Koně

Dnes jsme vyrazili do Jezdeckého klubu Počin na den otevřených dveří. Bohužel jsem vyjeli až po obědě, takže o většinu doprovodného programu jsme přišli. Ale tu nejdůležitější část - jízdu pro děti - jsme naštěstí stihli. David měl svou premiéru a velmi mě překvapil. I přes jeho tvrzení, že chce na koně, jsem čekala, že až ho vysadím na koně a nechám s někým cizím, ozve se řev a na Davídkovo místo bude moct nastoupit další čekající. Ale ne - David na koni seděl úplně sám a spokojeně. A na jeho výslovné přání jsem museli frontu vystát dvakrát.

Všechno kvete

Miluju jaro, když je hezké počasí a všechno kvete. Obzvlášť mám ráda květy šeříku a kaštanů. K oběma se váží sentimentální vzpomínky. Jako matka dcery- alergičky už tak nadšená nejsem. Ty mraky pylu dávají Klárce pěkně zabrat.

Pampelišky

Foukání pampeliškového chmýří - zábava oblíbená napříč generacemi. Pamatuji si, že i mě to jako malou holku děsně bavilo.

Vajíčka

Usoudila jsem, že je načase porovnat, jak ze změnila naše Vajíčka. Klárčino krásně roste, tipuju to na nějakou fazoli. Zato Davídkovo je nějaké líné a pořád se nemůže proklubat. David to dost těžce nese, při každodenní kontrole je smutný, že právě jeho vajíčko moc neroste.

Vajíčka

U nás se vajíčka zdobí na velikonoční pondělí u babičky. Moc velké umění s tím neděláme. Vajíčka obarvíme v cibuli a děti si na ně nalepí velikonoční samolepky. I tak z nich mají radost.

Motýli

Alespoň malá ukázka z nádhery, kterou jsem se dnes kochali. Vyrazili jsem do trojské Botanické zahrady na výstavu tropických motýlů. Byl to opravdu zážitek - motýli všude kolem nás. Viděli jsme, jak se líhnou z kukel. Dozvěděli jsme se i spoustu informací. Mě například velmi překvapilo, že ve stadiu motýla většina žije jen 5 dní. Byla jsem přesvědčená, že déle.

Sakury

Už jsem měla obavy, že si letos nestihnu vyfotit své oblíbené sakury. Pokaždé jsem šla "růžovou" ulicí u nás bez foťáku. Tak jsem si tam dnes zašla jen za účelem focení. Stihla jsem to za pět minut dvanáct, už žačínají odkvétat a opadávat.

Moji cyklisté

Díky nádhernému počaší si děti užívají kol. A já stále častěji přemýšlím, zda si nemám kolo nebo kolečkové brusle pořídit. Takhle jim totiž stále koukám v dálce na záda a ještě musím pěkně svižně poklusávat. Naštěstí David konečně dospěl do stádia, kdy ví, že na konci chodníku musí zastavi a počkat a i na zavolání reaguje docela rychle a spolehlivě.

Máme kostým!

Protože se termín Klárčiny baletní soutěže nezadržitelně blíží, začínala jsem být pěkně nervozní, jak to provedu s kostýmem. Vyrazily jsem tedy dnes do obchodu s baletními potřebami. Doufala jsem, že tam najdu nějakou inspiraci a radu. No inspirovali mě báječně - hotovým kostýmem. Jakmile ho Klárka uviděla, očička se jí rozzářila. Konečně má pravou balerínu s obručí! Zlatovláska jak vystřížená, ne?!

Rovnáme

Konečně má Klárka vytoužená rovnátka. Jela pro ně dnes celá natěšená, nejraději by si je vzala i do školy. Doma je ihned pocivě nasadila. Jsem zvědavá, jak dlouho jí tohle nadšení vydrží. Obavám se, že příliš ne. Před spaním šla kontrolovat, zda už se zuby rovnají. Tak myslím, že bude brzy zklamaná, že se výsledky nedostavují ihned.

