Včera večer David po očku sledoval, jak se mi Klárka předvádí v nové helmě, jak jí fotím. Ráno, jen co vylezl z postele, ještě v pyžamu si nasadil helmu na hlavu. Stoupl si na to samé místo, kde jsem fotila Klárku a volal: "Mami, pojď si mě vyfotit!".
Nadšeně pózova, blbnul, dělal ksichtíky.
Pořád pokřikoval :" Ještě mě foť, ještě!"
A tak jsem si hráli a lumpačili.
Klárka nás uprosila, že i když má tohle pololetí plavání ve škole, chce pokračovat v tom svém. Těšila jsem se na volnější úterý, měla jsem pocit, že chodit plavat v úterý večer a ve středu ráno je zbytečné. Oporu však našla Klárka v tatínkovi, tak pokračujeme. Dnes se to opravdu vyplatilo, v celém velkém bazénu byly jen 4 děti.
Paní učitelka se na mou nabídku výpomoci na plavání nereagovala ani dnes. Asi chci příliš, když jsem očekávala alespoň oznámení - "Nepotřebuji" nebo něco v tom smyslu.
99/365 Co mi dnes udělalo radost:
- díky mrazům a po dnešku i sněhu je v našem krmítku pro ptáčky opravdu živo!
Žádné komentáře:
Okomentovat
Moc děkuji za milá slova a těším se na další návštěvu!