středa 20. září 2017

37/52 Černobílý portrét

37/52 Černobílý portrét

... ta matka pořád prudí...

pátek 15. září 2017

Minifialky

Na jaře jsem se rozhodla pěstovat minifialky. Líbí se mi, jak jsou díky svému drobnému růstu roztomilé. A i z prostorových důvodů jsou výhodné. Nakoupila jsem si tedy pár rozetek a nějaký lísteček. Měla jsem velký strach, jak přežijí naši 14 denní dovolenou. Malinké květináčky rychle vysychají. U normálních fialek mám vyzkoušené, že i 14 dnů veder bez zálivky zvládnou. Není to sice ideální,  nevypadají po takové kůře úplně výstavně, ale vydrží to. O malinké jsem  měla opravdu strach, ale jiná možnost nebyla. Udělaly mi radost, vydržely a v druhé polovině prázdnin začaly nakvétat. Tak se pochlubím. Snažila jsem se nafotit u každé květ i celou rostlinu v ruce, aby bylo vidět, jak jsou velké - tedy malé.

                                                                Rob´s boondoggle:





                                                                     Lil Thornbird :





Pink mint:


Tohle jsou rostlinky dvě, až dokvete, musím rozsadit


Petite Blanche:





                                                               Rob´s Heat Wave:



Na kvítek jedné rozetky ještě čekám, té se zatím nechce. A z lístečku to bude ještě trvat!

středa 13. září 2017

Trhací česnekový chleba podle Helenky


Nedávno mě na blogu u Helenky zaujal tenhle úžasný chlebík. Díky podzimnímu počasí jsem už najeli na teplé husté zeleninové polévky. A k nim mi přišel tenhle chlebík jako dělaný a proto jsem ho dnes vyzkoušela. Udělala jsem ho oproti Helence z poloviční dávky. Vešel se  akorát do pekáčku. Do másla jsem použila provensálské bylinky.  Voní nádherně. Měla jsem co dělat, abych se nepustila do teplého.
Protože jsem ho nepekla naposledy, uložím si tu recept: 0.5 hrnku teplé vody, 0.5 hrnku mléka, 3 hrnky mouky (polohrubou a celozrnnou napůl), 1 lžička soli, 0.5 lžičky cukru, 1 lžíce olivového oleje, čtvrtka droždí. Z vykynutého těsta  ukoulíme kuličky, nandáme do pekáčku a necháme vykynout. Rozpustíme 30 g másla, vmícháme 2 stroužky česneku a bylinky či koření dle chuti, osolíme. Pečeme při 200 st. cca 30 min.

pondělí 11. září 2017

36/52 Moje oblíbená barva

36/52 Moje oblíbená barva
Co jiného byste také ode mě čekali ?

sobota 9. září 2017

Hrnčířské trhy v Berouně











Další naše více méně pravidelná akce. Jen většinou jezdíme v neděli.  Je naděje, že tam bude méně lidí. Ovšem předpověď počasí na neděli se mi nezdála příliš lákavá, tak jsem překonala jsem mysantropické sklony a vyjeli jsme do toho největšího mumraje. Přežila jsem, i když tedy lidí bylo opravdu neskutečně. Kolikrát jsem se ani nemohla zastavit u stánku, kde mě něco zaujalo, protože mě dav nesl dál. A naopak zase jsem často nemohla postoupit dál, ať jsem se snažila jako chtěla. Ale okoukli jsem spoustu krásných věcí, pokochali jsem se, zamlsali. Ale příště se stejně zase budu snažit jet v neděli :-)

pátek 8. září 2017

34/52 Křivky paní architektury

34/52 Křivky paní architektury
Velmi diskutovaná budova Crystal na pražských Vinohradech

23/52 (Volný jako) Pták

23/52 (Volný jako) Pták
Nechtěl se fotit, pořád hlavičku otáčel ode mě. Naštěstí zvědavost na toho tvora, co hopsá pod stromem s něčím černým před obličejem byla větší než strach a neodletěl.

středa 6. září 2017

Peklo






Takovýhle výhled se mi naskytl večer z okna. K tomu děsný vítr. Kamarádka mi k tomu napsala: "Jako v pekle". Asi se venku zrcadlila nálada u nás doma.

Korálkování

S hrůzou jsem zjistila, že poslední korálkovací příspěvek jsem dávala v únoru. Skoro to vypadá, že jsme na korálkování zanevřely. To ale není vůbec pravda. Naší korálkovací čest tedy spíš hájí Klára, ale i já jsem něco málo ušila. Tak mrknu, co za fotky k chlubení  v počítači najdu. Asi budou přeházené, ale obě máme svou "značku", tak lehce poznáte, co která šila.
















