pondělí 20. února 2012

Starosti


... nám dělá náš chlapíček (tak mu říkám, když se mazlíme). Před odjezdem na hory jsem našeho činčiláka jako obvykle převezli k mým rodíčům. Hlavně můj taťka se na něj vždy těší, celé noci si spolu povídají. Což se Čumákovi samozřejmě moc líbí. Děda za ním zajde třeba ve čtyři hodiny ráno cestou na záchod. To  je jistě snem každého nočního tvora. Jenže tentokrát druhý den po našem odjezdu se Čumák přestal s dědou mazlit a přestal jíst. Dva dny moji rodiče vyčkávali, pak Čumáka sbalili do krabice a jeli na veterinu. Tam je paní doktorka příliš nepotěšila. Činčily se prý léčí velmi obtížně, jsou velmi křehké a jí osobně se prý ještě nemocnou činčilu nepodařilo zachránit. Nicméně Čumáka velmi důkladně prohlédla, změřila teplotu, poslechla srdíčko i dýchání, prohmatala bříško. Nenašla na něm vůbec nic v nepořádku. Navrhla ještě možnost v celkové narkóze udělat rtg, odběry, sondu do žaludku, nicméně sama naznačila, že výsledek je velmi nejistý. Takhle jsem našeho kluka týrat nechtěli. Dostal tedy jakousi výživu, kterou měl dostávat po dvou hodinách injekční stříkačkou. Mí rodiče jsou velmi pečliví, vstávali k němu i v noci a pravidleně lék dávali. V neděli ráno mi mamka do telefonu radostně hlásila, že konečně Čumáka začíná s okolím komunikovat a něco málo sám snědl. Včera jsem si ho převezli zase domů. Docela radostně tu hospal. Stejně to ale není on. Ve 22 hod večer byl zalezlý ve své domečku. To je naopak doba kdy normálně vylézá a začíná svou aktivní část dne. Přes noc něco málo snědl, ale v porovnání s obvyklou porcí je to drobek. Ale doufám, že i to je dobré zamení. Ještě ráno jsem mu s manželem spojenými silami vecpali do tlamičky dávku výživy, teď už s ním budu bojovat sama. Asi nemusím říkat, že dobrovolně si nic do tlamičky vstříknout nenechá. Doufám, že se zase začne jíst a bude to zase náš zvědavý Čumák.

5 komentářů:

  1. Čumáček je moc krásný! Tak doufám, že to nebude nic vážného, kluk se sebere a bude zase v noci zlobit! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Odpovědi
    1. Ivo, necelé čtyři. To je docela mladík. Jeho předchůdkyně vydržela do 14 let.

      Vymazat
  3. Držím mooooc palečky, snad je už mu hej! Bobeček čumáček!

    OdpovědětVymazat

Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!