Výhra

Před časem jsem se zúčastnila soutěže na blogu u Moniky. Soutěž byla pro mě velmi jednoduchá a příjemná - povídání o zvířátkách, která nás provázela nebo provázejí životem. Měla jsem štěstí a byla jsem vylosovaná. Dnes jsem také konečně měla čas zastavit se na poště a výhru si vyzvednout. Dostala jsem takovouhle spoustu krásných věcí. Moc se mi líbí, jsem z nich nadšená. Nemusím snad ani zdůrazňovat, že neméně nadšená je z nich Klárka a všechno děsně potřebuje :-).

Fotograf

David dnes byl druhý den doma. Má trochu rýmu, tak jsem na něj chtěla dohlédnout, aby pořádně smrkal. Protože dnes bylo opravdu ošklivo - silný vítr, déšť -  ani jsem nešli ven. A tak se David chvílema nudil a vymýšlel hlouposti. Abych ho zabavila, podlehla jsem jeho prosbám a půjčila mu foťák. On se rozhodl zdokumentovat náš zvěřinec. Vyfotil Jonáška...

...i Čumáka. Ten se tváří nervle, protože dopoledne spí a David mu lezl až do domečku.

Zvěčnil i zlomek rybek...

... i nové přírůstky - pancéřníčky a ancistruse. Ty přinesli tatínek s Klárkou z nedělní burzy, tak jsou zatím v karanténě. Jsou to ještě takoví mrňousci. Původně tam jeli s tím, že potřebujeme 1 ancistruse. Nakonec přivezli 4 pancéřníčky a 2 ancistruse. Vždyť jsou tak krásní a byli jen po 10 Kč. No nekupte to!

Knížka o Adélce

Na Ivančin blog už nějaký pátek moc ráda chodím. Mám ráda všechny zvířata, ale pejsci jsou moje srdcová záležitost už proto, že jsem měla to štestí a 12 let jsem mohla s jedním úžasným kráčet životem. Proto mi Ivanka udělal opravdu radost, když se rozhodla uspořádat soutěž o Adélčinu knižku. Mám v plánu ji koupit Klárce k narozeninám, takže i když nevyhraju, knížka si k nám určitě cestu najde. I když ta s "podpisem" autorky by byla jistě mnohem cennější.

Prezidenstké volby podruhé

Už se opravdu těším, až budou za námi. Hysterie, která se kolem rozpoutala, mi bere dech. Ať se podívám kamkoliv, všude všichni mě přesvědčují, koho rozhodně musím volit. Děkuji, jsem svéprávná, názor si udělám sama!
 Že i děti ve škole řeší vhodnost kandidátů, jsem již psala. Dnes jsem se dozvěděla, že kampaň dorazila i do školky a děti měly namalovat, jak si představují svého prezidenta. Přiznám se, že tyto "plakáty" mi vyloudily na tváři úsměv. Davídkův je ten vpravo nahoře. Fotka je nekvalitní, jen z mobilu, ale tomu jsem prostě neodolala.
Já dnes volby nějak nestihla. Můj taťka nám opět svým zdravotním stavem zvedl hladinu adrenalinu v krvi a překopal časový harmonogram, ze kterého návštěva volební místnosti prostě vypadla. Snad to stihnu zítra. A pokud ne, on se také svět nezboří...

Krasavice

Omlouvám se, že jsem to dnes tady zahltila fotkami. Ale nedá mi to, musím se pochlubit a podělit se s vámi o radost, kterou mi dělají mé orchidejky. K fotkám mě inspirovala Gabro svou fotkou. Proto jsem si dnes, kdy jsem chtěla kytky trochu osprchovat , vzala k ruce foťák. Jsou to moje lásky, opravdu jsem s nimi strávila příjemnou část dopoledne. Asi jsem divná, ale občas je mi s květinami líp než s některými lidmi.

Pirát

David si prohlížel Klárčinu knížku návodů na korálkové figurky a zatoužil po pirátovi. On tedy tvrdí, že je to kapitán Hook. A protože je Klárka zavalena zakázkamina zvířátka od svých kamarádek, nebylo zbytí a musela jsme nastudovat návod na výrobu plastický figurek. Přiznám se, dal mi docela zabrat. Nemám  příliš trpělivosti, chvílemi jsem se trochu vztekala. Nejsem s ním vůbec spokojena, v knížce je hezčí. Ale Davidova radost stála za to. Dnes s ním šel spát. To jsem zvědavá, jak bude ráno pirát vypadat :-). Je to můj první pokus o korákovou figurku, tak třeba mi to příště půjde už lépe!

