Mezinárodní den tance

Mezinárodní den tance se slaví 29.4. od roku 1982, kdy ho vyhlásila International dance Committee. Cílem oslav je připomenout si univerzální povahu tance. Na piazzetě Národního divadla byl dnes mimo jiné organizován pokus o zápis do České knihy rekordů za nejvyšší počet účastníků open air lekce klasického baletu. A protože mám dítě, které musí se musí účastnit všeho, byly jsme zde také.

Klára byla vybrána spolu s několika dalšími spolužačkami, aby reprezentovala naší baletní školu. Mezi účastníky byly zástupci mnoha baletních škol, konzervatoře, ale i profesionální tanečníci, mezi nimi i členové baletu ND.

Rekord byl pokořen, na hodině cvičilo více než 480 tanečníků.

 Hodinu vedly významné osobnosti českého baletu jako např. Václav Kuneš...

... Ivanna Illyenko,  dále Adéla Pollertová, ředitel konzervatoře Jaroslav Slavický a mnozí další. Klára prostě byla v té nejlepší taneční společnosti :-). Byla moc spokojená, hodina ji moc bavila. Já jako divák musím říct, že to byl opravdu zajímavý pohled na takovou masu lidí.

Koncert

Zase troška kultury - Klára měla dnes v ZUŠ koncert. Na svou účast byla náležitě hrdá, protože paní učitelka měla vybrat z 32 dvou dětí 10. Nadšení, že byla vybrána asi nemusím popisovat. A já v nadšení, že umím publikovat video jsem se rozhodla, že po baletním umění vám umožním užít si i Klářino umění hudební :-). Před zahájením koncertu jsem byla spokojená, že byla volná místa v první řadě, takže budu mít krásné záběry bez hlav ostatních posluchačů. Jenže ouha - po zahájení paní učitelka postavila stojan a bylo mi jasné, že záběry budou i bez hlavy účinkujících. Nedá se nic dělat, musíte jen poslouchat. V červnu bude další koncert, tak už vím, kam si sedat.
Po ukončení koncertu jsme musela jít za paní učitelkou, protože Klára by chtěla hrát na flétnu příčnou (je něco, co mé dítě nechce zkusit?). Domluvila jsem se s ní, že musí vyzkoušet, zda by Klára příčnou udýchala. Budou se tomu tedy věnovat na konci školního roku po závěrečných zkouškách a koncertu. Potom se domluvíme.

Zahájení sezony na dopravním hřišti

Na včerejší den jsme měli v plánu závod koloběžek ve Stromovce. Leč potvrdilo se, že den má opravdu jen omezený počet hodin, nelze být na dvou místech najednou, takže jsme akci nestihli. Abych to dětem alespoň částečně vynahradila, našla jsme jim akci na dnešní dopoledne - po zimní přestávce se otevíralo dopravní hřiště. Vyslala jsem tam tedy tatínka s dětmi, já bohužel nemohla.
Součástí programu byly závody koloběžek. Z organizačních důvodů Klára nemohla jet ve své věkové kategorii, startovala tedy s Davidem a dostala nějaký metřík handicapu.

Díky hromadné havárii dojela na hezké třetí místo :-).

 David spáchal dopravní přestupek a byl panem policistou pokárán. Slzy mu prý tekly až na bradu.

Nevím, po kom je to dítě tak militantní!

Odpoledne jsme jely s Klárkou na sraz korálkové školy. Moc jsme si to obě užily. Čas strávený se stejně "postiženými"  lidmi mě vždy nabije chutí k další tvorbě.  Naše výtvory nafotím až zítra za denního světla. Doufám, že Klára si dnešek hodně užila a alespoň na chvíli zapomněla na trápení, které má se svými "kamarádkami" ve škole.

Baletní trénink

Dnes Kláru čekal individuální baletní trénink, jako ostatně každou sobotu poslední dobou. Pan učitel chtěl, abych jí její sólo natočila na mobil, aby viděla chyby, které dělá. Tak jsme se domluvily, že to zkusím stáhnout sem. Na počítač se mi to totiž nedaří uložit (resp. počítač neumí soubor otevřít) a zdá se, že na blogu přes youtube by to mohlo jít. Tak se něco nového snad přiučím.
Berte, prosím, její výkon s velkou rezervou, bylo to točeno na konci hodiny, byla hodně hodně unavená a nožky se jí motaly.

