neděle 23. července 2017

pátek 21. července 2017

Jsme doma


 Včera jsme se vrátili. Stejné místo jako vždy. Už bychom snad ani neuměli jet jinam. Máme vždy pocit, jako když se vracíme domů. Nebo já ho alespoň mám. Uklidňuje mě, že je stejný personál i část hostů. Takový pocit, je všechno je jak má být. Obzvlášť letos se mi podařilo se za dobu pobytu sklidnit se, nic neřešit, téměř ani nemyslet. Skvělý pocit!

l

Kamaráda jsem tedy měli nového. Přesněji ne tak úplně nového, jsou mu dva roky, známe ho od kotěte, ale vloni takhle přítulný nebyl. Letos s námi na lehátku trávil celé dny. Kam se poděl můj Rodrigo, to se nám však nepodařilo zjistit.







Výlet do Larnaky jsme poslední roky kvůli vedrům vynechávali, letos jsme konečně jeli. Prošli jsme ty nejdůležitější a pro nás nejzajímavější místa.





A nejvíce času samozřejmě na pláži, v moři a v bazénech. Letos jsem odjížděla s pocit, že tentokrát určitě naposledy. Při odjezdu domů mě ten pocit nějak začal opouštět. Teď si nějak nedovedu představit, že bych to tu už nikdy neměla vidět. Tak schválně, co bude za rok?

neděle 2. července 2017

25/52 Slunce

25/52 Slunce

Nějak mi témata utíkají. Ale jistě chápete, že ta minulá - Volný jako pták a Vůně ulice - jsem fotit nemohla, když jsem byla s Davidem zavřená 2 týdny doma. Nafotím je dodatečně, i když to úplně nesouzní s pravidly výzvy. Ale pro sebe bych je doplnila ráda.

pátek 30. června 2017

Další....



....školní rok za námi. Děti nám udělaly obě radost. Obě druhé pololetí zabraly a vysvědčení se vylepšily. Docela oba překvapili, samé jsem moc nečekala ani od jednoho. Obzvlášť u Kláry mám velikou radost, myslím, že samé jedničky na gymnáziu zaslouží trochu pýchy. Tak jsme dnes slavili, mlsali, utráceli za parádu a knížky.
Před námi prázdniny. Trochu se jich děsím. Představa, že dva měsíce celé dlouhé dny poslouchám dohadování svých ratolestí, mě zrovna optimismem nenaplňuje. Snad to všichni přežijeme v plném zdraví nejen fyzickém, ale i to psychickém.

A totéž přeju i vám všem. Ať se léto a prázdniny vydaří přesně podle vašich představa a užijete si ho naplno!

úterý 27. června 2017

Co mi kvete

Poslední dva týdny byly nějak psychicky náročné. David byl nemocný, je jasné, že červen by bez jeho angíny by nebyl úplný. Nebyla to žádná hrůza, ale přeci jen dva týdny doma nám lehce život komplikovaly. Velmi mě zaskočil odchod milé sousedky, její pohřeb mě hodně rozhodil. Taková uklidňující jistota jsou pro mě moje kytičky. Dělají pořád radost. Teď si vychutnávám kvetoucí kaktusy a sukulenty:

Mrazuvzdorná opuncie letos kvete poprvé










Ani fialky se nenechávají zahanbit:





Pro porovnání velikosti květů jsem přiložila zápalku

středa 21. června 2017

Jahodovo


 ... dnes u nás bylo. Vařili jsme jahodový džem, nebo "mámtěrádu" jak se u nás doma říká.


 

Odpoledne jsem zašli s Davidem do Malešického parku. Probíhala zde akce Žij s hudbou s Prahou 10. Vystupovala zde mimo  kapela ze ZUŠ, kam chodí obě děti a kterou vede Davidův učitel na kytaru. To jsme si nemohli nechat přeci ujít. Poseděli jsme jen na chvíli ve stínu a poklidu, David ještě dobírá antibiotika.

pondělí 12. června 2017

sobota 10. června 2017

Den v režii dětí

Dnes se naše děti rozdělily a každé prožilo den podle svých přestav. My dospěláci se museli rozdělit podle toho, co je pro nás menší zlo a kde budeme užitečnější. Na mě samozřejmě padlo závěrečné vystoupení Klářiny baletní školy. Bylo to dlouhé, moc dlouhé. Moc dětí, každé se chce ukázat. Takže celé vystoupení mělo více než 60 čísel. A před tím prostorovka. Uff..
Klářina třída spolu s nižším ročníkem předvedla už prověřený Valčík hodin z baletuCoppélie.


Nově zkoušené jsou Nevěsty z Labutího jezera.Myslela jsem, že když to tančí jen Klářina třída, tedy nejvyšší ročník, dokáží se sehrát lépe. Bude to ještě vyžadovat hodně tréninků.



A nakonec sólo.



David si nenechal ujít florbalový turnaj. Představa celého dne v hlučné hale pro mě byla děsivá, tam musel vyrazit tatínek. I když Davidův tým se na medailové pozice neprobojoval, celý den si užil a byl spokojený. Řešíme, jak s florbalem dál. Zatím chodil ve škole na kroužek jednou týdně. Dnes však byli rodiče podrobeni masírce, jak je vhodné dát děti do týmu. Tréninky 3x týdně, o víkendech zápasy. A to se nám nechce. David má i jiné zájmy, chodí na kytaru, angličtinu a ráda bych, aby měl volná odpoledne na pobíhání po parku s kamarády. A to nemluvím o finanční náročnosti takovéhle "legrace". On by samozřejmě to týmu chtěl. Trenéři jim vysvětlili, že si vyberou jen ty nejlepší. Pak samozřejmě přemlouvají všechny rodiče, bez ohledu na to, jak to jejich dítku jde. Máme o prázdninách o čem přemýšlet.




pátek 9. června 2017

Noc kostelů









Pro nás spíš odpoledne kostelu. Šli jsme s Davidem sami. Klára má páteční odpoledne nabitá. A protože jsem dala Davidovi možnost volby, šli jsme opět do kostela Nejsvětějšího Srdce Páně. On totiž, když má David něco rád, někde se mu  líbí, chce chodit jen a pouze tam, nechce nic měnit. Zdálo se mi to škoda, přece jen jsem obzvlášť letos zázemí kostela měla možnost poznat dobře a ráda bych se podívala, jak to vypadá jinde. Ale slíbila jsem mu, že bude vybírat, tak jsem se podvolila. Bylo to fajn. Prošli jsme kostel od sklepa až po věž a to stojí opravdu za to. Jsem zvědavá, kam půjdeme za rok :-)

středa 7. června 2017

Zase za kaktusy









Dnes jsem si dopřála opět malou duševní očistu ve sklenících botanické zahrady na výstavě kaktusů. Tedy očista nedopadla úplně dle představ. Usoudila jsem, že ve všední den bude málo lidí, bude klid a ticho. Byly tam 4 třídy výrostků 14-17 let. Za co?!? Jako bych toho neměla dost doma. Ale odměnila jsem se pár kousky kaktusů, sukulenty, hlavně ty co jsem chtěla, v prodeji nebyly. Jsem asi divná, jiné ženské se odměňují hadérky a kosmetikou, já kaktusy :-)