středa 16. srpna 2017

Kluci



V první polovině prázdnin odešel náš činčilí kluk Čumáček. Bylo mu 10 let, na činčily tedy hezký věk. Nebyl nemocný, možná poslední dny méně jedl a byl smutnější. A jedno ráno prostě nebyl. Oplakali jsme ho všichni, to je jasné. Sice jsem říkala, že už další činčilu ne, ale když na mě na FB vykoukli tito dva kluci, zamilovala jsem se hned. Když jsem se dozvěděla, že jejich maminka je Alice,  bylo mi jasné, že to je znamení osudu a že tedy k nám patří. Jsou maličcí, k odběru budou za 2,5 - 3 měsíce, podle toho, jak hezky budou přibývat. Začátkem září se na ně pojedeme podívat.  Zatím vymýšlíme jména a větší klec, když budou dva.

úterý 15. srpna 2017

Karlštejn






                                                                                   


Po loňské velmi úspěšné návštěvě hradu Karlštejn jsem dětem slíbila, že letos si projdeme i druhý prohlídkový okruh. Je to prohlídka míst, kam je vstup návštěvníků regulován, aby měnící se teplota a vzdušná vlhkost nezničily nádheru, kterou nám tu předkové zanechali. Na tento okruh je třeba se dopředu objednat. Doporučuje se zhruba týden před plánovanou návštěvou. Prochází se východním křídlem Císařského paláce, horním patrem Mariánské věže a Velkou věží. Mohli jsme navštívit historicky nejcennější části hradu. Okruh není doporučovaný pro mladší děti. Naše byly jediné ve skupině. Je pravda, že výklad není jednoduchý. Je plný  křesťanství, duchovna, víry, symboliky. Měla jsem z toho trochu strach. Naše děti sice trochu vzdělání v této oblasti mají, snažím se jim předat to málo co vím, ale Klára je ve věku, kdy se na problematiku víry dívá dost spatra. Výklad průvodkyně byl však opravdu poutavý, chytil nás všechny. 100 minut prohlídky uteklo neuvěřitelně rychle. Klára se moc divila, pro 45 minut fyziky ve škole je tak neuvěřitelně dlouhých a 100 minut taky je pryč hned. Nevím, zda porozuměli úplně všemu. Oba se tvářili, že ano. Klára myslím že skutečně ano, u Davida si úplně jistá nejsem. Nicméně zážitek to pro ně i pro mě byl obrovský. Minimálně kaple sv. Kříže nás připravila o řeč na hodně dlouhou dobu. David mi udělal radost, že na dotaz paní průvodkyně atributy apoštolů vyšvihl bravurně. Přeci jen mě někdy vnímá,  i když to tak nevypadá.

Focení na celém druhém okruhu je striktně zakázáno, proto máme fotky velmi podobné těm loňským.

pondělí 14. srpna 2017

Kunratický les řečený Krčák



 ... patří k našim prázdninám neodmyslitelně. Asi by to nebylo to pravé léto, kdybychom ho neprošli křížem krážem. Ať už jdeme jakkoliv, nikdy nesmíme vynechat dvě místa. Tím prvním je zřícenina Nového Hradu. Hradu, který nechal vystavět král Václav IV. jako své soukromé sídlo a také zde často pobýval. Při stavbě bylo použito na svou dobu moderních obranných prvků, nicméně naše děti ho zdolaly velice rychle. Je pravda, že husitská vojska, která hrad po smrti Václava IV. dobyla, jim hodně napomohla :-)




Druhou povinnou zastávkou je hospoda U krále Václava IV. Tedy ne samotná hospoda, tam nechodíme, ale zookoutek s chovem daňků. Ti nás nenechají odejít bez toho, aniž bychom jim natrhali něco zeleného. Dřívě jsme jim nosili i mrkev a jablka, ale poslední dva roky je u výběhu veliká cedule zakazující krmení, tak to radši neděláme. Doufám, že pár lístečky krmný plán daňků nenarušujeme.

neděle 13. srpna 2017

Český Šternberk


Po velké rodinné poradě byl dnes zvolen jako cíl výletu Český Šternberk, původně gotický hrad přestavený na zámek, stojící na břehu řeky Sázavy. Líbilo se mi, že je kousek od Prahy, že tedy nestrávíme příliš času v autě. To by ale nesměl být na trase dálnice D1. Původně plánovaných 45 min cesty se protáhlo na minut 100.



Hrad má jeden prohlídkový okruh, který je umístěný v druhém patře. Během okruhu jsme prošli 15 místností. V patře prvním bydlí současný majitel zámku, pan Zdeněk Sternberg, který v těchto dnes slaví 94. narozeniny. Překvapivě někteří návštěvníci se dožadovali i prohlídky těchto soukromých prostor. Asi jim pojem soukromí nic neříká.
Chování návštěvníků je vůbec často zarážející. Měli jsme to "štěstí", že s námi na okruh šly 3 malé děti. První chlapeček ani ne roční zahájil prohlídku křikem, který trhal ušní bubínky. Maminka však pohotově vytáhla ze šatů své ňadro, synka na něj pověsila a byl klid. Že ona pak procházela celý okruh polonahá je asi její věc, já byla ráda, že batole mlčí. Ovšem druhá rodinka stála za to - pár s dvojčaty tak necelé dva rok. Kluci celou prohlídku střídavě plakali nebo zpívali. Průvodkyně rodiče žádala, zda by je nemohli utišit, že nemá takový hlasový fond, aby je překřičela. Nemohli, samozřejmě. Chápu, že je těžké takovéhle prcky na povel utišit. Co ale nechápu je, že je někdo na prohlídku bere. Pochopitelně to děti bavit nemůže, nemají z toho vůbec rozum. Podle mého si to ale přeci nemohou užít ani rodiče. Nebo alespoň mě by vlastní děti, které ruší okolí, velmi znervózňovaly. Proto jsem je nikdy na prohlídky nebrali, dokud jsme si nebyli jistí, že to zvládnou v tichosti. Buďto jsme si prohlídky vůbec odpustili, nebo jsem se nějak prostřídali. Asi jsme byli hloupí, i když jsme si mysleli, že jsme ohleduplní.