Klářina souprava

Klára konečně dokončila soupravu, kterou začala před měsícem na srazu korálkové školy. Když já skuhrám, že nemám na korálky čas, musím objektivně uznat, že ona ho má ještě méně. Každý den nějakou mimoškolní aktivitu. Volné odpoledne má pouze ve čtvrtek a to se snažím, když to počasí alespoň trochu dovolí, aby byla venku s kamarádkami. Na korálky jí chybí ty noci, které mám občas já. Na druhou stranu jí na náramek stačí méně dílů :-)!

Pandory z korálků

Korálkové pandory - poslední úkoly z korálkové školy dokončen. Jsem ráda, že jsem vše stihla v termínu. Jde jen o můj pocit, naše paní učitelka všem ochotně zdarma přístup do školy prodlouží, pokud student nestíhá. Ale já sama ze sebe mám radost, že jsem vše stihla tak, jak jsem měla. Teď zvažuji druhý ročník. V prvním jsem se dost naučila. Když si uvědomím, že na začátku jsem téměř neuměla vzít jehlu to ruky, pojmy jako "rokajl", "TOHO", "peyot" mi zněla spíše jako nějaká zaklínadla, musím uznat, že už něco ušít umím. A ještě mnohem více toho neumím, pořád je se co učit. Jenže neustále bojuju s časem, mrzí mě, že se škole nemůžu věnovat tolik, jak bych chtěla. Musím si utřídit všechna pro i proti a pak se rozhodnu.

15/52

15/52 (týždeň pätnásty) - VEĽKONOČNE

Kdy doženu ostatní témata, netuším :-(. Jsem nějak bez nápadu.

Oslavenec

Ač je to pro mě naprosto neuvěřitelné, Davidovi je už 6 let. Přesněji řečeno bylo, v průběhu týdne, ale protože byl pro změnu nemocný s pátou nemocí (proč to dítě přitáhne domů úplně každý bacil, který kolem něj proletí !?!?), slavili jsme až dnes. Uznávám, že v průběhu velikonoce se to úplně nehodilo, ale protože děda odjíždí do lázní, byl to vlastně poslední možný termín pro rodinnou oslavu. Vše bylo v Davidově režii, věděl přesně, jaké dárky chce, jak má dort vypadat, vše měl detailně promyšlené. Myslím, že se nám podařilo vše dodržet, byl maximálně spokojený.

Den otevřených dveří Pražských služeb

Za dnešní sluníčko jsem byla moc ráda. V plánu jsme měli totiž návštěvu areálu Pražských služeb. Popeláři jsou totiž Davidova vášeň . Letos jsme tuto akci museli vynechat právě kvůli nepřízni počasí. Jsem ráda, že to klaplo letos. Hned u vstupu měly možnost vyřádit se v autech.

Stupínek na popelářském voze se pro kluky opravdový magnet.

Na trampolínách strávily děti hodně času, několikrát se tam vracely.

Zábavným programem vtipně celý den provázel Jiří Mádl. Mám tohoto mladíka velmi ráda. Přizn

ám se, že mě docela překvapilo, že takový úspěšný herec moderuje program  tohoto typu. Ale já vím, ty krávy zelený nenažraný... Jen mi to nějak přišlo škoda.

Na segwayi Klára jezdí ráda, tady jezdila jako ostřílená jezdkyně.

A krmení zvířátek... Oblíbená kratochvíle! Tahle zvířátka asi měla pár dní před akcí půst, až do pozdního odpoledne jedla jako bezedná.

Chytrá koza rychle pochopila, odkud se dobroty berou , zavedla kozí samoobsluhu a šikovně vybírala, co lidé v automatu ponechali.

