Je téměř neuvěřitelné, že je tady listopad. Čas letí jako splašený, nestačím vše ani vstřebat, natož nějak zaznamenat. Proto je tento příspěvěk hodně nesourodý, píšu to, co mi hlavou probleskne, na co si v rychlosti vzpomenu. Volné dny jsme si užili jak jen to šlo. Pokud na nás vykouklo sluníčko, radostně jsme vyběhli ven. Jsem však hlava děravá, takže jsem vybíhala zásadně bez foťáku. Foto tedy dokumentační, pouze z mobilu.
Fotky od profesionálky z baletní soutěže mi poslali z Klářiny školy. Takže Klára v akci. Výsledky tedy opravdu příliš hezké nebyly, ale s tím jsme počítaly. Co mě zarazilo, byl fakt, že Klára byla z naší školy ve své katogorii ,až na jednu dívenku, nejlepší. Ta dívka k nám přestoupila v září z jiné školy. Tak nevím, být ambiciózní matka, asi bych se zamyslela nad kvalitou výuky. Proč letos naše škola dopadla tak špatně? Pro mě je ale nejdůležitější, že Klára do školy chodí ráda, má tam partu kamarádek, se kterými se rozloučit nechce. Je pravda, že ke škole mám výhrady, ale jiného rázu. Uvažovala jsme o přestupu, Klára byla zásadně proti. Navíc jsem zjistila, že věci, které mi ve škole vadí, jsou bohužel všude ( nakonec nejen v baletu), takže bychom si stejně nepomohly.
Samozřejmě jsem dlabali dýni. Díky své pracovní neschopnosti se toho letos účastnil i tatínek. Takže krásný "pan Dýně" nám zdobí balkón. Polévka z něj byla moc dobrá, jen se po ní zaprášilo :-)
Radost mi dělají i kytičky. Vykvetly mi dvě "značkové" fialky, obě poprvé, takže jsme se na květy moc těšila...
 |
| Emerald Lace |
 |
Rainbow´s Limelight
|
A tygří tlamička se pochlubila prvním květem. Už jsem ani nedoufala, že rozkvete. Při prvních mrazících jsme jí odnesla spolu s ostatními sukulenty do chodby na přezimování. Chodba je však tmavá, tam jsem nevěřila, že poupě rozkvete. Když se zase oteplilo a vykouklo sluníčko, putovala zpět na balkón. Stěhování se vyplatilo
 |
| Faucaria tigrina |
Nechyběla nám ani kultura. Vyrazily jsme s Klárou a mou maminkou do Stavovského divadla na Valmonta. Už po třetí. Tentokrát jsem kupovala vstupenky už na konkrétní obsazení. Paní Podařilová je v roli Markýzy de Merteuil naprosto nepřekonatelná a už kvůli ní stojí za to představení navštívit. Zraje jako víno a svou prací dokazuje, že balet není jen o technice, že je potřeba i něco navíc. Svým výkonem lehce předčí kolegyně téměř o polovinu mladší než je ona.
Jojo, Terezka je moje srdeční záležitost. Kdyby se David narodil jako holka, jmenoval by se po ní.
Našla jsem si chvíli i na korálky. Zahájila jsme přípravu na vánoce, doufám, že letos dostatečně včas.
Děkuji všem trpělivým, že dorolovali až sem.Asi bych se měla přemoct a psát častěji. Pak by nevznikaly takovéhle slepence ze všeho možného. Doufám, že mi to prominete.
