to. A to nemyslím jako frázi. Právě dnes je Kláře 13 let. Protože to tak hezky vyšlo na neděli, byla hned rodinná oslava. Přišla babička, oběd i dort dle přání oslavenkyně. Dárky jsme se snad také trefili do vkusu, takže veskrze úspěšný den.

A protože je na pár dní u nás na hlídání roční fešák Sunny, budoucí agility šampión, bylo nás na oslavě o jednoho víc. Sunny je velmi poslušný a úžasně vycvičený. Naším jediným úkolem je ho za těch pár dní nezkazit a nerozmazlit. No nevím... Mám pocit, že on nějak vycítí, že nejsem tak důsledná jako jeho panička a tak na mě zkouší ty pravé psí pohledy. Snažím se odolávat :-)

A zase lyžování

David nějdřív hodinu s instruktorem, potom s tatínkem a Klárou na sjezdovce. Na to, že stál dnes na lyžích podruhé, dobré. Nebojí se, nevadí mu, že padá, nevzteká se. To u něj považuju za velký úspěch.

Na lyžích

Když už nám nevyšly hory, slíbili jsme dětem lyžování alespoň do Chotouně. David totiž jako na potvoru zatoužil zrovna letos naučit se lyžovat. Ukázalo se, že sehnat místo ve školičce je nemožné, plno je až do konce týdne. Měli jsem ale štěstí, někdo hodinu zrušil. Takže David stanul poprvé na lyžích. A líbilo se mu to. Slečna instruktorka ho chválila, zvládl plužit, zastavit a dělat obloučky. Škoda, že jsme nemohli objednat hned hodinu na další dny. Musíme  zkoušet, zda zase někdo neodpadne. Po hodině ve školičce David vyrazil s tatínkem na vlek. A docela to šlo, sjezdovku sjel. Jen tatínek měl lehce oči na vrch hlavy - proč by David dělal obloučky, které se právě naučil, když jet "šusem" je větší adrenalin. Uvidíme, kdy se zase na lyže vypravíme. Mrzí mě, že jsme nemohli pořádně s Davidem probrat dojmy z lyží. Cestou domů ho skolila migréna, takže doma musel rovnou do postele.

5/52 Pravidlo třetin

5/52 Pravidlo třetin

Přiznám se, že zpočátku jsme vůbec netušila, co se po mně chce. Vzhledem k tomu, že fotit neumím a žádný fotografický kurz jsme nenavštěvovala, nic jsem o tomto pravidle neslyšela. Musela jsme trochu zagůglit. Snad jsem zadání alespoň trošku splnila.

Loreta

Chtěli jsme ještě dnes využít zvýhodněné vstupné. Loreta nás lákala už dlouho a právě výška vstupného nás trochu odrazovala. Takže dnes hurá tam! Byla jsem velmi příjemně překvapená, jak málo lidí tu bylo. Vše jsme si mohli v klidu projít, prohlédnou. Vyslechli jsme nádhernou zvonkohru i hru na varhany v kostele Narození Páně. Překvapilo mě, jak nadšeně David studoval nádherné monstrance a relikviáře. Vzpomněla jsem si, že naposledy jsme v Loretě byla jako hodně malá se svou babičkou. Jediné, co jsme si však dokázala z té doby vybavit, byla vousatá svatá Starosta.

 

 Protože byla dnes krásná viditelnost, zaběhli jsme ještě ke Strahovskému klášteru na tu samou vyhlídku jako včera. Dnes už bylo na co se koukat.

Musíme si příští rok Ledovu Prahu zase ohlídat. Bylo to velmi příjemné zpestření zimních dní.

Strahovský klášter

Vyhlídka na Prahu - co ta matka po nás chce, abychom obdivovali!

Dnes jsme měli v plánu připravovat se na nedělní odjezd na hory na jarní prázdniny. Ale znáte to - když chcete pobavit Pána Boha, svěřte se mu se svými plány. Díky manželově pracovnímu úrazu a již téměř měsíc trvající neschopence jsme museli hory zrušit. A teď honem vymyslet pro děti nějaký zajímavý program. S programem na víkend nám docela pomohla akce Ledová Praha. Dnes jsme se rozhodli využít zvýhodněné vstupné ve Strahovské knihovně. Musím uznat, že obzvláště  Filosofický sál vyrazil našim dětem dech. Davidovi se možná udělalo mdlo při představě, že by po něm někdo mohl chtít, aby všechny knihy přečetl. Stále totiž ve čtení neobjevil úžasný zdroj zábavy, stále je to jen ta nudná povinnost do školy. Fotografie z interiérů nemám, focení bez blesku je povolené pouze a poplatek a lidí bylo spousta, takže bych stejně asi moc hezké fotky neměla. Ony ani exteriérové fotky nejsou nic moc. Byla hrozná mlha, tma, pošmourno. Přemýšlela jsem, zda fotky nějak upravit, projasnit. Rozhodla jsem se, že je nechám bez úprav, ať se mi i po čase vybaví to ošklivé pošmourno, které dnes panovalo.