neděle 28. října 2012

Amerikana III


Dnes odpoledne jsme s mamkou a Klárkou vyrazily za kulturou. Čekalo nás komponované baletní představení Amerikana III, které mělo premiéru teprve před třemi dny. Byla jsem velmi zvědavá, jak na představení samotné, tak na reakce Kláry. Ještě nikdy nebyla na takovémhle druhu představení, vždy jsem vybíraly jen dějové balety, pokud možno klasické. Ale myslím, že ani jedna z nás nelitovala.

První část - Theme and variations - byla choreografie George Balanchina na hudbu Petra Iljiče Čajkovského. Takže krásná čistá klasika. Špičky, baleriny, tiáry ve vlasech. Měly jsme možnost obdivovat pečlivě vypracovanou klasickou techniku provedenou tak, že má člověk pocit, že je to naprostá hračka, stačí jen vyskočit na jeviště a klidně se k tanečnicím připojit. Je pravda, že u hlavní páru jsem měla pocit, že to malilinko drhne, nebyli ještě úplně sehraní. To se dá ale u prvního společného představení po sloučení souborů očekávat a myslím, že to tak velká vada na kráse nebyla.



Po přestávce nás čekala moderní choreografie Williama Forsytha In the middle somewhat elevated na hudbu Thoma Willemse. To, co se odehrávalo před našima očima bylo - jedním slovem úchvatné! Bylo to něco, co jsme doposud snad neviděla a úplně mi to vyrazilo dech. Bizadrní, silná, dynamická choreografie, kde tanečníci ukázali své, pro mě netušené, možnoti práce s tělem. Hlavně obě japonské členky našeho baletu - Miho Ogimoto a Aya Watanabe byly dokonalé. Kdo mě čtete delší dobu asi víte, že nejsem úplně nadšený fanda "moderny", ale takováhle choreografie - veskrze moderní, ale postavená na klasické technice - to je něco úplně jiného. Doufám, že pan šéf baletu se pečlivě díval! Pravda,hudba byla na můj vkus příliš syntetická, nemelodická, ale ona by se asi jiná k takovéto choreografii nehodila.




Část třetí -  Fancy free - je lehká rozverná choreografie Jeroma Robbinse na hudbu Leonarda Bernsteina. Příběh tří námořníků, kteří se snaží okouzlit dvě dívky, vás pobaví. Přitom budete obdivovat úžasné taneční kousky šikovných mariňáků. Tato část nejvíce nadchla Klárku, chechtala se na celé divadlo.

Po dlouhé době musím říct, že mi balet ND udělal opravdu radost. Amerikana III je představení, kde si každý najde to své. My tři jsme byly názorná ukázka. Zatímco mamka byla unešena z úžasné klasiky, já byla naprosto omráčena modernou a Klárka se dlouho do večera pokoušela napodobit tanec námořníků.  Máte-li chuť na balet, určitě na Amerikanu III zajděte. Rozhodně to stojí za to.

Fotky jsem si vypůjčila z FB Národního divadla. Zákaz fotografování při představení vždy respektuji  :-).

2 komentáře:

  1. Musel to být opravdu krásný zážitek, až vám závidím :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ivanko, nezáviď a vyraž do divadla :-) !

      Vymazat

Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!