David byl unesen U-rampou. Nadšeně sledovat vystoupení jezdců na kolech, skateboardech a koloběžkách. Poté na rampě řádil do zemdlení. Jen mě děsí, že celou cestu domů a ještě v posteli mi vysvětloval, že příště si musí vzít s sebou koloběžku a kolo, aby mohl také jezdit.
Vyvrcholením celého programu bylo vystoupení Terezy Kerndlové. Klára je k mému zděšení její velká fanynka. Šikovně se proboxovala do první řady přímo pod jeviště, kde zbožně hleděla na svůj idol. Já zatím v koutě tiše trpěla  a doufala, že z toho vyroste.

Kromě zábavy jsem se také podívali do zákulisí Pražských služeb. Dozvěděli jsem se zajímavosti z oblasti tříděného odpadu.
To co jsme původně považovala za akci na dopoledne se "trošičku" protáhlo a domů jsme přijeli až na večeři. Ale děti se opravdu pobavily.

Matějská pouť

Přes nepřízeň počasí jsme se dnes domluvily s kamarádkou a vyrazily na Matějskou pouť. Pro mé děti to byla vlastně premiéra. Dlouho jsem existenci těchto atrakcí před nimi tajila je nechala je vyžít se jen na menších poutích. Avšak ve škole již dobré duše Kláru poučily, tak poslední dva roky škemrá, že by chtěla. Letos jsme byla odhodlaná vyrazit, leč choroby a jiné kratochvíle nám neustále plány kazily. A nyní už tedy byla jedna z posledních šancí vyrazit. Lepší počasí jsme si opravdu vybrat nemohli, pršelo celou dobu. Řádně promoklí jsme tedy v rychlosti oběhli pár atrakcí a velmi rychle jsme s kamarádkou zavelely k ústupu domů do tepla. I tak byly děti spokojené a plné dojmů.

Za motýli do Troji

Dnešní krásný prosluněný den jsme se rozhodli využít k návštěvě trojské botanické zahrady, kde ve skleníku Fata Morgana probíhá výstava motýlů. Tajně jsem doufala, že i když jsou prázdniny, je vlastně všední den, a proto by nemusely být ve skleníku davy. Ó, jak jsem se mýlila! I když o víkendu to bude asi ještě horší. Motýlků jsme ji užili spousty. Jen já udělala asi 10 fotek a foťák mi hlásil, že jsou vybité baterie. To přeci nevadí, mám vždy rezervní! Ano, měla jsem, ale také vybité. Takhle to dopadne, když neplánuji a vyrazíme zcela neorganizovaně. A když plánuju, choříme, tak si vyberte :-) Proto tedy první tři fotky jsou moje, další jsou z Klářiného foťáku, většinu dělala ona. Ty horší já, protože to s ním vůbec neumím.

Kochali jsme se nejen motýly, ale i květenou. Tou skleníkovou...

... i tou venkovní. Ta mi udělala obzvlášť radost. Uvědomila jsme si, že jsme v Troji byla vždy na sklonku zimy nebo v parném létě. Nikdy při takovémhle krásném jaře, takže takhle krásně rozkvetlou jí vlastně neznám.

Pobyli jsme zde zcela neplánovaně celý den. Vůbec se nám domů nechtělo. A já se opět utvrdila v tom, že jsme se minula povoláním. Stále je mým snem pracovat v botanické zahradě :-)!

Pardubická arabeska

Rozcvičení před výkonem :-)

 Dnešní den byl hodně hodně dlouhý. Z Prahy jsem vyjeli v 6 hodin. V 8 už začínala Kláře v Pardubicích prostorová zkouška. Přiznám se, že jsem letos na soutěž moc jet nechtěla. Klára byla po nemoci, 14 dní necvičila, navíc antibiotika dobrala teprve ve středu. Ale ona tak moc chtěla. Má soutěže moc ráda, pro mě naprosto nepochopitelně. Připravovala jsem jí, aby žádné slušné umístění nečekala. Je po nemoci  a hlavně postoupila do vyšší věkové kategorie, takže tam byla jedna z nejmladších. Ona se však nenechá odradit ničím.

Nelekejte se, v těch parádních ponožkách netančila, to má jen aby si neušpinila piškoty a neklouzalo jí to na baletizolu.