Gratuluji všem statečným, kteří dorolovali až sem! Víc fotek mi už blogger nedovolí přidat, tak uděláme brzy pokračování. A také se pokusím zase něco dokončit, aby bylo čím se chlubit. 

středa 30. srpna 2017

Křest






V polovině srpna vyšla naší paní sousedce nová, v pořadí již pátá detektivka. Na dnešní den byl naplánován křest a my s Klárou jako věrné čtenářky jsme také byly pozvány. Já osobně mám Míšiny detektivky opravdu moc ráda. V dnešní masáži severskými krváky jsou takovým pohlazením po duši, pokud se toto dá o detektivních příbězích napsat. Samozřejmě jsou o mordech, ale hlavní pozornost je zaměřena na psychologii postav, jejich pohnutky, motivy. Vám, kteří Míšiny detektivky znáte, mohu prozradit, že detektiv Bergman se tentokrát vydal až za polární kruh. Není to snaha svézt se na severské vlně, jak mnozí Míšu podezřívají. Je to tím, že norské fjordy považuje autorka za svůj druhý domov, kam se každoročně vrací a velmi dobře tento kraj a zvyklosti jeho obyvatel zná. Ale v knize příští se prý opět vrátíme domů, tentokrát do Beskyd, jak bylo na autogramiádě prozrazeno. Kdo máte rádi dobré české detektivky, určitě neváhejte a některou s kapitánem Bergmanem vyzkoušejte.

sobota 26. srpna 2017

Český ráj


... máme moc rádi. Hlavně já k němu mám velmi silný vztah. Když jsem byla malá, jezdívali jsem sem pravidelně na výlety,  v dospělosti jsem často tady trávila s mamkou dovolenou. Později jsem začala "tahat" sem i svojí rodinu a naučila je mít to tu rád. Na dnešní den jsem si naplánovala dojet autem do Sobotky, nechat tu auto, projít údolím Plakánek na Kost, odtud na Humprecht (podle času ev. prohlídka) a pak buď ještě chvíli pobýt v Sobotce nebo vyrazit domů. Začít  ( a skončit) jsem chtěla v Sobotce na náměstí. Ale ouha! Už při příjezdu do Sobotky mi bylo jasné, že to tak úplně nebude. Auta naprosto všude, příjezd do centra uzavřen. Najít místo pro zaparkování vypadalo jako nadlidský úkol. Nakonec jsem našli jediné místo kousek od nádraží. Poptali jsem se, co že se tu děje a on jarmark. To nebylo přesně to, co jsem si přestavovala, ale budiž. Moje chyba, měla jsem se podívat na webovky města, ne jen Humprechtu a Kosti.  Myslela jsem, že se nějak procpeme davem na náměstí, trošku to tam obhlédneme a půjdeme dál. Protrpěla jsem cestu davem a řevem pouťových tlampačů skoro až k náměstí, abychom zjistili, že pokud nechceme zaplatit vstupné 100 Kč na osobu výměnou za papírový náramek, na náměstí se rozhodně nedostaneme. Zkoušeli jsme to z několika ulic, marně. Pak už jsme byli kousek od Humprechtu. Při představě, že se budeme prodírat davem zpět k nádraží a na cestu do Plakánku, otočili jsme plán a začali Humprechtem.


Tady jsem museli asi 3/4 hodinky počkat, než se u vchodu nafotila a natočila česko-ruská svatba a pak konečně jsem se probojovali na prohlídku. Humprecht je lovecký zámek, který dal vystavět v letech 1666-1668 Humprecht Jan Černín z Chudenic pro svou manželku, italskou markýzu Dianu Marii jako dárek k svátku. Zcela evidentně jsem se špatně vdala, já dostávám k svátku kytku a to ještě jen někdy, když má manžel "světlou chvilku" a na můj svátek si vzpomene :-). Zámek je zajímavý svým oválným půdorysem. Prohlídli jsem si celý zámek, ale tak nudného průvodce jsem už dlouho nepotkala. Výklad oddrnčel jako kolovrátek, i vložené rádoby vtípy a zajímavosti pronesl monotóním projevem, jako kdyby předčítal nezáživný text, kterému navíc moc nerozumí. Škoda, z takového výkladu si toho člověk do budoucnosti moc nezapamatuje.




Pak už jsem se vydali na hrad Kost, který byl vlastně hlavním cílem naší cesty, protože ten si původně vyžádala Klára, ostatní jsem už na to nabalila já.







Hrad Kost je jedním z mála zbývajících středověkých hradů u nás a je považován za druhý nejvýznamnější. Jeho původ se datuje do 14. století a prakticky stejně vypadá již půl tisíciletí. Majitelé hradu jsou bratři Giovanni a Pius Kinský dal Borgio, kteří žijí v Itálii, ale hrad pravidelně každý rok navštěvují. Z časových důvodů jsme zvládli jen první, základní okruh, který nás provedl všemi hradními paláci, všemi nádvořími , kaplí sv. Anny. Viděli jsme zbrojnici s kolekcí pušek, pistolí a  chladných zbraní. Tady byl David ve svém živlu, jeho zájem o zbraně mě občas až děsí. A na závěr černá kuchyně, dobře známá z pohádky S čerty nejsou žerty.





I když už byl docela podvečer, Plakánek jsem si nenechala ujít. Pískovcové skály jsou moje srdcová záležitost a v zapadajícím slunci vypadaly opravdu kouzelně.