Před časem našly děti v garáži starý slamák. David se do něj inhed zamiloval, nedá bez něj ani ránu. Že v něm běhá doma, to mě nechává klidnou. On v něm však chce chodit i na ulici. Snažím se mu to rozmluvit, ale marně. Musím se pak obrnit proti chápavým pohledům kolemjdoucích, kteří litují chudáka dítě, které matka nekriticky nutí chodit jako hastroš. Nic nevysvětluji, jen trpím.
Ne jinak tomu bylo i včera na výstavě rybiček. Tam ovšem David nadchl pána, který měl výstavu fotograficky zdokumentovat. Usoudil, že je David ten správný objekt na focení a chtěl si ho zvěčnit. Vzal to však za špatný konec. Naivně si totiž myslel, že si s Davidem popovídá, skamarádí se a David pak bude pózovat. Netušil, že když na Davida promluví cizí dospělý, okamžitě se za mě schová a odmítá jakoukoliv komunikaci. A podle hesla "fotky kradou duši" se David velmi úspěšně před objektivem onoho pána schovával. Pán pak ukořistil jen pár momentek, kdy se za námi nenápadně plížil. Dnes mi je poslal, tak se s vámi o dvě podělím.
Davídek je štramák! :-) Moc mu to sluší, vyloženě mu sekne.
OdpovědětVymazat