Celý týden bojujeme s Davidem se školkou. Každé ráno, jakmile mu dám oblečení, aby se oblékl, začne plakat. Pláče doma, cestou do školky, v šatně. Ve třídě ho nemůže paní učitelka ode mě odtrhnout. Není to z jeho strany žádné hysterické divadýlko, je opravdu nešťastný, pláče potichu, krokodýlí slzy se mu hrnou po tvářičkách. Nemusím asi rozepisovat, jak mi je, když ze školky odcházím. V poledne si vyzvedávám veselého kluka, který se stále objímá a pusinkuje s kamarádkou. Tvrdí, že ve školce to bylo fajn a ráno plakat určitě nebude. Dost mě tento pravidelný rituál vyčerpává a nevím, jak dlouho to nervově vydržím.
Dnes začalo cvičení pro předškolní děti Hopík. David už dlouho o tom mluvil, chce tam prý chodit, určitě bude s dětmi cvičit. Mě se líbila možnost být s ním v tělocvičně, tak jsem doufala, že by to mohlo klapnout. Jen se začalo cvičit, Davídek se usadil vedle mě na žíněnce, cvičit s dětmi rozhodně nebude. Nabízela jsem mu, že půjdu s ním. I Klárka, která s námi šla jako psychická podpora, byla ochotna si tam s ním mezi prcky sednout a cvičit. Nepomohlo nic, David si trval na svém. Tam rozhodně nepůjde. Zhruba v polovině hodiny instruktorka rozsypala po tělocvičně barevné kuličky. S Davídkem to hodně cukalo, ale prý ne, nepůjde. Najednou to však nevydržel a s pokřikem : "Jdu na to!" s konečně také zapojil. I hra s míči ho nadchla natolik, že byl ochotný běhat s dětmi do konce hodiny. Večer básnil, jaké to bylo fajn, určitě prý chce do Hopíku chodit. Jsem opravdu zvědavá, jestli mu nadšení vydrží do příštího týdne.
Ali, to znám. Prostřední plakala i ten rok, co měla odklad a vlastně už byla školák. Do smrti nezpomenu ty očička, když jsem odcházela...A nepomohlo nic. Když jsem začala vodit Lucku, všechno se ve mě svíralo, a to uplynulo 10 let. Lucka byla naštěstí pohodář, tak se to ve mě usadilo, ale byly to muka. Ale neslevuj, v klidu vytrvej. Já s ní do kroužků chodila iv první třídě. Seděla jsem tam celou dobu, jinak by tam ani nezůslata. Dnes je jí 19 a o matku nejeví zájem :).
OdpovědětVymazat