 Na řadu přišla díky skluzu někdy kolem 15 hod.  Čekání bylo dlouhé, nejobtížnější bylo přesvědčit Kláru, aby byla v klidu, nelítala, netancovala, aby nebyla unavená, než na ní přijde řada. Vystoupení se jí, myslím, docela povedlo. I pan učitel utrousil drobnou pochvalu, což obvykle nedělá.

Ani po vystoupení nemá dost!

 Protože vyhlášení výsledků bylo naplánováno až na 21. hodinu, vyrazili jsme už tradičně do perníkové chaloupky. To dítě ve stojce  je opravdu Klára! Na prohlídku muzea perníku jsem já nešla, ještě ho mám  v paměti. A protože tatínek zde byl poprvé, šel s Klárou on.

Tady mám prý tipy na zdobení vánoční chaloupky

Bába perníkářka měla úspěch

A u chaloupky tradiční opékání buřtíků na ohýnku. Je to pro nás svátek, protože jako typičtí Pražáci bez chaty a zahrady, nemáme šanci si ohýnek udělat.

Na buřtík se těšíme celý rok

Vyhlášení bylo opravdu až po 21. hodině. Víme zatím, že do pátého místa není, vyhlašovaly se medailové pozice a dvě čestná uznání za 4. a 5. místo. Zbytek se dozvíme v průběhu týdne, až organizátoři vše dopočítají. Doma jsme byli po 23. hodině, úplně mrtví - tedy já ano, abych mluvila za sebe.

Epoxy hmota

Klára si chtěla vyzkoušet práci s epoxy hmotou. Koupily jsme tedy stavebnici s návodem a vytvořila tuhle soupravu. Byla z toho nadšená. Já nevím, není to úplně to, co bych asi nosila, ale když je spokojená...

Modrá koule

Tématem dalšího měsíce v korálkové škole byla korálková výšivka. Přiznám se, že jsem zvolila cestu nejmenšího odporu. Na složité a pracné (i když nádherné ) výšivky nemám čas a hlavně trpělivost, proto jsem si vybrala úkol, kde se pošívala papírová koule rokajlovou směsí. Už jsem tu zmiňovala, že neuspořádané, rozježené věci nemám úplně ráda. Proto mi styl práce "náhodně nabírejte, náhodně přišívejte" úplně nevyhovoval. Nakonec mě ale velmi mile překvapilo, že výsledek vypadá mnohem lépe než jsem očekávala a myslím, že kouli navlečenou na obruči budu docela ráda nosit. 

Vážky

Konečně jsem dokončila další úkol z korálkové školy. Jsem tedy ostuda, tohle byl únorový úkol. Ale zase jsou to vlastně úkoly dva. Začala jsem náhrdelníkem, ale usoudila jsem, že ty náušnice k tomu by to prostě chtělo. Pořád si říkám, že teď na to sednu a budu šít a šít a zpracuju všechny resty. Nějak se ale nedaří. Pořád je co řešit, teď aktuálně choroby - Klára angína, David střevní viroza. Večer si připadám jako chodící mrtvola. Nemůžu být unavená, v zásadě ani nemám z čeho, ale jsme - nevím, jak to nejlépe vystihnout - ubitá. Když dokončím všechny své povinnosti, sedím a tupě před sebe civím. Je vcelku jedno, jestli na zeď nebo jestli je náhodou puštěná televize. Musím si najít nějaký životabudič :-).

Jezdí!

David dlouho odmítal sednout na kolo. Dokud měl kolečka, byl líný šlapat. Vloni jsme kolečka dali pryč, to už se kolu vyhýbal velkým obloukem. Přemlouvali jsme, domlouvali, nebylo to nic platné. Až na konci minulého týdne sám přišel, že by to chtěl zkusit. Přiznám se, že jsem měla pocit, že to nepůjde a že na to nemám nervy. Proto jsme to v sobotu přehrála na tatínka a radši byla doma s nemocnou Klárou. David však velmi překvapil. Sedl na kolo a jel. Sice klikatě, ale jel. Bylo i pár pádů, ale ty ho překvapivě neodradily, nasedl a jel dál. Dnes jsme vyrazili do parku na kolo spolu, aby mi mohl vše náležitě předvést. Měla jsme z toho opravdu radost.