Plavání

Dnes nás s Davidem čekalo poslední plavání prvního pololetí. Budeme mít teď asi měsíční pauzu. Zjistila jsem totiž, že bazén v sobotu ráno není tak skvělý, jak jsem si původně myslela. Byl by, kdyby to byla jediná dopolední akce, ale obvykle po té ještě honem letí s Klárkou na balet, pak zase fofr domů ohřát oběd, který uvařím v pátek v noci. Jsem ze sobotních dopolední obvykle uštvaná víc než za zbytek týdne. Proto jsem s radostí přivítala možnost navštěvovat stejné kurzy, ale ve středu odpoledne. Ty začínají až v březnu, proto ta pauza. Dnes šla s námi Klárka. David je vždy rád, když se na něj dívá. Dostala za úkol fotit, abychom měli nějaký záznam.

Pokus

V garáži jsem našla cibulku hyacintu. Vloni na jaře jsem jí tam po odkvětu "na chvilku" odložila, že s ní "něco" udělám. A v tu ránu jsme na ní zapomněla. Nyní chuděra už začala vystrkovat malé lístky. Nemám zkušenosti s opakovaným pěstováním hyacintů, vždy jsme je odvezla strejdovi na zahrádku. Tentokrát jsem tedy něco pohledala na netu, cibulku zasadila, přikryla, zalila a teď jsem zvědavá, jestli se dočkám nějakého květu :-).

Pracujeme

David dnes na mě vyprosil, aby mohl být ještě doma. Povolila jsem. Já vím, jsem nedůsledná, ale on tak škemral, že chce jít zase záňkovat se mnou a ne se školkou. Domluvili jsem se, že bude tedy doma do konce týdne a od pondělka najedeme zase na školkový režim. Tak jsem alespoň pracovali, aby si jen nehrál. Úkoly on dělá rád. Jde mu to dobře, jen se po něm nesmí chtít, aby něco vybarvil. Malování a vybarvování rád nemá. Už se těším, až budeme zkoušet kreslit nějaké čáry, vlnovky a podobné cviky na uvolnění ruky. To bude řečí!

Radovánky na sněhu

David včera a dnes nešel do školky. V pátek mi totiž paní učitelka říkala, že tam mají nějakou epidemii střevní virozy se silnými průjmy. Ve vedlejší třídě bylo v pátek jen 10 dětí z 27. Mohla jsem si pondělí a úterý zorganizovat tak, abych mohla David nechat doma než se tahle radost převalí i přes naší třídu. Opravdu mi to stačilo před vánoci. A protože včera napadlo docela dost sněhu, vyrazili jsem dnes sáňkovat. Jako velký problém se ukázalo najít vhodný kopec. Vždy jsem chodili do Malešického parku. Ten však na podzim zavřeli minimálně na dva roky kvůli rekonstrukci. Ostatní kopce v okolí končí všechny na silnicích. Sice ne příliš frekventovaných, ale riskovat nebudu. Nakonec jsem našli malý kopeček u hřišťátka mezi paneláky. Nic moc, ale alespoň něco. Davidovi to na blbovinky stačilo.

Dnes jsme dostala tyhle nádherné květiny k svátku. Růže jsou od manžela, gerbery od dětí ( s asistencí babičky). Měla jsem opravdu velkou radost.

Reklama

Naše rybky by klidně mohly účinovat v nějaké reklamě na krmivo. Je tedy pravda, že takhle vyvádí vždy, když se něco objeví u stěny akvária, nemusí to být jen jejich jídlo.  Jsou stále při chuti, stále vypadají, jako když je chudinky nikdo nenakrmil alespoň celý týden. Proto je musí krmit Klárka nebo manžel, já jsem měkká a dávala bych jim, dokud by chtěly.
Při této příležitosti se znovu zeptám - nechcete někdo paví očka? Nebo někdo z vašeho okolí?

Likvidace

Dnes jsem zlikvidovali stromek i vánoční výzdobu. Pracovali jsme na tom všichni, tak nám to šlo pěkně od ruky. Děti nakonec s nadšením naporcovaly stromek pilkami na malé kousky. Snímek je letecký, fotila jsem je z balkonu. Pěkně se na tom vyřádily!

Odvoleno!

