Klára také šije

Klára už je dva týdny doma. Začala s nějakou virozou, ale po šesti dnech horeček a dávivého kašle se propracovala k antibiotikům. Když už nic jiného, jedno pozitivum by se na chorobě našlo. Měla alespoň čas dokončit rozešité resty. A že jich má ještě víc než já! Neskromně musím říct, že to má pěkné. Barvy opět lepší než já :-)

7/52

7/52 (týždeň siedmy) - MODRÁ

Modrá .... aneb naše barevné sídliště.

5/52

5/52 (týždeň piaty) - NIEČO, ČO NEMÁM RADA/RÁD

Ač to možná tak nevypadá, na projekt 52 jsem zatím nezanevřela. Jen nějak nejsou nápady, proto mi něco chybí. Dnes dopoledne mi bylo jasné, co nemám ráda - dodělávání úkolů, když jsou děti nemocné. Teď momentálně marodí oba, tak si to užiju. Klára je zatím spokojená, že  má horečku a bolí jí hlava, takže rozhodně nic dělat nemůže. Davidovi je už relativně dobře, takže ten se z toho nevykroutí.

Učím se

Myslím, že jsem se tu zatím nechlubila, že mi Ježíšek přinesl vysněný nový foťák. Ono se zatím nebylo moc čím chlubit. Jsem totiž ostuda - bojím se ho , nevím, co s ním. Uložila jsem ho do skříňky a mrkám na něj. Dnes  jsme to opatrně zkusila. Jen tak pomalinku si ho osahat. Fotila jsem, na co mi oko padlo. S Rozinkou jsou fotky nejlepší.

Poslední Růženka

Poslední ... ufff.... Klára poprvé větší sólo - prostřední Růženku. Pro nezasvěcené - aby mohly tancovat umělkyně všech věkových kategorií, měla naše škola 3 Růženky. Klára se připravovala opravdu pečlivě, stálo nás to dost času. Ale myslím, že se hodiny na sále vyplatily, docela se jí to povedlo. Až na vyzutou špičku, ale i to ustála se ctí. Fotky máme samozřejmě jen z prostorovky, hádejte, kdo měl dozor. Ale přísahám, že opravdu naposledy! Nechtěla jsem ho ani tentokrát, chtěla jsem Kláru vidět z hlediště. Převleků tam bylo málo, navíc časově také vycházely dobře, takže by se zvládla převléknout v klidu sama. Jen na připevnění korunky potřebuje pomoc, to sama nezvládne. Domluvily jsme se, že jí pomůže "někdo" z dozoru. Jenže na poslední hodině před představením jsem zjistila, že na dozor není nikdo. Prima, ještě že v naší třídě je asi 15 holek. A všechny mají rodiče!
Měla jsem velkou radost, že se na nás přišla podívat Jana se Zuzkou. Mám moc ráda, když mi ty virtuální postavy vstoupí do života reálného. Nebyl moc čas na povídání, věřím, že si to příští týden u korálků vynahradíme.

Je nás víc

Dnes k nám přicestovala až z Moravy malá  Rozinka. Už dlouho jsem si pohrávala s myšlenkou, že by Jondu nějakou kamarádku chtěla. Tak uvidíme, jak to bude holkám spolu klapat. Rozinka je z Jondy naprosto nadšená, pořád za ní běhá, nehne se od ní. Jonda je trošku rozpačitá. Je přeci jen už zvyklá na svůj klid. Jenže jakmile se natahne, že bude odpočívat, malá už po ní leze. Navíc si Rozinka asi myslí, že každá samice má mlíčko, pořád leze Jondě pod břicho a chce si cucnout. Doufám, že si holky pozice brzy a nenásilně vyjasní.

Letí to...

Nemůžu ani uvěřit, že jí je opravdu dnes 11. Přijde mi, že na oslavu prvních narozenin jsme se chystali před pár dny. Ach jo...  Všechno nejlepší k narozeninám, kočko!