Stavba

Kousek od Klárčiny školy nedávno vypukla stavba nový obytných domů. Myslím, že nikdo nemá lepší přehled o průběhu stavby než my, tedy hlavně David. Téměř každý den se musíme jít podívat na bagry. Obvykle chodíme  dříve, že Klárku vyzvedneme. Dnes jsem nějak nestíhali, tak musela jít Klárka s námi,

Ohlédnutí

Právě se tu probírám stránkami , kterou jsem absolovovaly před týdnem. Nedá mi to a stahnu si sem fotky, na který zachytil Klárku profesionální fotograf organizátorů soutěže. Snad se neprohřeším proti nějakým autorským právům.

Slavíme

Dnes se Davídek dočkal narozeninové oslavy. Dárky byly správné, slavností oběd i dort chutnal všem. Davídek byl hlavně spokojený, že přišel děda s babičkou.  Pro nezasvěcené - červený pláštík má David na sobě pro to, aby nikdo nezapochyboval, kdo ve skutečnosti je - Upír práchnivej a zlej!

Dort

Navzdory své nechuti a viroze, která se mnou již druhý den pěkně cvičí, musela jsem dnes připravit na zítřek dort pro Davídka. Už jsem se tu rozepisovala, že zdobení dortů rozhodně k mým oblíbeným činnostem nepatří, dnes to platilo stonásobně. Ale doufám, že i když ne moc hezký, tak dobrý dort bude. A přiznejme si, Davídek nepatří zrovna mezi estéty. Rozhodujícím hlediskem stejně bude velikost porce, kterou mu na talířek ukrojím :-)

Tři

... roky jsou dnes mému chlapečkovi. Takovýhle to byl fešák ještě v porodnici.Ten čas tak neuvěřitelně letí. Jak moc bych ho chtěla zastavit. I když je to rošťák jak hrom a umí mě rozčílit do nepříčetna, moc bych chtěla, aby zůstal takový, jako je dnes. Jeho lumpárny jsou stále ještě "roztomilé", z odstupem se jim nakonec zasměju. A když mi řekne :" Mami, mám tě rád", je vše odpuštěno.
Davídku, krásné narozeniny! Taky tě mám ráda!!!

Pán a paní Vajíčkovi

Poslední dobou mi nejde nic, jak bych si představovala. Chybí mi chuť, energie a elán k čemukoliv. A tak jsem dnes na poslední chvíli, což u mě nebývá tak úplně zvykem, utíkala koupit Davidovi něco k narozeninám. Bylo mi jasné, že po návratu se děti budou ptát, co nesu. Potřebovala jsem tedy nějakou maličkost k ukojení jejich zvědavosti. Do oka mi padla tahle vajíčka. Mají se zalévat a za 7-10 dní z nich má vyrůst nějaká rostlinka. To jsem tedy zvědavá, co - a jestli vůbec něco - nám vyroste.

Kašel si nás našel

Klárčina rýma, o které jsem se domnívala, že je alergická, se dnes změnila ve vyčerpávající dráždivý kašel. A tak dnes nešla Klárka do školy. Teplota se jí celý den placatí kolem nanicovatých 37 st. Dobře jí ale není, sama dobrovolně tráví celý den v posteli. To je u ní hodně neobvyklé.

Už kvete!

Už mi rozkvetl prní amarylis. Mám z toho opravdu radost. Díky jeho červeným květům je doma hned veseleji.

Mějte srdce na dlani

Moc a moc děkuji Aranelce za ocenění. Mám z něj opravdu radost, moc děkuji za krásnou cenu.