Historicky první volby hlavy státu jsem  si nemohla nechat ujít. I když přiznám se, že dlouho jsem si myslela, že k volbám nepůjdu. Jednak nejsem přesvědčena, že přímá volba je úplně to nejlepší (a divadlo, které se odehrávalo před volbami mě o opaku nepřesvědčilo), ale hlavně jsem stále nemohla vybrat toho "svého" kandidáta. Ani jeden nebyl můj favorit, ani jeden mi nedokázal, že on je ten pravý a jediný správný. Nakonec jsem tedy volila z mého hlediska "menší zlo", tedy toho, ke kterému jsme měla výhrad nejméně. U voleb jsme se zastavily s Klárou cestou z baletu. Klárka to hrozně prožívala. Zjistila jsem, že i ve škole se děti přely o kvalitách jednotlivých kandidátů. Ty jejich debaty bych chtěla někdy slyšet! Teď si počkáme na výsledky.

V novém roce

... jsme se zaběhli do starého rutinního kolotoče škola, školka, kroužky... .Docela mě to vyhovuje. Zjišťuji, že čím jsem starší, tím víc mě dokáží změny vykolejit. Pravda, to ranní vstávání bych zrušila. Večer nemůžu usnout, několikrát během noci se budím, ale ráno v šest hodin se mi tak krásně spí a ten otravný budík bych nejraději prohodila oknem.
Během prvních školních dnů jsme nemuseli řešit žádný závažnější problém. Klárka má novou paní učitelku (čtvrtou ve třetí třídě!).  Zatím vypadá, že je s ní celkem spokojená. Jen se jí nelíbí, že paní učitelka by byla ráda, kdyby seděli vždy kluk s holkou. Klárce předběžně hrozí nějaký kluk, kterého opravdu ráda nemá, tak brblá. Uvidíme. Já mám trošku obavy. Minulá paní učitelka byla k dětem na můj vkus příliš benevolentní, úkoly dávala jen vyjímečně, známkovala velmi mírně. Pokud nová paní učitelka bude "normální", myslím, že se budou děti divit.
David mě překvapil, do školky šel po oba dny velmi ochotně, o víkendu se vyptával, kdy už bude zase moci jít. Dumala jsem, co je za takovou výraznou změnou. A ona malá reklamní baterka , kterou mají děti ve školce na hraní a David po ní velmi touží. Ano, chápete dobře, on se těší do školky na baterku!
Na baletu byla Klárce a její kamarádce nabídnuta účast s jejich duetem na meznárodní soutěži v německém Selbu. Do středy se musíme rozhodnout. Nevím, nevím... Přijde mi to takové zbytečné harcovat se dálku kvůli něčemu, co holky nemají příliš zažité. Znamenalo by to pro ně asi trochu přitvrdit v tréninku. Navíc se datum soutěže kryje s naším odjezdem na hory. Tak mám zase o čem přemýšlet.
O víkendu k nám měla dorazit milá návštěva. Ale choroby rozhodly jinak, návštěva se přeložila na neurčito. Mrzelo nás to, ale chápeme to. Ono najít v zimním obodobí termín, kdy jsou 4 děti zdravé, je velmi náročné.
O víkednu bylo počasí velmi nevlídné. Kromě Davidova sobotního plavání jsem ani nos nevystrčili. Tak jsme alespoň cestovali prstem po mapě. Tedy spíš figurkami po herním plánu.

Konec roku

... se nevydařil. Jedna stresující a hororová situace střídala druhou. Jen jsem si vydechla, že vše dobře dopadlo,  srazila mě k zemi další událost. Přiznám se, že moje nervová soustava je už hodně pošramocená a z letošních vánoc se budu vzpamatovávat hodně dlouho.

Našly se však i příjemné momenty. David oslavil svůj svátek. Má to nešťastně načasované, ve čase vánočních radovánek to svádí svátek opomenout. Když se však měl narodit, druhé jméno, které jsme zvažovali, byl Šimon, tak to by si moc nepomohl. Zatím vždy pečlivě dbám, aby nějaký dárek k svátku zbyl. Zda to však bude i v dospělosti, uvidíme. Tentokrát dostal stolní hokej. Po prvotním zklamání, že to není puška ( po kom je mé dítě tak  militantní!), se pro hokej nadchnul a nyní neustále shání soupeře pro zápas.

Klárka si byla zabruslit na ovocném trhu. Je to šikula, jde jí to moc pěkně. I když kvalita ledu prý není nic moc a davy lidí také pohyb po kluzišti ztěžují, vůbec nepadá a jezdí jako drak.

Přiznám se, že jsem ráda, že rok 2012 skončil Snažím se být optimista a věřím, že ten s 13 na konci bude lepší, že hrůzy už máme vyčerpané. Přeju vám, aby ten nový rok byl i pro vás plný radosti, splněných přání a štěstí. Děkuji vám za návštěvy na mém blogu, za vaše milé komentáře, které mi dělají velkou radost. Budu si moc vážit, když i nadále mi svou přízeň zachováte.