Z nádvoří zámku je krásný výhled na řeku Sázavu. Když se dívám na fotky, nechápu, jak se mi podařilo mít všechny bez vodáků. Měla jsem pocit, že jich byla plná řeka.





Vylezli jsme i na "hladomornu" - vícebokou bateriovou věž. Byla součástí důmyslného opevňovacího systému, který byl vybudován v 15. a 16. století. V suterénu se nacházel skladovací prostor, v prvním patře jsou střílny pro těžká děla. Z horní plošiny, na kterou jsem vyfuněli po točitém schodišti, byl nádherný výhled po okolí hradu. Kromě "panoramat " jsme obdivovali i jmelí rostoucí na všech stromech v okolí.
A otázka na závěr: víte, jaké pohádka se na zámku točila?

sobota 12. srpna 2017

32/52 Ze života zvířete

32/52 Ze života zvířete
 Takováhle fešanda přišla dnes k nám oknem na návštěvu. Přiznám se, že jsem při focení měla obavy, aby si mě nešla lépe prohlédnout.

středa 9. srpna 2017

Prahu shůry....












... jsme si dnes prohlédli důkladně. Los totiž padl na Petřín a jeho rozhlednu. Zatímco nahoru na kopec jsem mohli vyjet lanovkou, na věž jsem musela šlapat. Výtah mi děti zakázaly a po prostudování cen vstupenek mě i na něj přešla chuť. Musím něco udělat se svou kondičkou. 299 schodů mi dalo docela zabrat, nahoru jsem došla pořádně ufuněná. Ale výhled stál za to! Sice jsem se o každý kousek výhledu musela téměř poprat s davem turistů , ale několik bitev jsem vyhrála a něco i nafotila. Zjistila jsem, že nejagresivnější turisté jsou ze zemí bývalého SSSR a také ze Slovenska. Ti byli snad nejhorší.





Dolů jsme se krásně prošli a kochali se mnoha výhledy na Prahu. Nepříjemně mě překvapilo, že Klára nezná K.H.Máchu a jeho Máj. Budu se muset podívat, co vlastně v té češtině dělají!

úterý 8. srpna 2017

Botanicus v Ostré




V cestování vlakem příliš zběhlá nejsem. Měla jsem radost, když jsem z jízdních řádů zjistila, že cestu do Ostré bychom zvládnout mohli. Takže jsem si po pár letech s dětmi zopakovala návštvu Botanicu. A bylo to opět fajn. Ještě lepší než před lety. Tenkrát jsme tu byli o víkendu. Ve všední den je tu výrazně méně lidí, i když jsou prázdniny.


 U pokladny jsme si nakoupili spoustu grošů, takže jsme zkoušeli všechno možné. Rýžovali zlato...


 ... vyráběli svíčku...

 ... i provaz...


...pochutnávali si na palačinkách.


Z mučicích nástrojů měl David velkou radost. Ovšem pouze do doby, než jsem ho vyfotila, pak jsme mu s Klárou zamávaly a odcházely. V tu chvíli se mu to líbit přestalo.





Návštěvu zahrad jsme si samozřejmě ujít nenechali. Obzvlášť rajčata nás zaujala. Ani jsem netušila, že je takové obrovské množství odrůd. Pozemky zahrad se od naší poslední návštěvy značně rozšířily, jsou tu i ohrady s domácími zvířaty. Moc jsme si dnešní den užili. A v cestování vlakem jsem už zase zběhlejší!

neděle 6. srpna 2017

30/52 Šmouhy

30/52 Šmouhy
 Pohled z Ještědu :-)

Korálkový víkend

Korálkový víkend už se pro nás stal tradicí. Letos jsem si ho naplánovali již od čtvrtka, abychom se odškodnili za ten loňský nevydařený. Jako každý rok jsme korálkový program prokládali rodinnými výlety. 






Ve čtvrtek počasí nebylo úplně nejlepší, tak jsme se rozhodli pro libereckou ZOO. Je malá, útulná, i v dešti se dala dobře proběhnout. Je pravda, že tou naší pražskou jsem  příliš zmlsaná. Ta liberecká se mi tentokrát zdála příliš malá :-)






V pátek byla předpověď počasí příznivější, vyrazili jsme tedy na Ještěd. Nahoru jsme vyjeli lanovkou. A dolů hezky po svých. Nejprve jsem si prosadila turistickou značku, ale po čase jsem byla přehlasována a nechali jsme se vést navigací. Nevím, která cesta byla lepší. Pro mě zcela určitě barevné turistické značky, to je pro mě nostalgie, na které jsem byla vychována :-)


Sobota a neděle už patřily jen a pouze korálkům. Kluci vyjeli obhlížet vojenské bunkry a pevnosti. Měli také půjčený detektor kovů, hledali poklad. Musím podotknout, že bezúspěšně. I když David považoval i rezavé železné kramle za poklad. Já si užívala hlavně společnosti mých bezvadných korálkových kamarádech. Protože, ruku na srdce, o tom tyhle akce jsou. Korákování je jen kulisa pro to správné ženské drbání.
Nevynechali jsme ani ty nejlepší korálkové obchody, platební karta byla úplně horká :-)
Doufám, že zase za rok podobná akce bude. Už teď se těším!