Ráda bych jí předala dál těm, na jejichž blogy chodím  moc ráda (a kteří jí nedostali od Aranel). Vždy mě krásně dokážou pohladit po duši a příjemně naladit:


                                    Míša a její Domeček u čtyř Myšiček
                                             
                                                     Jitty

                                                      Halkáčci

                                                      Ivě

                                   Katce a její Katčin blog

 

♥♥♥

Mějte srdce na dlani.


Pošlete ♥ na dlani dál .....

Pardubická arabeska

Dnešní den jsem s Klárkou celý zasvětily baletu. A že to byl dlouhý den! Z Prahy do Pardubic jsem vyrážely v 6:30 a zpět jsem dorazily až po 22 hod. V Pardubicích nás nejdříve čekaly prostorové zkoušky, teprve poté soutěž. A hlavně samé dlouhé čekání. Abychom si ho ukrátily, navštívily jsem Perníkovou chaloupku, před kterou jsme opékaly buřty a chleba:

Užily jsme si i zvířátek:

Prostě zážitků a zábavy spousta. Proto jsem si myslela, že fakt , že odjížíme bez ocenění, tolik vadit Klárce nebude. Ale celodenní únava vykonala své a po vyhlášení výsledků došlo i na slzičky.

V Juklíku

S Davidem chodím na plavání dopoledne. Mám dobrý pocit z toho, že se mu můžu plně věnovat a není to třeba zase na úkor Klárky. Čas od času však máme náhradní hodinu i odpoledne, to potom musí Klárka s námi. Občas mám z toho trošku výčitky, že tam s námi musí, že už se třeba bude nudit. Ale vždy mě svým chováním přesvědčí, jak se mýlím. V hracím koutku pro prťata dovádí stejně nadšeně, jako když jí byly tři.

Balerína

Klárka už dlouho touží po baleríně. Jenže já matka zlá a nepřející ji odmítám koupit.  Dnes se konečně dočkala. Alespoň na pár dnů jí bude mít doma. V sobotu jedeme do Pardubic na soutěž, kde bude Klárka v baleríně tancovat. Dnes jsem si jí ve škole vypůjčily a donesly domů. Tak tu v ní poskakovala téměř celý večer. Ještě by k naprosté dokonalosti prý potřebovala špičky. To má ale smůlu, minimálně dva nebo tři  roky si bude muset počkat.

Přihláška podána

Odevzali jsem vyplněnou přihlášku do školky. Klárka chtěla jít s námi a nostalgicky zavzpomínat. Už se těší, jak bude Davídka ze školky vyzvedávat. Cestou zpět David studoval seznam toho, co má dítě před nástupem do školky samo zvládnout. Vůbec mu nevadilo, že to má vzhůru nohama. Musím říct, že máme co cvičit, samostatnost není zrovna Davídkovou předností. Jestli ho do školky přijmou se však dozvíme až v průběhu května.

Zase plaveme

Po tříměsíční zimní pauze jsem zase s Davídkem obnovili naše pondělí dopolední plavání. Po příchodu do klubu jsem měla obavy, zda jsme udělali dobře. David tvrdil, že plavat nechce, svlékat se nebude, prosil mě, aby se nesvlékala, odmítal opustit šatnu. Po příchodu na bazén se mě držel jako klíště a byl hrozně vykulený, když měl být chvíli v bazénu v kruhu beze mě. Nakonec ale vyhrála touha lovit rybičky a vozit jim vodu ze speciálního rybníčku :-), ledy byly prolomeny a vypadá to, že ho plavčo zase bude bavit.

Hledání labutí

Dnešní téměř letní odpoledne jsem se rozhodli prožít v samém centru Prahy a u řeky. Chtěli jsem nakrmit nějakou tu labuť. Ale zklamání bylo veliké. Děti byly smutné, že kromě dvou párů totálně přejedených kachen jsem žádného jiného ptáka na řece nenašli.  A to jsem důkladně prohledali nábřeží mězi Mánesovým mostem a mostem Legií. Mě bylo smutno z toho neuvěřitelného nepořádku na břehu .